|
|
Rodinný dům, oblečený do žlutomodré omítky, si nechal v malé vesničce na Benešovsku v roce 1908 postavit předek dnešní paní domu. Nikdo dnes už neví, proč si vybral právě kraj, kde lišky dávají dobrou noc. Nejspíše proto, že když projíždíte zalesněnými kopečky, uvědomujete si, jak je tam hezky. Přestože jde o stavbu, která nezapadá do koloritu českého venkova, tamní obyvatelé a snad i krajina si na ni zvykli a svým způsobem jsou na ni hrdi. Potvrzuje to skutečnost, že dům dominuje na několika předválečných pohlednicích obce. Náročnější než stavba na zelené louceKdyž se majitelé domu rozhodli, že provedou jeho rekonstrukci, věděli, do čeho jdou. Hostitel, profesí stavební inženýr, si plně uvědomoval, že oprava a přestavba historického objektu s mnoha ozdobnými architektonickými prvky bude nejen náročnější, ale i nákladnější než stavba na zelené louce. Objekt se navíc nacházel ve velmi špatném zdravotním stavu, který se nikdo léta, desetiletí nepokusil zlepšit. Kromě toho stavět na venkově není snadnější než ve městě. Investor, pokud nemá na vsi trvalé bydliště, vstupuje, co se týče výběru firem, do neznámých vod, a práci komplikuje i skutečnost, že v místních stavebninách seženete pouze materiály, které jdou dobře na odbyt. Mnozí ze známých proto radili, aby dům byl srovnán se zemí a začalo se stavět od základů. S téměř staletou stavbou by však zmizel i kus historie. Rekonstrukce „od podlahy“ začala od střechyVybourány byly dokonce i štíty, a tak z původní stavby zůstalo pouze obvodové zdivo. Dům byl odizolován, okolní terén odvodněn. Došlo k výměně podlah, většiny oken, několik jich dokonce přibylo. Dřevěné věci, jako nábytek, dveře, rámy obrazů byly repasovány. Aby dobře přilnula nová omítka, zbytky staré se otloukly až na cihly, vyčistily se spáry a pečlivě odstranil prach. Štukatéři měli plné ruce práce se secesními ozdobnými prvky. Andělíčkům sice stačilo pouze otevřít oči, ale např. takové římsy bylo třeba udělat nové. Podstatné změny prodělalo i okolí domu. Na místě starých včelínů vyrostl zahradní krb, dílna a skleník, který zároveň poskytuje prostor k příjemnému posezení. Soukromí domu i žádoucí klid chrání po obvodu celé zahrady cihlová zídka. Z chodby zádveří a koupelnaSnaha zachovat objektu původní ráz se prolínala s úsilím vytvořit v něm podmínky k modernímu bydlení, v zájmu čehož bylo třeba poopravit i dispoziční řešení domu. Před rekonstrukcí se venkovními dveřmi vstupovalo do prostorné chodby. Za dveřmi po levé straně chodby se nacházel obývací pokoj a ložnice. Na protější straně pak kuchyně, z níž byl přístup do koupelny. Spojení s půdou umožňoval klasický dřevěný žebřík uprostřed chodby. Provedené stavební úpravy umožnily podstatně racionálnější využití objektu. Původní chodba se proměnila v malé zádveří a koupelnu. Její moderní vybavení ani v nejmenším neodporuje klasickému dekoru dlažby a obkladů v modrobílé kombinaci, barvách, které se nosily v době vzniku objektu. Do koupelny zasahuje spodní část schodiště. Dřevěné schody zde nepůsobí rušivým dojmem, ale naopak jako zajímavý estetický prvek. Z koupelny je přístup do malé technické místnosti, kde se původně nacházel splachovací záchod, který na venkově předběhl dobu o několik desetiletí. Dnes se sem kromě plynového kotle vešla i pračka. V kuchyni a obývacím pokojiDveřmi po pravé straně zádveří se vstupuje do kuchyně s jídelním koutem nacházejícím se v místech, kde dříve bývala koupelna. Aby místnost netrpěla nedostatkem světla, původní niku nahradilo okno. Působí dojmem jako by zde bylo odjakživa. Za dveřmi na protější straně se nachází obývací pokoj. Vybouráním stěny, která ji dělila od ložnice, vznikla prostorná rodinná společenská místnost, která i v nejmenších detailech evokuje atmosféru prvních desetiletí minulého století. Zajímavým prvkem jsou podlahy zhotovené z horského jilmu. Stejné dřevo bylo použito na výrobu parapetů. Repasované vybavení bylo dovybaveno vhodným nábytkem. Problém bylo sehnat dobová svítidla, což se na rozdíl od koberce podařilo. Ten si majitelé nakonec nechali zhotovit podle vlastního návrhu. Z půdy obytný prostorDům bude sloužit k rekreaci šesti lidem — kromě čtyřčlenné rodiny i prarodičům. Aby zde všichni uživatelé měli dostatek místa, pohodlí a soukromí, bylo třeba v obytné prostory proměnit i půdu. Roli spojnice mezi přízemím a podkrovím hraje schodiště zhotovené opět z jilmového dřeva a kovu. Přestože jde o moderní prvek, neubližuje nijak dobově laděnému přízemí. Schody ústí do prostoru, do něho proudí světlo nově postaveným vikýřem, který díky vhodně zvoleným proporcím dokonale splynul s původní stavbou. Půda se jinak proměnila ve dvě prostorné místnosti — ložnici prarodičů a pokoj rodičů s dětmi. Při rekonstrukci se dbalo o to, aby zde bylo zachováno vše, na čem se zub čas nepodepsal neúnosnou mírou. Velice zajímavě působí vyčištěná a nalakovaná půdní dlažba, stejně jako včelím voskem namořené původní trámy. Řemeslníci stále chvátají na pivoJak exteriér, tak i interiér domu získaly rekonstrukcí maximum. Nešetřilo se na materiálu — např. veškeré venkovní dřevěné prvky jsou ošetřeny stejně odolným nátěrem jako francouzské lodě, a maximální pozornost byla věnována kvalitě řemeslných prací. Ty byly prováděny sice dodavatelsky, ale pod přísným dohledem majitele. „Věnoval jsem tomu po dva roky všechny víkendy a k tomu ještě pondělky,“ říká. Z jeho zkušeností vyplývá, že přestože dnes již nečekáme fronty před prodejnami se stavebninami, problémy přetrvávají. Souvisejí s kvalitou odvedené práce a způsobují je lidé. Snaha odbýt práci v co nejkratším čase a jít na pivo je stále běžným jevem. „Firmy jsou zvyklé odvádět tak šedesátiprocentní kvalitu, když je hlídáte, tak maximálně 80%,“ sděloval nám investor, který přesto trval na stoprocentní jakosti odvedené práce. To vedlo k téměř každodenním dohadům, řada prací musela mít svoji reprízu. Po dvou letech však bylo konečně vše hotovo. V den naší návštěvy měla rodina za sebou první noc v rekonstruovaném domě, který je ukázkou toho, že domům, na rozdíl od lidí, lze vrátit jejich mládí. Alena Vondráková Foto Antonín Vodák Zdroj: Můj dům 11/01 Půdorys objektu před rekonstrukcí1 – veranda 2 – chodba 3 – obývací pokoj 4 – ložnice 5 – kuchyň 6 – WC 7 – koupelna Půdorys domu po rekonstrukciPřízemí1 – veranda 2 – zádveří 3 – obývací pokoj 4 – koupelna 5 – kuchyň 6 – technická místnost Podkroví1 – chodba 2 – pokoj prarodičů 3 – pokoj rodičů a dětí |
Ani živá voda, ani morbidní receptura čachtické paní a dokonce ani metody nejmodernější medicíny nedokážou nám lidem uchovat věčné mládí. Vrásky ve tváři staletého člověka na prvý pohled spolehlivě prozradí, kam až sahají jeho vzpomínky. Stavby jsou oproti nám ve výhodě. Rodinný dům, který jsme tentokrát navštívili, vyhlížel jako by ho včera dostavěl náruživý obdivovatel secesního stylu. Šlo však o pouhé zdání.
