|
|
Místo v klidné zeleni, s výhledem na celou Prahu, ale přitom v přijatelném dosahu centra vytváří z celé oblasti velmi atraktivní lokalitu pro bydlení. Nabízí se představa moderního obytného souboru ve stylu předválečného sídla Baba, tedy volné navázání na nejlepší tradice českého funkcionalismu. Takové regulační podmínky byly pro celou oblast stanoveny a jsou závazné i pro případnou architektonickou soutěž na „volný individuální dům“ (garantovanou Obcí architektů).
Mít přímo v podmínkách výstavby návaznost na funkcionalismus je výhodou pro každého zastánce současné moderní architektury. (Většinou opačná situace nutí i naše přední architekty do téměř beznadějného boje se stavebními úřady, které vyžadují na svém území pouze domy se šikmou střechou, nezávisle na skutečných kvalitách předkládaných projektů.) Vila Třešňovka autora Borise Moravce je svědomitou odpovědí na daný úkol: je domem postaveným na hodnotných myšlenkových základech funkcionalismu, ale realizovaným v současných podmínkách. Používá tedy soudobých technologií a vychází z dnešního způsoba života, z potřeb současného klienta, z estetických hledisek moderní architektury.
Dům introvert
Základem kompozice domu je kubický tvar, tolik obdivovaný i zatracovaný dům-krychle, který je však po obvodu doplněn dalšími válcovými hmotami. Na čtvercovém půdorysu pater se odehrává úzký rodinný i společenský život, vybíhající ovály ukrývají další navazující funkce – ať už místnosti s většími nároky na soukromí (pokoj dcery, pokoj hostů, pracovna), nebo s provozy vyžadujícími odlišné osvětlení či speciální technické vybavení (televizní kout, fitnesscentrum, bazén). Hlavním principem dispozičního řešení se stala volná návaznost všech prostorů, horizontální i vertikální propojení celého domu, které dovoluje v plné míře rozehrát hru se světlem a poskytuje nesčetné množství zajímavých průhledů. V interiérech se tak uplatňuje působení celého prostoru vily, jeho optické vnímání dává pocit plnějšího estetického využití.
Právě uvolněnost prostorů vedla k tomu, aby se dominantou interiéru stalo schodiště, spojující průhledem všechna tři podlaží. Do jeho středu míří okno ve střeše, odkud sluneční paprsky mohou pronikat celým domem až do společenské části obytného prostoru v přízemí. Obrovským rohovým oknem přes dvě podlaží vstupuje do domu také exteriér – velkolepý panoramatický výhled na horizont Prahy. Okno, lemováno zvenčí balkonem, je uvnitř prostoru odděleno od obývacího pokoje v přízemí i ložnice rodičů v patře skleněnou stěnou, která sice oba prostory odděluje zvukově, avšak opticky je opět sjednocuje. Do hmoty domu prostupují dvě atria – odlehčují fasádu a dovolují sem situovat méně důležitá okna, takže vnější fasáda jimi není rozbitá, zůstává čistější, s dostatečným množstvím hladkých, plných ploch. Atria však nejsou jen samoúčelným kompozičním prvkem, zvyšují soukromí obyvatel domu a chrání místa pro intimní posezení venku před povětrnostními vlivy.
Na rozdíl od domů postavených ve volné přírodě, plně využívajících propojení se zahradou a okolím, vila v městském prostředí je spíše uzavřena sama do sebe. Odkrývá sice na jedné straně atraktivní výhled, na druhé straně se však distancuje od pohledů na nedaleké paneláky nejen vedením oken do atria, ale také jinými prvky na fasádě, například plnou deskou, clonící pracovnu v patře i terasu v nejvyšším podlaží.
Elegance v bílé a šedivé
Členění hladkých bílých fasád, ať už zakomponováním balkonů nebo prostupem atrií, vytvořením stínicích prvků či pergol (stropní trámky vystupující z interiéru ven na terasu), to vše v exteriéru vyžaduje ochranu omítky na horizontálních ploškách. Čistota tvarů by se však prostým oplechováním vytratila, fasáda by značně ztratila na své eleganci. Podobné detaily by se mohly řešit například použitím betonových stěn, ale ani ty se nemohou vyrovnat jemné struktuře omítky. Navíc i na betonu se časem vliv deště nebo teplotních rozdílů projeví. Právě tady se Boris Moravec rozhodl využít možností moderních technologií – omítkového systému Baumit.
Silikonová vrstva omítky Baumit je stejnoměrně probarvená v celém svém objemu, nevyžaduje tedy žádné nátěry a při jakémkoliv zásahu či poškození zůstává stálobarevná. Jediná údržba, kterou může po čase vyžadovat, je omytí proudem vody. Horní plochy na zábradlí, ale třeba i na parapetech oken, není nutné chránit proti účinkům deště oplechováním, protože omítkový systém užívá vlastní způsob ochrany impregnací. Architekt Moravec navíc neponechal náhodě ani případné znečištění venkovní fasády stopami po zateklé dešťové vodě – horní plochy zábradlí jsou vyspádovány směrem na terasu, odkud se omítka na vnitřní straně zábradlí omyje velmi snadno.
Fasáda byla zvolena v noblesní kombinaci bílé a šedivé barvy a doplněna eloxovanými hliníkovými rámy oken, prvky v matné nerezové oceli nebo u vstupu čirým sklem v subtilním, téměř neviditelném kovovém rámu. Okna jsou proti přehřívání opatřena vnějšími pojízdnými žaluziemi, takže obytným prostorům nehrozí účinky skleníkového efektu, v zimě naopak žaluzie napomáhají bránit úniku tepla z interiéru. Současně jsou i výtvarným prvkem, s jehož účinkem se předem počítalo.
Navázání na funkcionalismus, využití moderních materiálů a technologií, vyřešení fasády v jednoduchých formách a citlivé barevné řešení bylo oceněno v soutěži Fasáda roku 2000, kterou vypsala společnost Baumit. Vila Třešňovka v ní zaslouženě získala 1. cenu.
Věra Konečná, Foto Petr Hojda
Zdroj: Můj dům 6/01
|
