Volba materiálu a konstrukční technologie významně ovlivňuje nejen průběh samotné stavby domu, ale také jeho následné provozní a užitné vlastnosti. Na špici oblíbenosti se stále drží klasické kusové zdivo (cihly, bloky, tvárnice), přesto část stavebníků dnes při výběru upřednostňuje montážně jednoduchou a rychlou dřevostavbu. Oba tábory vedou polemiku o přednostech a nedostatcích obou systémů.
O konzervách a průkopnících
Duel zastánců dvou nejčastěji používaných stavebních technologií už patří téměř ke každodennímu koloritu. „Cihla je prostě cihla,“ zní nejčastější argument stranící zdivu, „dřevo je ekologický materiál budoucnosti,“ ozývá se z opačného tábora.
Konzervativnímu Čechovi těžko oponovat, zděné domy prostě ve světě i u nás mají historickou, mnohasetletou tradici (cihla je nejstarším umělým stavivem) a prakticky ještě před deseti dvanácti lety představovaly u nás téměř 95 % stavebního trhu. Přesto nelze pominout, že i v našich končinách se kdysi stavělo právě, ba dokonce výhradně ze dřeva (dřevo je nejstarším přírodním stavivem, prokazatelné stopy vedou do starší a střední doby kamenné).
Stoupající obliba dřevostaveb – podle odhadu Asociace dodavatelů montovaných domů jich bylo jen v roce 2015 dokončeno 1377 a v nejbližších pěti letech by podíl na trhu mohl činit kolem 15 % – dílem jistě vychází z přirozené touhy člověka žít v souladu s přírodou.
Na to ovšem zapřisáhlí „cihláři“ kontrují nízkým procentuálním podílem masivního dřeva v sendvičových dřevostavbách. „Tak jaképak dřevodomy, že?“ ptají se. A tak stále dokolečka. Ačkoli se cihla se dřevem i v současnosti vzájemně různě doplňují, oba materiály zároveň soupeří o přízeň investorů i stavitelů.
Obecná fakta
Pro zděnou stavbu se zpravidla rozhodují ti stavebníci, kteří chtějí vytvořit trvalé dílo. Může být (ovšem rozhodně není pravidlem), že zděný dům si častěji pořizují lidé se vztahem k místu – vlastnictví nebo dědictví pozemku, vazby z dětství, blízkost prarodičů a příbuzných, „jistota“ pracovního uplatnění, možnost vlastního minihospodářství, vize budoucího bydlení rodičů-stavebníků s rodinami jejich dětí pod jednou střechou… atd.
Naopak rostoucí zájem o dřevostavby vyplývá ze změny myšlení, kdy určitou a téměř padesát let trvající veřejnou skepsi, plynoucí z neznalosti stavební technologie, z nedůvěry k materiálu (dřevo bylo považováno spíše za chatařskou záležitost), z nedostatku výrobních a nezkušenosti montážních firem postupně vytěsnily právě informace ze zahraničí, ale i rostoucí počet úspěšně realizovaných tuzemských projektů i praktických zkušeností stavebníků.
Pro dřevostavby (opět není pravidlem) tedy horují spíše mladší lidé (generace 30 až 40 let), kteří tolik nelpí na „rodné hroudě“, jsou svolní s případnou změnou profesní seberealizace a tím i místa pobytu, navíc zakládají rodiny, tedy potřebují relativně levně, ale hlavně rychle bydlet.
Nesporná pro i proti
K výhodám zdiva patří kromě zmiňované materiálové tradice a delší životnosti hlavně výborné statické, tepelněakumulační a akustické vlastnosti, u dřevostaveb lze za přednost bezesporu považovat lehkost (nízkou hmotnost) konstrukce, tzv. suchou výstavbu, rychlost montáže prakticky bez ohledu na roční období a snadnou přestavbu či případnou rekonstrukci objektu.
Ovšem nic není, jak bývávalo, takže ani zdění už není zděním v pravém slova smyslu (zdí se na tenkou vrstvu lepidla či stavební pěny). Naproti tomu montované dřevostavby mnohdy skutečně obsahují jen minimální podíl masivní suroviny na konstrukční prvky (zbytek tvoří dřevoštěpkové či sádrovláknité desky, fólie, izolace, sádrokarton, silikonové a jiné omítky), proto se někdy používá významově přesnější „stavby s použitím dřeva“.
Současnost a budoucnost
Tradiční stavební materiály používané starými staviteli i řemeslné techniky děděné generacemi zkrátka a dobře krůček po krůčku překrývají nové způsoby výstavby. Vývojové trendy ženou kupředu myšlenky udržitelného rozvoje, podložené obavami z vyčerpání surovinových a energetických zdrojů.
Myšlení a chování moderního člověka ovlivňuje ekologie a snaha o zachování čistého životního prostředí, soudobí výrobci deklarují zdravotní nezávadnost používaných surovin a materiálů i stoprocentní recyklovatelnost produktů. Možná i proto víc než kdykoli předtím platí, že srovnávat a vzájemně konfrontovat lze jedině hodnoty a parametry srovnatelné a hlavně změřitelné.
Duel tedy nemá a snad ani nepotřebuje mít nějakého jednoznačného šampiona. Zda si pořídíte dřevostavbu nebo zděný dům, je jen a jen na vašem rozhodnutí. Mimochodem – všimli jste si, že spoustu sendvičových dřevostaveb tak nějak samozřejmě „maskuje“ omítka a naopak, že fasádu mnoha zděných domů kryjí a zdobí dřevěné obklady?
Přísně sledované ukazatele |
|
Tepelný odpor (odolnost proti prostupu tepla stěnami), označovaný jako R (uvádí se v m2K/W), vyjadřuje, jakou plochou konstrukce a při jakém rozdílu teplot na jejích površích dojde k přenosu 1 wattu, čili k přenosu energie 1 joulu za 1 sekundu. Koeficient udává tepelněizolační vlastnosti materiálu a je dán součtem tepelných odporů všech vrstev konstrukce. Čím vyšší je tepelný odpor materiálu nebo konstrukce, tím pomaleji teplo uniká, a cílem je, aby tepelný odpor obálky budovy (obvodové stěny, střešní plášť i podlaha na terénu) byl co nejvyšší. Součinitel prostupu tepla (množství unikajícího tepla z místnosti) se značí jako U (udává se v W/m2K) a vyjadřuje celkovou výměnu tepla mezi prostory, oddělenými od sebe stavební konstrukcí. Žádoucí je co nejnižší hodnota. Součinitel prostupu tepla a koeficient tepelného odporu se využívají k výpočtu tepelných ztrát. |
