OBÁLKA DOMU: Kvalita vzduchu v utěsněném domě

Vnitřní prostředí úzce souvisí s kvalitou vzduchu a způsobem, jakým je vzduch v domě doplňován. To se pochopitelně promítne i do energetiky domu v souvislosti s velikostí nákladů nutných k vytápění či chlazení.

Prostředí, v němž člověk žije (pochopitelně i pracuje a relaxuje), by mělo splňovat určité požadavky. K těm zásadním patří také vzduch s optimálními parametry, které mohou dosahovat různých hodnot a podle jejich stupně buď může, nebo nemusí být dosaženo očekávané či požadované pohody. K podstatným vlastnostem vzduchu patří teplota, vlhkost, čistota, rychlost proudění a tlak. Teplota venkovního vzduchu však není pro tepelnou zátěž budovy podstatná, mnohem větší význam má sluneční záření, orientace stavby vůči světovým stranám, velikost a druh prosklení a některé další skutečnosti.

Pasivní dům

Specifické nároky na vlastnosti obálky kladou energeticky pasivní domy. Jde zejména o vyloučení tepelných mostů a tepelných ztrát větráním, tedy o dokonalou těsnost obálky (tzv. neprůvzdušnost). Větrání je místo oken řešeno řízenými větracími systémy s rekuperací. Netěsnosti vznikají do značné míry nahodile, nicméně k typickým a nejčastějším příčinám patří zejména neutěsněné prostupy technických zařízení, defekty v parozábraně, neutěsněné spáry mezi stavebními dílci a výplněmi stavebních otvorů atd. Zmíněné netěsnosti mají řadu negativních důsledků, k nimž patří snížení účinnosti větracího systému, zvýšená tepelná ztráta budovy, zvýšené riziko kondenzace vlhkosti, snížení kvality vnitřního prostředí vlivem proudícího chladného vzduchu nebo dokonce zhoršení akustických vlastností konstrukce.

Blower door test

Pokud však část vzduchu z domu „uniká“, např. netěsnostmi v obálce, pasivní dům ztrácí svou funkčnost. Ke zjištění stavu a k odhalení problematických míst slouží zkouška známá jako blower door test.

Princip zkoušky spočívá ve zjištění objemu vzduchu, který uniká netěsnostmi v plášti budovy. Do budovy se instaluje zkušební rám a do něj se vloží ventilátor. Při zkoušce se vzduch do objektu vhání (nebo se z něj vysává) podle toho, zda chceme vyvolat přetlak (nebo podtlak) uvnitř objektu. Po dosažení tlakového rozdílu se provede vlastní měření, jehož cílem je zjistit, jaké množství vzduchu je potřeba do objektu dodat, aby byl zachován stejný tlakový rozdíl. Množství vzduchu, který se při měření dodává ventilátorem, je stejné jako množství vzduchu, které uniklo netěsnostmi v plášti budovy.

Pro vyhledávání dílčích netěsností se používají speciální přístroje – termický anemometr, vyvíječ kouře, kouřové pero aj. – a při dostatečném teplotním rozdílu mezi interiérem a exteriérem také termovizní kamera. Výsledkem měření je stanovení hodnoty celkové průvzdušnosti obvodového pláště budovy. U novostaveb je vhodné provést test ihned po dokončení vzduchotěsné obálky budovy, neboť pouze v tomto stavu je pak ještě možné provést utěsňovací práce bez výrazných vícenákladů.