REKONSTRUKCE, část 8.: Vnitřní dispozice

Vracíme se na začátek k vizualizacím architektonického studia, které vznikaly v době romantických představ, kdy jsme ještě nebyli zaprášení od cementu a neměli písek v botách.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Dispozice je krajně individuální téma. Záleží prostě na každém, kde chce mít tu či onu místnost, a to včetně rozestavění nábytku. I do takových detailů ale lze již na počátku ruku v ruce s architekty dojít. Velikou výhodou je, že tyto věci lze měnit (nemluvě tedy o nosných zdech), a to i po několika letech. Dokonce bych změnu čas od času doporučoval. Abyste nevyšli ze cviku a zároveň se nenudili.

Vyplatí se přemýšlet o vnitřním uspořádání ve více lidech, nezapomenout ani na estetično, ani na praktickou stránku. Myslete hodně dopředu, například i na to, že jednou budete staří a každý schod vás bude štvát. Klidně se vraťte k architektům a nechte si zpracovat více variant. My jsme, pravda, vystačili s původním návrhem. Ale nikde není řečeno, že se během rekonstrukce nic nezmění, šlo by spíš o zázrak, kdyby se nezměnilo vůbec nic.

Naše řešení

V našem případě jsme vlastně postupovali nepřímou vylučovací metodou. Objekt do ulice měl dvě oddělené místnosti s okny na východ (tedy ložnice a šatna, chcete-li pracovna). Na střední část objektu tedy „zbyla“ koupelna, kuchyně a obývací pokoj.

Samozřejmě jsme věděli již před začátkem rekonstrukce, kde bude která místnost, ale detailní rozestavění nábytku byl často rébus do poslední chvíle.

Do podkroví dětské pokoje – myslíme na budoucnost. Koupelnu a kuchyň jsme schovali pod galerii a největší prostor se automaticky plánovaně proměnil v obývací pokoj. Do štítu v obývacím pokoji jsme umístili krbová kamna, což je estetika a užitek v jednom.

Obývák s televizí

Pokud jde o obývací pokoj (u nás delší stranou směrem na jih s velkými francouzskými okny), radil bych, aby centrem všeho dění nebyla jenom televize. Když pominu kvalitu většiny programů, musím přiznat, že televize je většinou v domácnosti jevem negativním. To už je snad lepší bar. Jsem rád, že znám osobně mladé lidi z mého bezprostředního okolí, kteří tento přístroj doma prostě nemají. Sám bych chtěl mít sílu ho nemít.

Kuchyň, ložnice a koupelna

Kuchyň chce hodně místa, čím větší pracovní plocha, tím lépe. Ironicky by se dalo tvrdit, že je jedno, jak bude velká, stejně bude zaplněná vším možným, ale chce to prostor a disciplínu. Vizualizace nutná. A předem myslete na to, kde všude potřebujete zásuvky.

Ložnice by měla být v klidné části zástavby, ideálně situovaná na sever. U nás to bylo trochu komplikovanější, protože ložnice vyšla směrem do ulice (byť relativně tiché). Ale když máte kvalitní okna, silné závěsy a záclony, vyspíte se i tak.

Do koupelny radím jak sprchový kout, tak vanu. Sprchový kout je lepší po všech stránkách – zdraví, spotřeba, ekologie, údržba, ale vana má čas od času něco do sebe (samozřejmě hlavně v zimě). Pokud máte dost velkou chodbu, doporučuji předělit ji a vytvořit zádveří.

Dobrá rada

Celkově je dobré „nezaneřádit“ si interiér zbytečnostmi, čím měně toho budete na začátku mít, tím lépe. Dodělat/dokoupit se dá všechno a vždycky. Ovšem neodkládejte důležité věci. Jakmile se totiž do rozestavěného domu nastěhujete, okamžitě zpohodlníte a už ho nikdy pořádně nedoděláte (nebo to bude trvat minimálně roky). Nepíšu ale z vlastní zkušenosti, byli jsme celkem disciplinovaní. Pamatuji si dobře naše velmi zvláštní pocity, když jsme se do nově zrekonstruovaného domu nastěhovali. Nelekejte se, pokud si něčím nejste úplně jisti. Je to přirozené a na řadu věcí si prostě musíte zvyknout. Leccos se dá doladit i po přestěhování. A teď to ještě trochu upravit venku a jdeme do finále.

Další díl seriálu najdete v této rubrice příští úterý.