Problematika zasklení budov nabývá na významu v souvislosti se zvětšováním zasklených ploch, kdy okna tvoří podstatnou část vnějšího pláště budovy. Zároveň představují z hlediska tepelněizolačního jeho nejslabší článek.
Stavebníci obvykle vybírají okno především v souvislosti s vlastností rámu, vyplatí se ale pečlivě vybírat i samotné zasklení. „Zasklení oken nejen že významně promlouvá do celé energetické bilance stavby samotné, ale zároveň dokáže významně zvýšit komfort užívání. I když různé tabule skla vypadají prakticky stejně, rozdíly mezi nimi mohou být obrovské a byla by škoda nevyužít z vlastností zasklení to nejlepší, co nám nabízí,“ vysvětluje Martin Najman, technický a projektový manažer společnosti HELUZ IZOS, českého výrobce okenního zasklení u nás.
Zásadním krokem k úsporám, například v chladném období, je nenechat oknem uniknout drahocenné teplo z interiéru do exteriéru, klíčovou vlastností je tedy co nejvyšší tepelněizolační schopnost zasklení charakterizovaná součinitelem prostupu tepla Ug. Čím menší má součinitel hodnotu, tím lépe okno izoluje. V případě dvojskel se pohybuje kolem hodnoty 1,0 W/m2K, současný stavebník by se měl ale nepochybně zajímat o trojskla, kde hodnota součinitele klesá až na hodnoty pod 0,6 W/m2K. Rozdíl v ceně oproti dvojsklům není zásadní, přitom tepelněizolační schopnost je téměř dvojnásobná a dokáže zajistit úspory na vytápění až kolem 25 %. „V případě našeho sortimentu je to zasklení IZOS ENERGY+ o tloušťce 44 až 46 mm perfektně spojující všechny parametry: propouští světlo a teplo z exteriéru, a přitom si zachovává extrémně nízkou hodnotu prostupu tepla Ug 0,6 až 0,5 W/m2K směrem z interiéru. Získané teplo tedy neuniká. Jde o ideální variantu pro všechny domy, zejména pasivní, nulové, respektive energeticky úsporné,“ dodává Martin Najman.
Teplo nemusíme ale získávat jen díky vytápění, zadarmo nám ho dodá slunce, proto je velmi důležitým parametrem zasklení také solární faktor g. Ten udává, jak je zasklení schopné propouštět tepelnou energii ze slunečního záření; čím je jeho hodnota vyšší, tím lépe. V zimních měsících dokážou takzvané pasivní solární zisky ušetřit nemalé výdaje za vytápění. Na jižní, respektive východní a západní stranu domu je proto výhodné umisťovat okna se zasklením s vyšším solárním faktorem (cca hodnota 0,6, respektive 60 % a více). V letních měsících je logicky nutné okna stínit, nicméně to se týká prakticky veškerého zasklení na exponovaných slunečních stranách. Stínění se dá řešit buď předokenními žaluziemi, nebo pevnými slunolamy, které využívají postavení slunce v různých ročních obdobích – v létě, kdy je slunce výše, zabraňují přehřívání, v zimě naopak nebrání níže postaveným paprskům proniknout do interiéru. Pokud takováto řešení nejsou možná, pomůže zasklení se sníženou propustností světla, které zabraňuje přehřívání interiéru v letních měsících a významně šetří náklady na klimatizaci.
