(Komerční prezentace)
…A právě podlaha představuje dost velikou plochu, ze které se mohou, ale také nemusejí uvolňovat těkavé látky, které dýcháme. To když zvolíme zdravou krytinu, mezi které patří především ekologické (organické) elastické podlahy nebo přírodní dřevo. V každém případě při koupi jakýchkoli krytin hledejte a požadujte certifikáty o zdravotní nezávadnosti a v neposlední řadě se spolehněte na svůj nos, doslova.
Těkavé látky
Řekne-li se emise těkavých látek, nemusíte hned shánět plynovou masku. V podstatě z každého umělého, ale i z většiny přírodních materiálů se odpařují těkavé látky, nicméně platí, že ne všechny jsou automaticky zdraví škodlivé. „Emise těkavých látek probíhají i v přírodě. Když přijedete k moři a nadechnete se, jako suchozemci hned cítíte, že to je úplně jiný vzduch než u nás. Slaná mořská voda totiž vydává velké množství těkavých látek, konkrétně chloridu sodného, ale z toho rozhodně nemusíte mít strach, právě naopak,“ uvádí na pravou míru obavu z emisí Milan Mrkáček, vedoucí regionálního prodeje společnosti Kratochvíl parket profi.
Ekologické podlahy mají nulové emise škodlivých látek
Trend zdravého bydlení přináší ekologické elastické podlahy, tzv. organické podlahy bez obsahu PVC, chloru, změkčovadel a s nimi souvisejících ftalátů, halogenů či těžkých kovů. Inovované výrobní technologie u takovýchto produktů staví na přírodních a recyklovatelných surovinách, přitom si zachovávají praktičnost a vynikající užitné vlastnosti.
„Například přírodní podlaha německé značky Wineo® PURLINE vedle přírodního plniva zapracovává organický polyuretan, finský výrobce Upofloor® zase vyvinul materiál Enomer® na bázi čistých termoplastických polymerů s extrémně nízkým obsahem organických těkavých sloučenin. Tyto krytiny jsou výjimečné právě tím, že díky tomu, že jsou vyráběny z jiných materiálů než PVC, tak mají emise nulové,“ upřesňuje Milan Mrkáček ze společnosti KPP.
Ta se již před lety vydala cestou ekologických podlah a v rámci svého konceptu KPP Ecology exkluzivně nabízí právě ekologické podlahy značek Wineo® PURLINE a Upofloor®. Tyto materiály nezatěžují lidské zdraví, ani životní prostředí a podlahy lze bez obav vyhodit s běžným odpadem.
Máme se tedy bát PVC, resp. vinylu? Ne, pokud známe výrobce
Pořídíte-li si klasickou vinylovou podlahu, jak jsou dnes označovány krytiny z PVC, nemusíte mít strach, že byste si domů dávali něco, co by vám mohlo ubližovat, ale má to jedno velké ALE.
Úroveň vinylových podlah se za posledních patnáct let posunula výrazným směrem kupředu, výrobci nabízejí vysoce kvalitní produkty, zajímavé z hlediska konstrukčního provedení, složení a užitných vlastností. Legislativní požadavky i vlastní zájem renomovaných výrobců podlahových krytin vedou k výrobě polyvinylchloridových podlah, které jsou zdravotně nezávadné, bez „starých známých“ ftalátů. A proč se vůbec do vinylů přidávaly? Vzpomeňme si na staré vinylové gramofonové desky – byly tvrdé, ale křehké. A přesně taková je i vinylová krytina.
Pokud ji tedy chceme jako krytinu použít, aby byla ohebná a dalo se po ní chodit, aniž by praskala, přidávají se do ní plastifikátory neboli změkčovadla. A jednou ze skupin plastifikátorů hojně využívaných jsou právě zdraví škodlivé ftaláty. V EU se proti nim zvedla velká vlna nevole a pro ftaláty byla přijata omezení, pokud jde o hračky, obaly na potraviny či zdravotnické potřeby.
Zodpovědní výrobci tedy začali používat pouze netoxická změkčovadla a jejich emise u dnešních vinylových krytin mnohdy dosahují nižší úrovně, než jakou předepisují přísné normy například pro dětské hračky s příměsí PVC. V Evropské unii jsou tyto emise velmi kontrolovány a výrobci se tedy snaží, aby emise u vinylů byly co nejnižší, až do 50 mikrogramů/m3 (μg/m3), což jsou velmi nízké hodnoty. Riziko je jiné, a to zejména u krytin neznámého původu obvykle vyráběných v Asii.
„I někteří evropští výrobci vyrábějí vinyly v Asii, ale ti si výrobu kontrolují, obavy bych měl z „no name“ výrobců, kteří chrlí množství vinylů, u nichž jediným argumentem je cena. U těchto produktů nemá člověk jistotu, z jakých surovin byly vyrobeny, většinou to budou recyklované suroviny nezjistitelného původu, a emise těkavých látek, zejména ftalátů u nich mohou být na velmi vysoké úrovni,“ vaurje Milan Mrkáček.
Požadujte certifikáty a poslední nápovědou je zápach
A co si má počít zákazník, který doma nemá chemickou laboratoř, aby zjistil složení podlahy? V prvé řadě požadujte po prodejci certifikát o zdravotní nezávadnosti. Je jich několik, mezi nejpřísnější patří zejména certifikáty vydávané německými a francouzskými akreditovanými laboratořemi, v obou zemích nestačí tzv. prohlášení výrobce o shodě, podlahové krytiny se opravdu musejí testovat zejména na emise těkavých látek či látky s karcinogenními účinky.
„Německo a Francie jsou velmi zaměřeny na ekologii a jejich laboratoře jsou respektované. Mezi nejuznávanější patří německý certifikát Der Blaue Engel a francouzský Émissions dans l’air intérieur. Už dnes tyto země připravují ekologické certifikáty pro domácnosti obecně, které budou zaměřené na to, aby byly používány materiály s co nejmenšími emisemi těkavých látek. Ze všech materiálů se totiž uvolňují těkavé látky – z nábytku, z plastových oken, plasty máte v televizi, v počítači…,“ pokračuje Milan Mrkáček z KPP.
Pokud krytina nemá žádný z certifikátů, důvěřujte vlastnímu nosu a čichu. Každá krytina tzv. voní novotou. Pokud ta vaše od první chvíle chemicky zapáchá, je to první varování. „Tento zápach by měl do 28 dnů od pokládky zmizet, krytina by 28 dnů po pokládce neměla být cítit. Pokud ale takový no name produkt vydává zápach dál, tady už nastupují zdravotní rizika,“ uzavírá Milan Mrkáček z KPP.
Příklady nejznámějších certifikátů najdete na webu KPP.
