Přírodní nátěry dřeva

Náš srub je natřen od minulého roku, v den psaní článku právě natírám opodál stojící dřevěnou dílnu. Ačkoliv jsem se už myl, stále trochu voním jako pradávný skandinávský natěrač… možná i český. Kdysi se tu, na rozdíl od posledního století, opravdu vyráběly kvalitní nátěry. Destilační pece na dřevní dehet a terpentýn prý stávaly u každé vesnice.

Umělé lazury a laky jsem zavrhl rovnou. Mám rád produkty co nejvíce na přírodní bázi, abych neškodil toxickými látkami životnímu prostředí, a také už nikdy neplánuji zvětrávající odlupující se nátěr, který je nutné před opravou zbrousit.

V mládí na rodinném domku, který postavili rodiče, jsem se otroctví loupavých nátěrů nabažil dostatečně. Také na brigádách za oceánem jsem kdysi dávno několik týdnů odstraňoval staré nátěry na dřevěných domech a pergolách. Škrabka, bruska, případně chemické rozpouštědlo… fuj. Příjemnější verze je prostě to jen omýt vodou a po vyschnutí znova přetřít, to si s přírodními oleji vsáknutými hluboko do dřeva můžete dovolit, nic se nikdy neloupe.

Hlavně zdraví 

Kudy se ubíraly mé myšlenkové pochody? Jedovaté zbytky chemických barev tu budou s námi v půdě a vodě možná navždy. Nátěr se rozpadne, ale těžké kovy z něj zůstávají kolem nás i pro příští generace. Vylučuji proto nyní ze hry cokoliv, co vytváří na povrchu dřeva přilepenou vrstvu nebo co obsahuje jedovaté a umělé příměsi. Nedýchající ochranná vrstva laků a lazur dříve či později popraská, voda pod ní páchá škody snad větší, než kdyby to natřené vůbec nebylo, a renovace je zbytečně pracná.

Dřevo je nádherný přírodní produkt, dýchá a voní. Proč ho uzavírat a kombinovat s nepřírodními substancemi a tím z něho činit toxický odpad, až jednou doslouží? Dřevo by mělo zůstat zdravým dřevem. Když už platit za nátěrové hmoty, tak raději podpořit ty zdravější.

Hledal jsem proto mezi variantami přírodních olejů, silic a vosků, které se vsakují hlouběji a dají se obnovit pouhým dalším přetřením, bez broušení. Měl jsem kladné zkušenosti s různými předmíchanými plus minus přírodními olejovými nátěry z minulých let, z různých dřevěných přístřešků, zahradních altánů a nábytku. Ale je rozdíl natřít venkovní židli, malou chatku, nebo veliký srub. Na domě je výsledek víc vidět, padnou na něj hektolitry nátěru za hodně peněz, stojí za to mít v tom jasno.

Objednal jsem si vzorky přírodních olejových nátěrů předmíchaných, od jedné známější německé firmy. Bohužel jsem byl zklamán nepřirozenými odstíny barev, které vznikaly po zaschnutí, a kresba dřeva také moc nevynikala, respektive zcela zanikla. Rozhodl jsem se tedy pátrat po základních složkách, z nichž se tyto nátěry dají míchat. Následkem toho jsem minulý rok experimentoval s různými kombinacemi přírodních olejů, pigmentů a přírodních rozpouštědel, v exteriéru i interiéru. Výsledkem mého snažení bylo, že jsem objevil to, co je dávno objeveno už stovky, možná tisíce let.

Všechny názvy základních nátěrových tekutin jsem již znal, ale neměl je spojené s ničím praktickým. Dřevní tér, lněná fermež, terpentýn, hliněné pigmenty… Musel jsem se s těmito složkami, z nichž si nátěry míchám, podrobně seznámit. Můj děda říkal ze zvyku terpentýn z nějakého důvodu každému chemickému ředidlu, tér byl pro něj jen jiný název dehtu z ropy, a fermež do fermežových barev byla jak známo obohacována pro lepší vysychání přídavky těžkých kovů (hlavně olovo), takže pro mne tyto látky byly tabu. Až nyní jsem se setkal s jejich původní, pravou přírodní verzí. Takže pokud máte v hlavách také ty „moderní“ verze, nyní na ně zapomeňte.

Přírodní trojkombinace 

Základem nátěrové směsi na venkovní dřevo je dřevní tér + lněná fermež + terpentýn v poměru 1 : 1 : 1. Změnou poměrů lze získat nátěr řidší (vice se vsakuje), když použijete více terpentýnu jakožto rozpouštědla. Při zvýšení podílu téru vůči fermeži bude nátěr tmavší. Na první nátěr používám tento poměr 1.1.1, krásně se vpíjí a dřevo po něm úplně ožívá.

Druhý nátěr, nejdříve po několika týdnech důkladného zaschnutí, lze udělat stejný, nebo hustší, s menším množstvím terpentýnu. To je třeba vyzkoušet, záleží na savosti vašeho dřeva. Smrk na rozpraskaném srubu určitě saje jinak než tvrdý vyhlazený dub nebo buk nebo akát. Když si namícháte různé zkušební poměry, i bez předchozích zkušeností brzy najdete, co je pro váš případ nejlepší. V Norsku se takto natíraly lodě, domy a typické vysoké dřevěné kostely, některé stojí dodnes, se stářím přes tisíc let.

Co se týče testů, nevím o žádném osvědčenějším nátěru. Tyto složky jsem sehnal i v baleních po 25 litrech na e-shopu www.cestadreva.cz a mohu osobně jejich výbornou kvalitu doporučit. Začali nabízet tuto trojkombinaci olejů i ve smíchané podobě pod názvem HipsTér.

Tento trojkombinační nátěr je při míchání i aplikaci velmi tmavý, díky téru, který je prostě v tekuté formě úplně černý. Ale po chvíli se vpije a středně tmavá barva se mi moc líbila, nádherně vystoupila kresba dřeva. Spokojeně jsem opustil zkušební kládu, s rozhodnutím takto natřít příští měsíc celou stavbu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem po týdnu tuto kládu uviděl a po tmavosti nikde ani památky! Byla prostě jen zažloutle dřevěné barvy! Tér po pár dnech začne na většině dřev světlat, čerň se ztratí (doufám, že nasákne a impregnuje buňky dřeva). Zažloutlý odstín jistě mnoho lidí nadchne, ale já se zrovna před týdnem zamiloval do hnědočerné s výraznou kresbou dřeva…

Experimentování s barvami a odstíny 

Musel jsem učinit radikální krok, a objednal jsem horninové pigmenty. Prodávají je specializované obchody (lze najít na internetu) na váhu jako prášek, jsou vlastně barevné „hlíny“, které se těží v různých místech světa. Jsou to například různé oxidy železa, zcela nejedovaté, světlostálé, výborně se rozpouští v olejích. Mne zaujaly hlavně odstíny nazývané umbra – hnědá, tmavěhnědá, světlehnědá, červenohnědá…

Čím více jsem experimentoval, tím víc jsem toužil po tmavší barvě, proto jsem do umber přidal i pigment kovářské černě. A teprve potom jsem byl spokojen. Pro dosažení trvale hnědých nebo jakýchkoliv tmavších odstínů dřeva používám několik polévkových lžic těchto pigmentů na jeden kbelík nátěru. Zjistil jsem, že v mém případě další lžíce navíc nebo míň už pak nehraje roli, a odstín je poměrně konstantní, takže míchám různé tmavší odstíny umber a kovářskou čerň bez přesného měření množství. Dokonce jsem se snažil být hravý a měnit pro různé strany domu poměry pigmentů, ale rozdíl není moc poznat.

Pokud se vám zalíbí světlejší odstíny, máte na výběr z velké škály tónů a zřejmě na dávkování bude více záležet. Při testování tomu opravdu dejte čas, za dva týdny to bude vypadat zcela jinak než čerstvé. Práškové pigmenty se musí, pro kvalitní rozpuštění, nejprve rozmíchat štětcem na dně kbelíku s trochou fermeže nebo terpentýnu (trvá to jen minutu, krásně se mísí), a až potom dolít objem zbytkem tekutých složek.

Natírám běžným způsobem, velkým silným kvalitním štětcem, snažím se, aby se co nejvíce nátěru vpilo do dřeva, u srubu i do prasklin v kládách. Tento nátěr mě velmi překvapil svou „vůní“ – voní i páchne zároveň. Po pár dnech natírání jsem si zvykl, ve srovnání s pachem chemického ředidla je toto opravdu balzám.

Konstrukční ochrana ušetří práci

Všechny natřené plochy každý rok sleduji, a když začínají jevit známky vyšisování, neváhám s obnovou. Zde doceníte, že povrchy stačí jen omýt mýdlovou vodou nebo ostříkat hadicí a po vyschnutí bez broušení znovu napustit přírodními oleji. Ale i tak málokoho baví pořád něco natírat, proto je nejlepší mít dřevo v suchu a ideálně i ve stínu.

Jak se všude odborně píše (pouze v reklamních letácích výrobců nátěrů to nebývá), neexistuje nátěr, který by zachránil dřevo před ničivým účinkem vlhkosti. Nejspolehlivější je tzv. konstrukční ochrana dřeva – velké přesahy střech, zastřešené pergoly, dřevníky, zimní zahrady, letní kuchyně… to vše nalepené přímo na dům z různých stran je nejen velice praktické, ale zároveň není nutné na těchto místech každých několik let nátěry obnovovat. Když se to dobře vymyslí, vzhled domu to může pozvednout.

Autorem článku je odborník na ekozahrady Jaroslav Svoboda, více na Ekozahrady.cz.