REKONSTRUKCE: Nový střešní plášť pro starší dům

Domy se staršími střechami se potýkají s mnoha neduhy: velkými tepelnými ztrátami i s přehříváním podkroví, s vlhnutím a degradací tepelné izolace a dřevěných částí krovu. K tomu může docházet zatékáním, navátím sněhu nebo kondenzací vodních par, které mohou pronikat do střešního pláště z interiéru stavby. Zejména parozábranu a zateplení starší střechy většinou postrádají, nebo nejsou z hlediska dnešních technických požadavků dostatečné.

Při rekonstrukci staršího domu se obvykle mění celý střešní plášť. Nezbytné je statické posouzení, které potvrdí dostatečnou únosnost krovu. Těžké krytiny (betonové a keramické tašky) mají sice dlouhou životnost, ale vzhledem ke své hmotnosti v některých případech nejsou pro rekonstrukce vhodné.

Skladba střešního pláště

Popis vrstev z exteriéru do interiéru: Krytina – chrání podstřešní prostory i všechny vrstvy střešního pláště (v závislosti na skladbě) před srážkovou vodou a povětrnostními vlivy. Pojistná hydroizolace – odvádí vodu, která se dostane pod krytinu, a zabraňuje jejímu pronikání do střešního pláště. Nejmodernějším řešením jsou kontaktní difuzně otevřené fólie, které mohou ležet přímo na tepelné izolaci nebo bednění. Jsou zpravidla vícevrstvé, základem je tkanina, která zabraňuje zatékání a zároveň propouští vodní páry ze střešního pláště směrem ven do exteriéru. Tepelná izolace – její návrh vychází z tepelnětechnické normy, obvyklá tloušťka je 200 mm. Vkládá se do konstrukce krovu nebo nad něj. Nejčastěji se používá minerální vlna. Parozábrana – (parotěsná fólie) používá se na interiérové straně. Slouží k zamezení úniku vodních par z interiéru (z místností v podkroví) do konstrukce, kde by jinak kondenzovaly, snižovaly účinnost tepelné izolace a poškozovaly nosné prvky. Největší účinnost mají hliníkové fólie. Použití parozábrany vyžaduje dokonalé utěsnění všech detailů. Místo parozábrany se někdy používá tzv. parobrzda – fólie (membrána) částečně propustná pro vodní páry. Nevyžaduje dokonalé utěsnění všech spojů a její výhodou je neustálé odvětrávání střešního pláště. Používá se pro tzv. difuzně otevřené konstrukce.

Teplo, sucho, ticho, klima

Podle ověřených výpočtů střešním pláštěm z domu uniká přibližně 15 až 35 % tepla, což je v průměru o 5 % více než obvodovým zdivem budovy. Střešní plášť však musí obstát nejen v třeskutých mrazech, ale také ve žhavém létě, ve větrné smršti, sněhové bouři, v krupobití nebo průtrži mračen. Na volbu technického řešení a následnou praktickou realizaci mají vliv i místní klimatické podmínky (vlhkost, množství srážek a průměrná teplota).

K zateplení se nejčastěji používá minerální izolace, která má velmi dobré tepelně (i zvukově) izolační vlastnosti, výhodou je i požární odolnost, dlouhodobá objemová stálost (zachování tvaru i vlastností), nepodléhá působení plísní, hmyzu a hlodavců (biologická degradace), vlna je snadno tvarovatelná a oddělitelná. Protože neobsahuje fenol ani formaldehyd, přispívá k vyšší kvalitě vnitřního ovzduší v budově.

Použít lze i komponenty z extrudovaného polystyrenu, expandovaného perlitu, PUR pěny, desky z pěnových izolantů PIR a další materiály. Tepelná izolace musí být trvale tvarově stálá a odolná vůči teplotním jevům, které vznikající ve střešním plášti. Zabudovává se vždy s dokonalým utěsněním všech prostupů (střešní okna, antény, komínové těleso, vpusti odvětrání atd.). Pro staré krovy jsou výhodným řešením foukané a stříkané izolace, které se snadno aplikují do obtížně přístupných a členitých míst. Skvěle se hodí pro eliminaci tepelných mostů.

Technologie zateplení

Pro šikmé střechy v podstatě existují dvě nejčastěji používané zateplovací koncepce – mezi a nad krokvemi. První způsob spočívá ve vkládání izolačních desek zevnitř půdního prostoru mezi konstrukční prvky krovu (krokve). Výhodou je jednoduchost provedení, dřevěné prvky ale vedou teplo a u krokví vznikají tepelné mosty a tepelné ztráty. Navíc krokve mají málokdy dostatečnou výšku a vrstva izolace vložená mezi krokvemi tedy není dostatečně silná.

Výhodným řešením může být právě nadkrokevní izolace, vytvářející jednolitou homogenní vrstvu nad krovem. Nadkrokevní zateplení lze považovat za výhodnější také pro možnost relativně libovolné tloušťky izolace (i více než 300 mm), aniž by se snížil nebo zmenšil půdní prostor.

Při rekonstrukci stávajícího objektu však nadkrokevní izolace znamená zvýšení hřebene střechy a celkově výrazné zvětšení jejího objemu, což často není žádoucí (zcela se změní proporce stavby), nebo to ani stavební úřad nedovolí. V takovém případě je třeba vložit izolaci mezi krokve a pod krokve.

Krytina na výběr

Při volbě krytiny rozhodují jak technické parametry (životnost, hmotnost atd.), tak snaha zachovat původní vzhled domu, nebo jej naopak výrazně modernizovat. Typ krytiny bývá někdy dán požadavky místní regulace, zejména v historických částech měst a obcí a v chráněných krajinných oblastech. Před rekonstrukcí je důležité se o tom informovat. Na trhu najdete také řadu výrobků, které imitují tradiční taškovou krytinu (plechové šablony atd.), ale mají mnohem menší hmotnost.

Betonové střešní tašky

Těžká skládaná krytina klade vysoké nároky na kvalitu střešní vazby. K soudobým výrobcům betonové krytiny patří Bramac, KM Beta, Betonpres, KB Blok, Mediterran aj. Díky vlastnostem výchozí suroviny tašky dostávají do vínku velmi malou nasákavost a extrémní mrazuvzdornost a dlouhou životnost (přes 100 let). Jsou „imunní“ vůči znečištěnému, agresivnímu prostředí a samozřejmě proti ohni, uchovávají si tvarovou i rozměrovou přesnost a stálost. Měrná hmotnost dosahuje přibližně 37,5 až 43 kg/m2. Mohou mít různé povrchové úpravy i barevnost. Lze je použít i na rekonstrukce (pokud to dovoluje nosná konstrukce, lze použít i staré latě). Betonová střecha umožňuje snadnou pozdější montáž střešních oken či jiných střešních doplňků (solární kolektory, fotovoltaika apod.).

Keramické střešní tašky

Tradiční krytina typická pro starší zástavbu, rovněž se řadí k těžkým krytinám.

Dílčí komponenty nesou – stejně jako tašky betonové – střešní latě, jejichž rozměry stanoví předepsané normy. K žádaným patří výrobky značek Tondach, Röben atd.

Disponují velmi dobrými tepelněizolačními a zvukověizolačními vlastnostmi. Výhodou je i tvarová a barevné rozmanitost a bohatý sortiment doplňků. Životnost krytiny dosahuje bez problému 80, 100 a více let.

Kovové krytiny

Ocelová krytina se vyrábí z vysoce kvalitního ocelového žárově zinkovaného plechu s různou povrchovou úpravou (např. aluzinkem), poplastováním, natavením kovů atd. Profilují se do tvaru klasických tašek s různou výškou vlny, různého formátu a barevného provedení (zde dominuje např. Lindab, Ruukki, Satjam atd.). Jinou variantou je velkoformátová profilovaná plechová krytina (např. Maxidek) s nízkou hmotností do 5 kg/m2, určená pro střechy se sklonem od 14°, nebo plechová falcovaná pásová krytina.

K nejkvalitnějším (a nejdražším) krytinám patří výrobky z neželezného plechu – z mědi, hliníku a titanzinku v různých povrchových úpravách. Díky dlouhé životnosti a extrémně nízké hmotnosti jsou pro rekonstrukce velmi vhodné. Kupříkladu střešní komponenty Prefa (Prefalz Aluminiumprodukte), tedy falcované tašky, šablony, šindele a panely mají hmotnost pouze 2,3–2,6 kg/m2.

Vlákna s cementem a další materiály

Pestrý sortiment střešních prvků lze doplnit vláknocementovou krytinou (Eternit, Beronit), která je vysoce odolná, má dlouhou životnost a nízkou hmotnost. Hodí se zejména do městského prostředí – je vidět na prvorepublikových vilkách, ale i na venkově. Díky jednoduchému hladkému vzhledu se hodí i pro výraznou modernizaci staveb, podobně jako řada nových krytin z plastu a nových materiálů (polykarbonát, polyester, polyetylen, PVC, sklolaminát atd.).

Difuzně otevřený plášť

Difuzně otevřená střecha umožňuje neustálé provětrávání střešního pláště a pro historické objekty s členitými detaily a zákoutími je velmi výhodná. Nechte si ji odborně vyprojektovat – nikdy nekombinujte materiály podle toho, jak je výhodná cena nebo co je právě k dostání! Všechny použité materiály by měly mít obdobné vlastnosti, aby vodní páry volně procházely celou skladbou, nikde nekondenzovaly a plášť se choval homogenně i při změnách podmínek (výkyvy teplot, období mrazů, dešťů apod.).