Střecha (opět) v kondici

U novostaveb je situace jednodušší, perspektivní životnost střechy určuje už vhodný výběr materiálu střešní krytiny. Správná volba garantuje nejen splnění technických požadavků projektu, ale i estetická očekávání. Prakticky všichni současní výrobci krytin dnes nabízejí tašky, šindele, šablony, odvodňovací systém a další střešní komponenty s velmi kvalitní povrchovou úpravou. Poněkud větší problém představují střechy dřívějšího data realizace.

Základní kritéria výběru

Patří k nim místní klimatické podmínky, architektonický styl domu, sklon střechy, hmotnost krytiny a její dlouhověkost.

Z hlediska životnosti jsou na tom nejlépe „skládanky“ z keramických a betonových tašek, případně originální provedení z přírodní břidlice. Naopak nejkratší životnost mívají živičné šindele vyráběné z asfaltových pásů a cementovláknitá krytina. Keramické střešní tašky (Tondach, Bramac, Röben aj.) se řadí k těžkým krytinám a jejich životnost se odhaduje asi na 80–100 let. Ke skládané, těžké střešní krytině samozřejmě patří i betonové tašky (Bramac, KM Beta, Benders aj.), které dostávají do vínku velmi malou nasákavost a extrémní mrazuvzdornost. Materiál v průběhu času zraje, čímž se zvyšuje také jeho pevnost a odolnost. Betonové tašky jsou „imunní“ vůči znečištěnému prostředí a jejich životnost snadno přesáhne 100 let.

Tradiční, pálená

V rámci střední Evropy je dlouhodobě nejpopulárnější pálená střešní taška. Vysoce odolná, mrazuvzdorná, honosící se barevnou stálostí. Největší český dodavatel pálené střešní krytiny, společnost Tondach, nabízí všechny modely tašek ve třech povrchových úpravách – v klasické režné, v engobě a glazuře. Režná úprava je vlastně čistě přírodní záležitostí (barvu krytině dávají pigmenty obsažené v hlíně), tradiční vzhled dokresluje stylová patina, která se na povrchu krytiny časem vytvoří.

Polomatná engoba je nástřik směsí konkrétních barevných jílů a oxidů železa. Vypálený nástřik vytvoří hladký povrch bránící usazování nečistot a tašky si zachovávají svoji barevnou stálost.

Podobně vzniká i glazura. Glazované tašky disponují minimální porézností, dokonale hladkým povrchem, velmi dobře odolávají všem druhům nečistot a jejich vzhled se s časem nemění. Glazura stejně jako engoba nabízí různá barevná provedení tašky.

Renovace taškové střechy

Nejdříve je potřeba střechu očistit a odmastit. Dokonalé očištění povrchu tašek od úlomků větví, uschlého a přilepeného listí, mechů, lišejníků, sazí, prachu, mastnoty, případně starých nepřilnavých nátěrů, se děje za pomoci vysokotlakého zařízení Karcher s rotační tryskou pod tlakem kolem 220 barů, takže nedochází k mechanickému narušení povrchu tašek.

Poté následuje vizuální kontrola a případná výměna poškozených tašek, hřebenáčů, oprava komína, klempířských prvků, odvodňovacího systému (okapů, svodů) a dalších střešních doplňků. Na opravený čistý povrch se nanese penetrační nátěr, který vyplní mikropóry a připraví podklad pro dokonalé přilnutí finálního nátěru. Aplikovat lze např. speciální akrylátovou (vodou ředitelnou) barvu, speciálně vyvinutou pro nátěr pálených a betonových tašek (např. Eternal na střechy). Takové barvy rychle schnou a vykazují vynikající odolnost proti povětrnostním vlivům i UV záření. Nanášejí se štětkou, válečkem nebo airless strojem (stříkací pistolí).

Jak na střechu "pamětníka"

Zejména starší střechy kryté pálenými taškami nehezky zezelenají, mohou se na nich objevit vrstvy mechů a lišejníků, světlé výkvěty solí či nánosy „spečeného“ prachu a špíny. Pokud je však krytina jinak nepoškozená (nedrolí se, nejsou praskliny atd.), obnově původní barvy a svěžího vzhledu může pomoci renovace. Práci povětšinou zajišťují specializované firmy, dle jejich proklamací dokonalé očištění a renovace může prodloužit životnost krytiny až o 20 let. Bez zásahu do střešního pláště (tedy bez rozkrytí) očista trvá pouze několik dní (120 m2 asi 2 dny, 200 m2 asi 3 dny).

Eternitové střechy

Od začátku minulého století existovalo v ČR několik závodů, zabývajících se výrobou této azbestové desky. Díky na tehdejší dobu výjimečným vlastnostem (a velmi omezenému sortimentu) si eternit postupně získal značnou oblibu. Po letech však eternitové šablony porostly mechem, lišejníky a řasami, a pokud neuvažujete o kompletní rekonstrukci střechy s výměnou krytiny, je třeba renovovat.

Prvním krokem je dokonalé očištění a odmaštění šablon wapkou. Následuje výměna poškozených šablon (kde je ovšem vzít?), poté aplikace penetračního nátěru a po odvětrání penetrace (asi 6 hodin) je povrch připraven pro nátěr speciální, vodou ředitelnou akrylátovou barvou (např. Meffert MF 1000, který lze použít jak na eternit, tak na tašky i plechovou krytinu).

Kov a jeho životnost

Jedním z mnoha požadavků na střešní krytinu je bezúdržbovost. Proto se kovové střešní komponenty povrchově upravují pokovením, poplastováním nebo nástřiky speciálních barev. Kupříkladu úprava hliníkového plechu (Prefa Aluminiumprodukte) splňuje 40 a víceletou záruku proti rozbití, korozi a poškození mrazem (při dodržení záručních podmínek). Předností upraveného kovu, tedy titanzinku, nerezu, hliníku či exkluzivní mědi, je životnost dosahující sto a více let.

K tradičním plechovým krytinám se řadí vysoce kvalitní žárově pozinkovaný ocelový plech s barevnou povrchovou úpravou, kam patří např. Lindab (švédská žárově pozinkovaná ocel). Dlouhou životnost nabízí i finská krytina Ruukki (povrchová úprava na bázi polyuretanu a polyamidu, záruka 50 let na technickou funkčnost a 20 let na estetický vzhled), nebo skandinávská krytina Satjam (švédská ocel nebo slitina hliníku Alumat).

Starosti s plechem „šedivákem“

Povrchové úpravy ocelových plechů určených pro stavebnictví procházejí neustálým vývojem. Nové výrobky jsou trvanlivější a odolnější, ovšem letité střechy často volají po spáse. K nejčastějším důvodům renovace plechové střechy patří „puchýře“ nebo až na kov oprýskaná původní barva, vůbec největší záškodník je všepožírající koroze.

Renovace plechové střechy nátěrem probíhá v pěti krocích. Nejdříve je nutné plochu dokonale očistit a obrousit zkorodovaná místa, poté důkladně omýt, odmastit a očistit (od mechů, lišejníků, sazí a mastnoty) vysokotlakým zařízením. Podle potřeby a rozsahu se aplikuje antikorozní či podkladový nátěr. Následuje první nátěr vybraného systému a po jeho dokonalém zaschnutí se nanáší druhá, finální vrstva. Používají se nejrůznější speciální barvy vyvinuté právě pro střechy (syntetické, akrylátové čí polyuretanové). Barva se nanáší štětkou, válečkem nebo nejlépe přímo airless strojem, díky čemuž vznikne jednolitý, sourodý film barvy.

Titanzinek si žádá své

Navzdory proklamované dlouhověkosti je na místě každoroční vizuální kontrola lakované vrstvy krytiny i všech ostatních plechových prvků (např. okapového systému atd.). Titanzinku se sice říká „prošedivělý fešák“, a netřeba jeho letité šediny za každou cenu maskovat barvou, pokud však výrazně nebo na mnoha místech mění slušivý odstín do zrzava, pak je ošetření s nátěrem zcela namístě. V oblastech se znečištěným ovzduším může být pro omytí plechů potřeba roztok detergentu. Lze použít kupříkladu běžný tekutý prostředek na mytí nádobí nebo jiný průmyslový přípravek (termín detergent se někdy používá pro odlišení ostatních čisticích látek od mýdla, pro odlišení mýdla od jiných tenzidů, používaných k čištění, tedy od saponátů). Dodržujte návod výrobce, neboť roztoky vyšší koncentrace mohou poškodit povrch. Místa napadená korozí oškrábejte, otryskejte nebo opískujte, odmastěte, opláchněte vodou a nechte uschnout. Nakonec aplikujte některý z běžně prodávaných opravných nebo speciálních nátěrů. Nepoužívejte laky ve spreji.