Mladá dvojice bydlela nejprve v bytě v Praze, ale protože jim myšlenka vlastní zahrady, klidu a prostoru připadala lákavější, začali hledat pozemek v dosahu velkoměsta. Vybrané místo je společně oslovilo nejen svoji atmosférou, ale i dobrou dostupností do práce a vyhovovala jim také okolní zástavba, na kterou v projektu esteticky navázali. Představovali si totiž od začátku patrový dům se sedlovou střechou a ten se na toto místo vzhledem k sousedícím stavbám ideálně hodil. Projekt si zvolili z nabídky projekční firmy G Servis. Typový dům jim v G servisu upravili podle konkrétní orientace pozemku a dalších povinných limitů pro stavební povolení.
Za stavebním materiálem se rozhodli vydat na veletrhy: „Zašli jsme spolu s partnerkou například na For Arch nebo For Habitat. Měli jsme pozitivní dojem z poradců od Ytongu, doporučili nám skladbu materiálu a poradili s výběrem. Svou volbu jsme ale ještě prověřili například nezávislými srovnávacími testy spotřebitelů v médiích a rozhodli se pak téměř celý dům udělat z Ytongu. Poradce, kterého jsme znali z veletrhu, se nám věnoval i v dalších fázích, například za námi přijel, když jsme potřebovali poradit s montáží schodiště a stropu,“ popisuje průběh stavby stavebník.
Od počátků byli rozhodnutí stavbu nezateplovat, proto zvolili tepelněizolační Ytong Lambda YQ šířky 450 mm. „Viděli jsme příklady různého zateplení a jeho nedostatky. Třeba to, že potřebujete velmi dlouhé hmoždinky pro kotvení světel a čehokoli dalšího do fasády. Připadalo mi to jako práce navíc – což znamená zdržení a tím pádem i čas anebo náklady na práci,“ vysvětluje majitel. Energetická třída domu spadá do kategorie A, což jim umožnilo provoz s náklady zhruba 14 000 ročně za topení plynovým kotlem, což je u poměrně velkého patrového domu velmi pěkný výsledek.
Rozhodnutí pro svépomoc bylo ovlivněno nejen tím, že otec majitelky je zedník a také majitel sám měl chuť vyzkoušet vlastní síly. Zásadním důvodem bylo snížení nákladů. Cenové nabídky stavebních firem na dům bez zařizovacích prvků zněly totiž kolem čtyř milionů, což už bylo nad možný limit mladé rodiny. Formou svépomoci, kdy část prací dělali sami a na některé si najímali drobné živnostníky z oboru, se dostali na cenu necelých dvou milionů.
„V době, když jsme stavěli, jsme už čekali naši dceru. Proto jsme se snažili mít vše co nejdříve. Začali jsme v březnu, hrubou stavbu jsme v pěti lidech postavili za dva týdny. Další práce jsem pak řídil sám – vždy jsem udělal přesný týdenní plán a práce řídil nebo vykonával. Díky tomu jsme se už před Vánocemu mohli stěhovat,“ vysvětluje stavebník. „Celá hrubá stavba z jednoho materiálu mi dávala smysl. Strop byl oproti litému montážně mnohem jednodušší. Stejně tak schodiště – je to monoblok v podobě skládačky. Zde sice pomocníci měli trochu obavy, ale jako profesí strojař a technik jsem si s tím poradil snadno,“ uvádí majitel. Své rozhodnutí hodnotí pozitivně i po pár letech od nastěhování. Stavba je kvalitně a spolehlivě provedená, navíc pozemky v okolí cenově dost vzrostly a tak se jim vyplatilo neváhat.