Rekonstrukce: Stropní vytápění v garsonce ze 30. let

(Komerční prezentace)

Manželé řešili před osmi lety rekonstrukci garsonky v bytové zástavbě z 30. let 20. století a z hlediska vytápění zvažovali tři možnosti – lokální plynové topidlo, plynový kotel a elektrické přímotopné vytápění. Zvažování vzali hodně do hloubky, ostatně své zkušenosti popsali v prvním ze tří článků, který na toto téma velmi podrobně, fundovaně a přitom srozumitelně publikovali na portálu tzb-info.cz. Nakonec zvolili elektrické stropní vytápění, argumentů a důvodů bylo hned několik:

• Systém poskytuje plynulý nárůst výkonu, potřebného pro pokrytí i malých tepelných ztrát,
• Investiční náklady se jeví jako rozumné, lze říci, že pořízení elektrického vytápění je cenově příznivější varianta než plynové vytápění
• Provozní náklady jsou v rozumné výši, srovnatelné s plynem,
• Na rozdíl od plynu nebude potřeba zajišťovat pravidelné servisní zásahy (jsme pohodlní),
• Měli jsme k dispozici „vysoké stropy“, tedy prostor pro instalaci velkých sálavých ploch,
• Podhledem jsme zmenšili objem místnosti, který je nutné vytápět,
• Velké sálavé plochy budou sálat teplo, takže po delším víkendu bude pocit tepla dosažen v kratším čase,
• Ušetřili jsme nějaké místo a maximalizovali tak využitelnou plochu bytu,
• Nemuseli jsme řešit prostup odkouření přes fasádu, ani dražší, ale estetičtější variantu s odkouřením do komína,
• Všechny spotřebiče domácnosti budou na elektřinu, takže jejich spotřeba se bude z velké části odehrávat v cenově příznivějším nízkém tarifu, nebude třeba uzavírat smlouvu na dodávku dvou médií.

Za šest otopných sezón „zažil“ systém několik druhů provozních režimů. Od provozu s nízkým zatížením, kdy byli oba manželé téměř polovinu dne v práci, až po provoz v maximální zátěži, kdy byla manželka doma na rodičovské dovolené, prala, sušila a vařila prakticky po celý den. Zkušenosti s jednotlivými typy zatížení včetně roční spotřeby elektrické energie a finančních nákladů na provoz si můžete přečíst v jejich článku „Šedivá je teorie, zelený je strom života“.

Konstrukčně se podlahové a stropní folie ECOFILM neliší, rozdíly mezi nimi jsou však v jejich tloušťce, šířce netopných okrajů, ve výkonu a v šířce dodávaných folií. Podlahová folie ECOFILM F má tloušťku 0,4mm, zatímco stropní ECOFILM C jen 0,3mm (u podlahy se uvažuje s vyšším mechanickým namáháním). Jiné jsou i šířky netopných okrajů - podlahová fólie má netopné okraje po stranách jen 25mm, aby ji bylo možno dávat co nejblíže k sobě, stropní fólie má netopné okraje 50mm, protože se obvykle fixuje k nosníkům SDK konstrukce a potřebujete širší okraj k uchycení.

Protože u stropní konstrukce není, na rozdíl od podlahy, na závadu vyšší teplota podhledu, vyrábějí se stropní folie ECOFILM C ve výkonech 140 W/m² a 200 W/m². Stejně jako u podlahových folií, i u stropních jsou v nabídce folie se sníženým příkonem 100 W/m², určené speciálně pro nízkoenergetické (NED) a pasivní domy. Šířka stropních folií je 500 a 400 mm (u podlahových jsou v nabídce šířky 600 a 1000 mm), aby odpovídala systémovému rastru konstrukcí na bázi suchých desek ze sádrokartonu nebo sádrovlákna.

Stropní folie ECOFILM C prohřívají stropní desky, které se pak chovají jako sálavé panely. Systém na rozdíl od sálavých panelů ale pracuje s méně než polovičními teplotami, které jsou navíc rozloženy do větší plochy. Sálání je méně intenzivní, místnost je lépe pokryta, a proto je tento systém komfortnější. Tato technologie zajišťuje rovnoměrné rozložení teplot do celé plochy.

Naprostá většina systémů podlahového, stěnového nebo stropního vytápění (topné kabely, teplovodní trubky) pracuje s teplotami cca 40-55°C a roztečemi topných prvků 6-15 cm – topné fólie ECOFILM C ale pracují v teplotách jen 25-35°C (dle typu a výkonu) a roztečí topných elementů pouze 1cm (!). Stejného výkonu jako u trubek teplovodního vytápění nebo topných kabelů je tak dosaženo i při nižší povrchové teplotě právě díky větší topné ploše. Stavební konstrukce jsou tak méně tepelně namáhány a současně prohřívány rovnoměrněji.

Protože se fólie proti jiným systémům umísťují přímo pod krycí vrstvu (podlahová krytina, SDK deska), je topný systém pružnější a má i ekonomičtější provoz, než když se prohřívá například vrstva betonu. V neposlední řadě se fólie vyznačují snadnější pokládkou a tzv. suchým procesem instalace (bez tmelů, stěrek, betonů apod.), proto jsou ideální např. pro dřevostavby nebo rekonstrukce, u nichž mokrý proces stavbu prodlužuje nebo není možné jej použít.