TÉMA: Jak zatopit a neprodělat

Rozhodnout se pro levný, leč účinný způsob dosažení tepelné pohody (vytápění, ale i chlazení) v rodinném domě je – vzhledem k nabízeným technologiím i dostupnosti různých druhů paliv na trhu, zdánlivě snadno řešitelnou problematikou. V praxi je to ale – jako vždy – trochu komplikovanější.

Stále ale platí, že ať už máme dům nový či rekonstruujeme starší stavení, je to vždy jedna z nejnáročnějších součástí projektu. Jde především o volbu způsobu vytápění, resp. topného systému. Při dnešním vývoji cen na trhu s fosilními palivy, s elektrickou energií, plynem, dřevem či peletami a briketami z biomasy či za pořízení alternativních zdrojů již nelze tento problém brát na lehkou váhu. Podstata je totiž u všech více méně stejná: ceny klesat nebudou.

Při volbě optimálního topného systému je tedy nutné brát ohled na individuální vlastnosti. Optimální je ale v tomto smyslu těžké definovat. Může to znamenat rozhodnutí, že investice do technologie bude jednorázově vysoká a návratnost sice jistá, ale časově zdlouhavá – například tepelné čerpadlo země/voda. Anebo může jít o dražší technologii zpracovávající efektivně levné palivo – například moderní kotle na kusové dřevo. Jistě mnozí namítnou, že starší kotel na tuhá paliva a lze topit dřevem relativně „zadarmo“.

Je pravda, že nejlevnějším palivem se u nás dlouho jevilo dřevo koupené na stojato v lese. Současná kůrovcová kalamita k této situaci zatím stále přispívá. Pokud však používáte starší kotel s nízkou účinností – cca 50%, je i velmi nízká cena dřeva vítězstvím velmi relativním. Navíc, zpracování dřeva – kácení, řezání, štípání, rovnání a sušení vyžaduje práci, čas a peníze, které by do rozvahy měly být logicky také započítány.

Topení v zastaralých kotlích a spalování nedostatečně vyschlého dřeva efektivitu vytápění výrazně snižují. Suché, již zpracované palivové dřevo zas nepatří k nejlevnějším, hodí se především pro topení v krbech a krbových kamnech, rozhodně ne ve starém neúčinném kotli, který nižším výkonem prodražuje použité palivo.

Také u palivového uhlí dochází k postupnému zdražování. Ani tady nelze odbourat manuální práci, potřebu skladovacích prostor, oddělený prostor kotelny pro provoz kotle. V případě tohoto paliva hraje roli také typ – uhlí hnědé, černé, brikety, koks, jaké velikosti atd. Liší se výhřevností a samozřejmě cenou. Otázkou, která může ovlivnit volbu, je pak také dostupnost těchto paliv v místě bydliště.

Co nato EU?

Otázku levného vytápění ale nelze zjednodušit pouze na otázku ceny tuhých paliv a pořízení levného spotřebiče nižší kvality, resp. ceny. Proč? Protože i pokud tuto cestu považujete za výhodnou, tak už za pár měsíců se stane nenávratnou minulostí. Evropská legislativa totiž od 1. 1. 2020 povoluje uvádět na trh pouze kotle splňující přísné požadavky Směrnice o Ekodesignu. To znamená, že nebude možné prodávat už ani kotle 4. a 5. nejvyšší emisní třídy – ale pouze takové, které odpovídají Směrnici o Ekodesignu.

Také se blíží termín 1. 9. 2022, kterým vstoupí v platnost zákaz používání kotlů na tuhá paliva v emisních třídách 1 a 2. V ČR jsou statisíce domácností – cca 450 tisíc, které provozují kotle 1. a 2. emisní třídy. Je docela pravděpodobné, že většina těchto domácností nedisponuje plynovou přípojkou, a tak budou muset sáhnout po nějaké variantě kotle na TP. Je zřejmé, že nás čeká „kotlová revoluce“ – vyměnit 400 tisíc kotlů v průběhu tří let bude oříšek, podle odborníků pravděpodobně neproveditelný.

Výměna kotle je finančně náročnou záležitostí. Existují sice kotlíkové dotace, ale už v nich zbývá financí na výměnu přibližně 20 tisíc kotlů. Důležité je taky zmínit, že dotace jsou poskytovány pouze na kotle spalující biomasu – tedy dřevo a pelety, a pouze na výměnu za starý kotel 1. a 2. emisní třídy. Kotle, které mají možnost spalování uhlí, nejsou podporovány.

Otázky pro profesionály

Jakou variantu byste volil vy? Odpovídá Roman Švantner, produktový manažer (kotle a ohřívače vody), Enbra: Pokud bych měl vlastní les a nemusel bych palivo kupovat – budu topit zplynovacím kotlem. Pokud palivo musím kupovat, volil bych automat na uhlí. Pokud mám doma plyn, volil bych kondenzační plynový kotel. Kotel bude o dost levnější než automat, odpadají starosti s palivem, nemusím na něj celý rok sáhnout. Ano, plyn bude tak o 20 % dražší než dřevo, ale ten komfort a bezúdržbovost za to stojí – aspoň pro mne. Výměna starého nekondenzačního kotle s sebou přináší tyto náklady: musí se vyměnit odtah spalin (odtah spalin pro kondenzační kotel je z jiného materiálu než z kotle nekondenzačního) a je nutno zajistit odpad pro odvod kondenzátu. Správně by se měly přepočítat i radiátory, jestli budou stačit při využívání nižšího tepelného spádu, pokud ne, měly by se vyměnit. Kondenzační kotle jsou nejúspornější, pokud dochází ke kondenzaci – tedy teplota, která se do kotle vrací, by neměla překročit 55 °C (z kotle tedy až 65 °C). Vhodné je kondenzační kotel doplnit čidlem venkovní teploty (jeho cena je asi 500 Kč), které umožní kotli provoz dle ekvitermní křivky (přizpůsobuje se výstupní teplota z kotle do topení podle venkovní teploty, tzn. čím je venku tepleji, tím kotel ohřívá topnou vodu na nižší teplotu = šetří palivo). Vyplatí se mi investice do kondenzačního kotle? Odpovídá Ing. Pavel Novotný, produktový manažer společnosti Bosch Termotechnika: Všeobecně lze říci, že ano, ale otázkou je, za jak dlouho. To nelze s jistotou říci, bez poměrně přesného výpočtu u konkrétního objektu. Zásadní pro návratnost vaší investice je konstrukce vaší otopné soustavy. Pokud máte staré předimenzované radiátory, pak lze systém provozovat na nižší teploty a tím je větší účinnost a rychlejší návratnost. Poměrně dobrý vliv na návratnost má i ekvitermní regulace, která na základě venkovní teploty upravuje teplotu ve vaší otopné soustavě a vzhledem k tomu, že většinu roku v zimním období je venkovní teplota kolem nuly, pak je tomu i přizpůsobena nižší teplota v soustavě a tím opět dochází k rychlejší návratnosti. Složitější variantou je zateplení objektu, které má podobný vliv jako velké radiátory nebo ekvitermní regulace ve vašem systému. Pravdou je, že při výměně vašeho starého plynového zdroje vždy ušetříte na provozních nákladech a prakticky vždy dojde k návratnosti vaší investice. Ale jestli to bude za tři, čtyři nebo deset let, vám nikdo bez širších souvislostí neřekne.

Palivo: od nejlevnějšího k nejdražšímu

Podívejme se ve stručném pohledu na výhody a nevýhody jednotlivých možností vytápění z pohledu současných cen paliv.

Dřevo – zatím stále nejlevnější palivo

Pokud chcete topit dřevem, nezbývá v dnešní době nic jiného než si pořídit zplynovací kotel. Výrobců a typů je nepřeberné množství. Cena takového kotle (25 kW) se pohybuje kolem 60 tis. korun a více. Je nutné vzít v potaz, že pro správné fungování systému s takovým kotlem je vhodná instalace akumulační nádoby cca 50 l na jeden kW výkonu, což bude dalších 20–30 tis. V rámci kotlíkových dotací je akumulační nádoba povinná.

Obvykle stačí jedno naložení palivem a kotel vydrží topit celý den. Topíte tedy sice nejlevnějším palivem, ale nutností je každodenní obsluha. Dále je nutné připočítat, že příprava paliva na sezonu zabere několik víkendů a hodiny fyzické práce. Ve zplynovacích kotlích je nutné topit vysušeným dřevem. Je tedy potřeba mít prostor, kde dřevo může vyschnout – což trvá i 2 roky. Variantou je nakupovat již suché palivo, které bude ale dražší.

Hnědé uhlí – cenově vychází jen o něco málo dráž než dřevo

Automatické kotle na hnědé uhlí (25 kW) začínají na ceně kolem 70 tisíc. Oproti zplynovacím kotlům nepotřebují nutně akumulační nádobu. Výhodou automatů je, že obsluha kotle je vyžadována jenom 1–2× týdně. Kotle mají dostatečný zásobník paliva na několik dní provozu a lze tedy odjet na prodloužený víkend z domu bez toho, abyste žádali souseda o dohled nad topením. Není potřeba mít předimenzovaný prostor na skladování paliva jako při vysoušení dřeva, ale každý si umí představit, jak provoz kotle na uhlí zaneřádí kotelnu, garáž apod.

Pelety – nejdražší palivo, cca o 20–30 % dražší než dřevo nebo hnědé uhlí

Automatický kotel na pelety – cena a výhody ve srovnání se zplynovacími kotly jsou stejné jako u kotlů na uhlí. Zřejmou výhodou oproti uhlí je „čistší provoz“. Napytlované pelety naskládané na paletě jsou „atraktivnější“ než hromada uhlí a mour roztahaný po polovině baráku. Největší nevýhodou pak je cena pelet, která se mění, podle období, kdy pelety nakupujete: v létě jsou levnější než v zimě. Výhodou oproti uhelným kotlům také je, že lze na kotel získat nemalou dotaci v rámci kotlíkového programu.

Řada lidí využívá možnost topení dřevem v krbových kamnech nebo krbu. Je to asi opravdu nejlevnější možnost topení – solidní krbová kamna se dají pořídit i za 10 tisíc korun. K tomu si připočítejte zcela bezplatnou romantiku plápolajícího ohně. Všechno má ale své ale. Často při hodnocení nákladů můžete slyšet: „Mám doma krbovky a loni jsem protopil pouze 11 tisíc za dřevo“, to je sice hezké, ale majitel „krbovek“ patrně zapomněl dodat, že dřevo mu vyložili před domem, musel ho pořezat, naštípat a odvozit do kůlny. Všechny tuny dřeva pak postupně natahat do obýváku i se vším prachem. Taky je důležité neopomenout, že je nutné častěji malovat, co dva měsíce prát záclony a ze sedaček a koberců ten šmír prakticky nedostanete.

Tepelná čerpadla

Jak jsou na tom tepelná čerpadla? Jaká je návratnost? Vyplatí se vůbec? To jsou otázky poslední dobou často kladené. Tyto technologie se instalují především v novostavbách anebo při zásadnějších rekonstrukcích obytných objektů. Ještě před několika lety byla drtivá většina novostaveb energeticky až dvakrát náročnější na vytápění. S příchodem nových materiálů, zateplovacích technologií, úspornějších systémů hospodaření s teplem, a především nástupem nízkoenergetických staveb dnes potřebují budovy ke svému provozu mnohem méně tepla než v minulosti.

Technologie současných tepelných čerpadel sice zůstává od jejich objevu takřka stejná (princip je znám přes sto let), ale je možné navrhovat mnohem menší a tím pádem i levnější zařízení, která dokážou běžný dům bez problémů zásobit. Navíc se stoupajícími cenami alternativních zdrojů energie role těchto zařízení díky znatelné návratnosti investic roste. Rodinné domy a byty s tepelným čerpadlem mají navíc nárok na levnou elektřinu – ekotarif. To jsou další významné úspory. Předně jde však také o návratnost investice a o zajištění „levného tepla do důchodu“, zhodnocení budovy, ekologie a využití obnovitelných zdrojů.

Účinnost vytápění klimatizací vs. tepelným čerpadlem

Tyto systémy vytápění se v účinnosti příliš neliší. O něco málo jsou účinnější klimatizace, ale ten rozdíl je skutečně minimální – v řádu 0,2 COP. Rozdíl je spíše v uživatelském komfortu. U klimatizací je teplo zjednodušeně řečeno „vyfukováno“ do bytu či domu, zatímco tepelné čerpadlo vzduch/voda nebo voda/voda generuje teplo sálavé, které bývá distribuováno rovnoměrně topnou soustavou, což bývá pro uživatele většinou příjemnější.

Jaký je poměr nákladů a návratností u tepelných čerpadel a klimatizací?

Odpovídá Radek Vanduch, hlavní technik Panasonic Heating & Cooling: Na pořízení klimatizace v domácnosti o rozměru 3 + kk potřebujete zhruba podobnou finanční sumu jako u tepelného čerpadla (pro byt totožných rozměrů), ovšem k čerpadlu je nutné ještě připočíst pořizovací náklady v řádu několika desítek tisíc, za které je nutné dokoupit například rozvody, radiátory atd. Co se návratnosti týče, samozřejmě záleží na podmínkách, míře užívání topné soustavy, tepelné ztrátě objektu a jiných faktorech. Ovšem na základě mých zkušeností mohu potvrdit, že pokud se v domácnosti dříve topilo kupříkladu elektrokotlem, pořizovací náklady na kvalitní tepelné čerpadlo typu Panasonic Aquarea se vrátily do 4 až 6 let.

Elektřina v podlaze i na stěně

Ve hře je samozřejmě stále i vytápění elektřinou, a to zejména u dobře izolovaných domů s malou tepelnou ztrátou. Článek o elektrickém podlahovém topení připravujeme, v úvahu přicházejí samozřejmě i místní zdroje tepla, jako jsou například sálavé panely. 

Správná volba pro úsporné vytápění

Moderní stavební materiály dokáží snížit tepelné ztráty na minimum, a tak je použití tepelného čerpadla nebo jiného nízkoteplotního zdroje standardní volba. Dále bývá tato soustava doplněna např. o kombinaci solárního ohřevu TUV. Uvedené zdroje tepla jsou tzv. nízkoteplotní. Pokud se rozhodnete pro teplovodní vytápění s nízkoteplotním zdrojem, je potřeba vyřešit otázku volby vhodného koncového otopného tělesa. Správnou volbou jsou vedle klasických radiátorů i teplovodní konvektory, které mohou být podlahové, nástěnné nebo tzv. fasádní, dále ve formě otopné lavice či jako tepelný výměník pro individuální instalace. Například společnost Korado nabízí celé portfolio podlahových konvektorů Koraflex, inovovaných lavicových konvektorů Koraline či nových samostatných výměníků Korabase.