Navrch mají uživatelé novostaveb, kde energetické srdce domu ještě netrpí neduhy stáří. Ti ostatní by měli vycházet z faktur za posledních několik let, pečlivě zvážit, kolik času zabere obsluha i údržba dýchavičné otopné soustavy a kolik prostředků jsou ochotni investovat do nového zařízení. Konečné rozhodnutí pochopitelně ovlivňují i další ukazatele, jako pohyb cen energií, dostupnost určitého paliva, legislativní opatření i nabídka výrobců topných zdrojů.
Nekruťte hlavou, počítejte
U auta je zcela normální, jestliže podle značky, typu i obsahu motoru a druhu paliva bedlivě sledujete výkon, ale také jeho spotřebu. Nejinak je tomu s topným zdrojem. Jaký systém tedy zvolit, jaký zdroj tepla použít pro konkrétní typ domu?
Než si představíme jednotlivé možnosti vytápění podle topného média a odpovídajícího zdroje tepla, zastavme se krátce u charakteristiky domu. Na hodnotící škále energetické náročnosti budov se pasivní domy se spotřebou < 15 kWh/m² za rok řadí do třídy A. Jde o tak nízkou spotřebu, že více než o získání tepla jde o jeho udržení uvnitř budovy.
Osvědčené řešení může představovat rekuperace, zajišťující předání tepla mezi vzduchem odváděným ven a vzduchem, jenž proudí dovnitř. Díky zpětnému získávání tepla se totiž teplota v interiéru prakticky nemění. Při požadované 80% účinnosti zajistí rekuperace i v zimních mrazech (–15 °C) teplotu vzduchu v interiéru kolem 16 °C.
I zde je však vytápění v našich podmínkách zhruba 20 dní v roce nezbytné, proto se v pasivních domech často používají např. topidla na pelety (krbové vložky nebo kamna). Větrací systém se dá použít i pro rozvod tepla z tohoto zdroje do celého domu.
Většinová řešení
Následují tzv. běžné stavby s nízkou spotřebou tepla, které s rozmezím 50–100 kWh/m² roční spotřeby představují třídu energetické náročnosti B (< 150 kWh/m² za rok pak třídu C). Pro ústřední vytápění (nejlépe nízkoteplotní podlahové, případně stěnové) lze prakticky použít všechny zdroje, přičemž výběr do značné míry ovlivňuje hlavně lokální dostupnost topného média nebo paliva.
Majitelé domů, kteří upřednostňují komfort obsluhy, pak zpravidla volí kotel na plyn, elektrický přímotop či kotel na pelety nebo kusové dřevo (s akumulační nádrží a elektrickou topnou vložkou na noční proud), případně tepelné čerpadlo.
Domy s vysokou spotřebou (energetická třída D až G) by se vůbec stavět neměly, existují-li však (např. historické objekty), pak je třeba snížit tepelné ztráty jiným způsobem (zateplením) a teprve poté hledat vhodný vytápěcí systém s využitím levné energie. Ve městech to může být například tepelné čerpadlo, na venkově s dostupnějším a levnějším dřevem je dobrou volbou kotel na dřevo.
Ve druhé části seriálu příští pátek se podíváme na nejčastěji využívanou variantu, totiž vytápění plynem.
