VYTÁPĚNÍ, část 5.: Jak se topí vzduchem

Předchozí část seriálu najdete zde.

Pokud se rozhodujete pro pořízení kamen, krbu či kotle, ať už na hlavní vytápění či sezonní přitápění, měli byste vědět, že aby takový spotřebič správně pracoval, potřebuje kromě správného paliva a správně navržené a udržované spalinové cesty také oxidační prostředek – vzdušný kyslík. A to v dostatečném množství. A právě na tento „vzduch“ nutný k hoření se velmi často zapomíná. Asi proto, že nám připadá samozřejmý a je ho všude okolo nás dostatek. Ale když je kyslíku málo, nastává problém.

Při dnešní mánii dokonalého utěsňování domů přitom taková situace nastává poměrně často. I přes sebemodernější technologie a konstrukce v takové stavbě komín špatně táhne, palivo špatně hoří, případně, jakmile se komín zahřeje, táhnout přestává. Ve všech případech, pomineme-li špatně navrženou a provedenou spalinovou cestu, je příčinou právě nedostatek spalovacího vzduchu.

Není ohně bez vzduchu

Potřebné množství spalovacího vzduchu závisí na druhu paliva i druhu spotřebiče, ve kterém se palivo spaluje. Pro spálení 1 kg uhlí potřebujete minimálně 6 m3 vzduchu. Pro dřevo pak minimálně 4 m3. Pro otevřený krb už ale potřebujete 80 až 100 m3 vzduchu. A to jde stále jen o 1 kg dřeva. Pokud tyto hodnoty znásobíte přikládaným množstvím, získáte orientačně objem vzduchu, který musíte přivést ke spotřebiči pro správné hoření.

Většina domů se dnes staví jako nízkoenergetické či pasivní, kde je nežádoucí, aby vzduch samovolně cirkuloval. Týká se to i rekonstrukcí starších domů, kdy se kromě jiného vyměňují netěsná okna a dveře, zatepluje se fasáda, ruší se větrací otvory, provádí se rekonstrukce kuchyně a kromě nové kuchyňské linky se osadí i digestoř. A dříve neexistující problém je na světě. Nová těsná okna a dveře zabraňují přístupu vzduchu do domu. Nová nebo výkonnější digestoř vzduch naopak z domu odsává.

Způsobů, jak potřebný spalovací vzduch ke spotřebiči přivést, je několik: otvory a mřížkami ve zdech (tím vznikají nežádoucí tepelné ztráty), speciálním potrubím či kanálkem v podlaze (konstrukční problémy), nebo samotným komínovým systémem.

Nejlepší je komín

Společnost Heluz testovala za tímto účelem dva komíny o výšce 7 m a 9 m, jeden byl vybaven izostatickou vložkou Heluz Izostat Duo s poloviční šachtou a druhý byl vybaven plastovou vložkou Heluz Plyn. Testovanými spotřebiči byla továrně vyráběná kamna Romotop o výkonu 3 kW a 13 kW a těžká kachlová akumulační kamna. Vzduch pro spalování přesně dávkovaného dřeva různé výhřevnosti byl do spalovacího prostoru nasáván jak okolo komínové vložky, tak i samostatnou šachtou.

Naměřené výsledky ukázaly, že tento systém přívodu spalovacího vzduchu je funkční a že i spotřebič typu „C“, který nemá ventilátor, si umí přisát komínem potřebné množství vzduchu pro hoření. A to už od počátku, od samotného zapálení paliva.

Jako výhodnější se ukázalo přivádění vzduchu samostatnou šachtou, kdy nedocházelo k tak velkému ohřevu vzduchu od komínové vložky. Ve prospěch samostatné přívodní šachty ještě více hovořila fáze závěru hoření, s menším množstvím paliva v topeništi a nižší teplotou spalin. Přisávaný vzduch se v zahřátém komíně ohříval více než v samostatné šachtě, což se projevovalo menším zásobováním topeniště vzduchem. Zároveň se vyvrátilo tvrzení, že vzduch vstupuje do spotřebiče „předehřátý“ a tím podporuje lepší spalování.

Provedené zkoušky potvrdily funkčnost tohoto systému přívodu spalovacího vzduchu do spotřebiče i to, že systém je vhodný pro nízkoenergetické a pasivní domy. Samozřejmě se doporučuje vše předem prověřit odborným výpočtem, který potvrdí, zda prostor v komíně (samostatné šachtě) bude spolehlivě dodávat potřebné množství vzduchu pro spalování. Stejně tak je nutné dodržovat všechny pokyny výrobce, aby nedošlo při stavbě komína k zaslepení nebo zmenšení prostoru, kudy se bude vzduch pro spalování přivádět.