Kladivo patří bezesporu k nejstarším lidským nástrojům. Začalo to kamenným pěstním klínem, pak přibylo topůrko. Potom člověk začal využívat železo a s ním kladivo, přibližně ve tvaru, jak ho známe dnes. Jednotlivá řemesla si po tisíciletí upravovala nástroje podle svých specifických potřeb, a tak vzniklo několik základních tvarů kladiv. A většina z nich se používá dodnes, i když se některé, hlavně těžší práce přesunuly na bedra elektrických a pneumatických nástrojů. Přesto byste dnes marně hledali dílnu, která ve své výbavě postrádá ruční kladivo.
Lehké, nebo těžké?
Hmotnost kladiva se odvíjí od velikosti zpracovávaného předmětu i od energie potřebné k této práci. Je logické, že například k přitlučení drobné ozdobné lišty na nábytku nepoužijete pětikilové kovářské kladivo.
Pro běžné práce v domácí dílně si vystačíte s menším kladívkem o hmotnosti 100 či 120 gramů a větším kladivem kolem půl kilogramu. Pro dlouhodobější práci nepoužívejte příliš lehká kladiva. Zvolte to, které je trochu těžší do ruky. Nemusíte s ním totiž vynaložit tolik námahy – při úderu využijete hmotnost kladiva, které tak udělá většinu práce za vás.
Vyjma speciálních kladívek pro zlatníky, kovotepce nebo hodináře se dílenská či zámečnická kladiva vyrábějí v hmotnostech 100 g, 120 g, 200 g, 300 g, 400 g, 500 g, 600 g, 800 g, 1 000 g, 1 500 g a 2 000 g.
Po kladivu palice
Zatímco kladivo je většinou zčásti klínovitě zkosené, standardní ocelová palička nebo palice má tvar hranolu na toporu. Ocelové palice bývají většinou těžší než kladiva a také mají větší úderovou plochu. Jsou totiž určeny k úderům na další nástroje, například dláta, sekáče, majzlíky apod. Hmotnost palic se pohybuje zhruba od 1 kg až po více než 10 kg. Vyšší hmotnost palice klade požadavky na pružnost násady, protože příliš tuhá násada se při úderu snadno zlomí nebo rozštípne. Proto například kameníci nasazují těžké palice na pružné násady vyrobené z lísky. Ocelové palice se rozlišují i dle délky násady. Krátké (jednoruční) a lehčí palice využijete v páru se sekáčem či majzlíkem, palice na dlouhé násadě (obouruční) se hodí spíš pro venkovní práce, například k zatloukání kůlů, štípání dřeva pomocí klínů atd.
Palice měkké a lehké
Pro některé práce se používají lehké palice vyrobené ze dřeva, z gumy, teflonu, silonu či hliníku, nebo měkké palice z olova či mosazi. Mívají tvar hranolu nebo válce na násadě. Využívají výhodu větší úderové plochy, ale jejich hmotnost je obdobná jako u lehkých kladiv. Dřevěné nebo plastové paličky se hodí zejména pro klempířské práce, k rovnání pechu, gumové paličky poslouží při zdění z pórobetonových tvárnic, při pokládání dlaždic a také při sestavování dřevěných předmětů. V obchodě můžete narazit i na kombinované nástroje, které mají na jedné straně úderovou plochu z hliníku a na druhé ze silonu.
Pro práci v truhlářské, řezbářské či kamenické dílně se používají dřevěné paličky válcového tvaru s násadou rovnoběžnou s osou hlavy. Taková palička se vám nesesmekne mimo nástroj, jako se to stává při úderech běžným kladivem.
Speciální kladiva |
| Podle druhu řemesla existují kladiva kovářská, kolářská, sklenářská, čalounická, pasířská, zednická, pokrývačská a tesařská. K nejpoužívanějším dnes patří zednické kladivo: je mírně zalomené, ocelová část je na obě strany delší, z jedné strany je malá čtvercová úderová plocha, z druhé plochý „nos“ určený k dělení cihel. Tesařské kladivo má z jedné strany „rozštěp“ pro vytahování starých hřebíků a některé modely nepostrádají ani magnet a drážku umožňující pohodlnější a rychlejší zatloukání hřebíků nových. |
