|
|
Kdy vlastně rádiový signál poprvé promluvil? Stalo se to 7. dubna 1907, když římský profesor Quirino Majorana rádiově telefonoval mezi Nauenem a Berlínem. V roce 1909 dosáhla společnost Telefunken radiotelefonického spojení dokonce na vzdálenost 75 km a v tomtéž roce začala německá rozhlasová stanice v Nordreichu vysílat kromě meteorologických zpráv také časové signály.
Přenos árie Za první skutečný zárodek rozhlasu však lze považovat až pokus doktora Lee de Foresta z 24. února 1910, který pomocí dvou vodou chlazených mikrofonů přenášel z Metropolitan Opera House v New Yorku árii z Bizetovy opery Carmen. Za nejstarší rozhlasovou stanici na světě se všeobecně považuje proslulá KDKA firmy Westinghouse v East Pittsburgu a za první opravdové rozhlasové vysílání její hlášení o výsledcích prezidentských voleb dne 2. listopadu 1920.
Stanice BBC Na naší straně Atlantiku začalo první pravidelné rozhlasové vysílání v Anglii. Bylo to 14. února 1922, a to ze stanice Writtle v Essexu. Tyto první rozhlasové programy se setkaly s takovým úspěchem, že krátce nato byla založena rozhlasová společnost B.B.C., která však není totožná s dnešní BBC vytvořenou až 1. ledna 1927. Tehdejší Československo bylo druhým státem v Evropě, který zahájil pravidelné vysílání, a to v Praze–Kbelích 18. května 1923. Studio vytvářel pouze jednoduše vybavený plátěný stan. Radiojournal vysílal denně ze Kbel od 19.15 do 21.00 hod. a postupně svůj program obohacoval. Všechny velké stanice tehdy vysílaly na dlouhých vlnách (na kmitočtech v pásmu 150 až 285 kHz), neboť vládlo všeobecné přesvědčení, že dosah vysílače klesá se zkracující se vlnovou délkou.
Krystalka Nejjednodušším a nejrozšířenějším rozhlasovým přijímačem byla krystalka, která přeměňovala energii ve slyšitelný zvuk. Neměla zesilovací schopnost a nepotřebovala zdroj elektrické energie k napájení. K její dobré funkci byla zapotřebí zejména dobrá anténa. Jako detektor či usměrňovač sloužil krystal leštěnce olovnatého (odtud krystalka) zabudovaný ve skleněné trubičce společně se slabým drátkem. Aby detektor fungoval, bylo nutné se drátkem lehce dotknout vhodného místa na krystalu.
Nové funkce Krystalka umožňovala příjem zvuku pouze do sluchátek a její citlivost nebyla velká. Aby bylo možno použít reproduktoru nebo zvětšit citlivost pro příjem vzdálenějších vysílačů, byl nutný přijímač s elektronkou. Tím byl vývoj klasického rozhlasového přijímače prakticky ukončen. Nic na tom nezměnilo ani použití běžných polovodičových součástek , neboť schémata rozhlasových přijímačů s polovodiči v podstatě jen kopírovala své elektronkové předchůdce. Výrobci se tedy soustředili zejména na komfort obsluhy a mnohdy se snaží trumfnout své konkurenty funkcemi, které posluchači téměř nepoužívají.
PTY (Program Type) – Typ programu Kód umožňující označit typ stanice (programu) zařazením do jedné ze 32 kategorií podle převažujícího žánru vysílání
TDC (Transparent Data Channel) – Transparentní datový kanál Přenášené informace slouží pro zobrazování alfanumerických znaků a jednoduché grafiky (obdobně jako teletext), nebo pro přenos dat, které nejsou určeny k zobrazování
EWS – Systémy tísňových výstrah Slouží k přenosu informací vysílaných v krajní nouzi pro utajované kódované zprávy. Jejich příjem je možný jen na speciálních přijímačích
M/S (Music/Speech switch) – Přepínač hudba/řeč Signál poskytuje dvoustavovou (ano/ne) informaci, zda se právě vysílá hudba nebo řeč. Přijímače mohou tohoto signálu využít a umožnit uživatelům individuální nastavení hlasitosti zvlášť pro hudbu a řeč
PS (Program Service Name) – Název stanice Informace o názvu stanice. Textový informační údaj, který zobrazují přístroje na display. Je omezen na maximální délku 8 alfanumerických znaků, což je pro název stanice nebo jeho zkratku dostatečné
Hertz (Hz) – Jednotka kmitočtu (frekvence) periodických dějů. Vyjadřuje počet kmitů za sekundu. Tato fyzikální jednotka byla pojmenována po jednom z nejvýznamnějších německých fyziků, který se zasloužil o prokázání existence elektromagnetického vlnění, na jehož základě dnes funguje televizní a rozhlasové vysílání, spojení s družicemi a nekonečná řada dalších přístrojů…
RDS – Radio Data System Je užitečným doplňkem rozhlasového vysílání, který poskytuje stále širší počet rozhlasových stanic. Digitální signál RDS je vysílán spolu se signálem příslušné stanice
AF (Alternative Frequencies) – Alternativní kmitočty Služba je založena na vysílání informace o kmitočtech sousedních vysílačů stejné rozhlasové stanice. Pokud má přijímač informace o sousedních vysílačích, může při zeslabení přijímaného signálu automaticky přeladit na silnější signál stejné stanice EON
(Enhanced Other Networks) – Informace o dalších sítích Služba poskytuje některé informace o dalších programových okruzích, které přijímač průběžně ukládá do paměti. Přijímač tak umožňuje přepínáním frekvencí sestavovat podle pokynů několik programů. Uživatel je vnímá jako jednolité vysílání. Příklad možného využití jsou regionální modifikace reklamních a podobných vstupů do společného programu
Kontakty: BESTEL, Vinohradská 34, Praha 2, tel.: 222 514 415; DATART MEGASTORE, Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 250 488; NEXT, obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 321 664; WATT & DECIBEL (pasáž Hypernova u Průhonic), Obchodní 111, Praha-Čestlice, tel.: 272 680 231
text: Jan Prouza foto: archiv |
Bouře na rozhlasových vlnách
Thomas Alva Edison v interview publikovaném téměř ve všech amerických časopisech kdysi řekl, že „rádio jest nepraktické“, že „rádio jest příliš komplikovaný stroj“, že „je hrozné, jak to někdo může poslouchat“ a také, že „rádio nikdy nedosáhne takové popularity jako fonograf“. Evidentně se mýlil.
