|
|
Lámání ledů
Začátky snah o ozvláštnění počítačového designu spadají už do poloviny 90. let, kdy se objevil první pokus o průnik do domácností: multimédia – tedy počítače, které uměly také hrát, mluvit a předvádět obrázky. Díky tomu k PC přibyly rovněž reproduktory a další zařízení, která se někteří designéři snažili spojit s monitorem do různých méně obvyklých tvarů. Zájem ale nebyl nijak závratný. Jednak z těchto pokusů přímo čišela bezradnost a neujasněnost koncepce, jednak cílová skupina (tedy laici odkojení televizí, zato však téměř nedotčení informatikou) na něco takového ještě nebyli připraveni. Ten, koho multimédia opravdu zajímala, byl většinou počítačový nadšenec – a ten hledal spíš výkon, než přístroje ozvláštněné nepříliš zdařilými návrhářskými kreacemi.
Mezitím se však okruh uživatelů počítačů nenápadně měnil, mimo jiné i díky někdejšímu nástupu multimédií. Zlom přišel před přibližně třemi lety, kdy legendární, leč dlouhodobě skomírající firma Macintosh vrhla na trh revoluční počítač iMac. Podrobněji jsme jej popsali v jednom z předešlých dílů tohoto seriálu, zde tedy pro úplnost jen krátké shrnutí.
Počítač iMac byl převratný jak v koncepci (vše kromě klávesnice je zabudováno v monitoru a vše je podřízeno internetovému využití), tak v zevnějšku: oblé tvary a průsvitné plastové plochy pastelových barev. Nedosti však na tom: podobně vyhlížely také externí paměti a další periferie včetně počítačové myši – někdy trochu i na úkor funkčnosti.
Úspěch iMacu překonal všechna očekávání, přestože po technické stránce nešlo o žádný zázrak. Bylo zřejmé, že tentokrát se sázkou na design skutečně podařilo zasáhnout tu správnou skupinu zákazníků. Tvary a pojetí iMacu se staly často napodobovanou módou, takže si je firma nakonec musela chránit pomocí právníků. V poněkud krotší podobě pak toto pojetí s úspěchem zopakovala ještě u výkonného počítače G4 a u své řady notebooků.
Macintosh prolomil ledy a dnes nejsou více či méně zdařilé pokusy o nevšední design, vhodný do domácích či reprezentačních interiérů, žádnou výjimkou. Kabát iMacu bývá často napodobován také výrobci dalších zařízení – nejen počítačů, ale i jejich periferií.
Počítač jako obraz na stěně
Pokusů o počítač v neobvyklém kabátě poslední léta rychle přibývá. Například na loňském hannoverském informatickém veletrhu CeBIT představila firma AMD značně netradiční počítač určený především pro hraní počítačových her. Oblý přístroj futuristických tvarů měl hráčům patrně připomínat kosmické zbraně či jiné atributy jejich akčních
hrdinů. Nápadný přístroj vzbudil pozornost, velkou díru do světa však neudělal. Stojí ovšem za zmínku, že tzv. herní konzole – výkonné počítače specializované na hry – většinou mají dost netradiční tvary, které nezapřou tento druh inspirace.
Ještě dál než Macintosh šla ve snaze o integraci počítače do jediného, co nejmenšího šasí firma Acer. U svého počítače Veriton sice rovněž vše kromě klávesnice umístila do monitoru, tento monitor však má plochý displej z tekutých krystalů. Celý počítač tak vypadá jako obraz na stěnu s trochu silnějším rámem. Výsledkem je nejen neobvyklý design, ale i úspora místa. Kromě toho se tak plní představa o počítači pro laiky: žádné složité zapojování, propojování, oživování a instalování – stačí vybalit a zasunout do zásuvky. Navíc se s kompaktním přístrojem snadno manipuluje – pokud někde zrovna náhodou překáží, není nic snazšího, než jej odsunout, otočit, popadnout a odnést jinam. Zkuste udělat něco takového s obyčejným počítačem a zapletete se do odpojování a připojování kabelů nejméně na půl dne.
Na rozdíl od iMacu není designérské řešení Veritonu nijak avantgardní, rozhodně však neuráží vkus. I tato nenápadnost může být výhodou: přístroj v jakkoliv řešené místnosti nevyčnívá a hodí se prakticky k jakémukoliv nábytku.
Zkrátka Acer Veriton je počítač, který ocení hlavně laičtí uživatelé; je jak dělaný do domácností. Acer Veriton je postaven na procesoru Intel Pentium III s frekvencí 500 MHz. Na podobné úrovni jsou i další parametry. Je zde obvyklé multimediální vybavení počínaje CD-ROM (24 x) a zvukovou kartou až po vestavěné stereoreproduktory. Nechybí ani možnost připojení externího mikrofonu, stereosoupravy a klasického vakuového monitoru.
Počítač má všechny běžné porty včetně dvou USB a infračerveného rozhraní – a dokonce i dva volné sloty PCI pro rozšiřující desky. Potěší však především zabudovaný modem, takže Veriton se může v domácnosti stát ideálním internetovým terminálem. Odvrácenou stránkou tohoto řešení však je vyšší cena ve srovnání s jinými počítači stejného výkonu. Ploché displeje jsou totiž zatím dost drahé.
Počítače se rozplynou
Do budoucna bude takových experimentů nepochybně ještě přibývat. Patrně dostanou i zcela nové formy s tím, jak se bude měnit využívání počítače. V současnosti je například hitem mobilní bezdrátový internet, který klade před designéry nové úkoly. Jak skloubit požadavek mobility s pohodlnou prací na velké klávesnici a monitoru? Jsou proto snahy vytvořit počítače skládací – ale pro vzdálenější budoucnost se pracuje i na přístrojích rolovacích jako technický výkres.
Velmi pravděpodobné ovšem je, že počítač budoucnosti v bytech sice bude, ale bez jakéhokoliv designu – prostě a jednoduše se zamaskuje v jiném zařízení, nebo zmizí zcela mimo dům do labyrintu internetu.
Nejpravděpodobnějším úkrytem počítače se stane televize. Jde o přístroj, na který jsou lidé zvyklí a který přitom má některé znaky a prvky počítače, například obrazovku. Ve skutečnosti toto splynutí není tak jednoduché, protože v televizi se obraz tvoří podle odlišné normy než v PC, nicméně tyto technické překážky nejsou nepřekonatelné. Televizory či adaptéry k nim vybavené proceso-rem, klávesnicí, myší, pamětmi a připojením na internet již existují delší dobu, na trhu však zatím nezaznamenaly žádný výraznější úspěch.
Přesto ke splynutí počítačů a televizorů nevyhnutelně dojde. Na scéně se totiž objevila digitální televize, což v podstatě není nic jiného než výkonný počítač specializovaný na práci s televizním signálem. Digitální přenos má (zjednodušeně řečeno) mnohem větší kapacitu než dnešní analogová televize, vejdou se do něj tedy nejen desítky a stovky kanálů, ale nepochybně i bezdrátový internet. Digitální televizory budou vybaveny pevnými disky a dalšími pamětmi (například pro nahrávání, opakování či zpomalování zajímavých scén). Sotva se dá pochybovat, že takto vybavené přístroje nepůjde rovněž využívat jako běžná PC – alespoň u dražších modelů.
Jiný trend směřuje ke konečnému „vypaření“ počítačů z domácností. Jeho zastánci tvrdí, že počítače patří odborníkům a ostatní uživatelé se k nim budou pouze připojovat na dálku přes internet. Doma tedy bude jen jednoduchý terminál – buď samostatný, nebo opět v podobě televizoru – a za připojení, úschovu dat, používání programů atd. se bude platit.
Tato koncepce se v různých podobách objevuje již delší dobu, naposledy jako tzv. webpady – jednoduché přístroje specializované na připojení k internetu, nebo dokonce jako e-booky či elektronické rámečky – zařízení pro čtení elektronických knih z internetu nebo prohlížení digitálních fotografií rovněž ze Světové sítě. Tyto koncepce však již vedou ke značnému okleštění funkcí počítače. Dá se proto čekat, že alespoň náročnější domácí uživatelé se skutečného počítače jen tak nevzdají.
Jan Novák, Foto: autor, jeho archiv a firmy
Zdroj: Můj dům 7/01
|
