Trend domácího kina: CINEMA ROOM

Prázdné, neobydlené prostrory se skleněnými plochami, špatně umístěným sezením, nevyhovující akustikou ozvučení a nedostatečnou ergonomií ovládání vám příliš potěšení z vašeho domácího kina nepřinesou (PIONEER)

Tvrzení, že se dá zařídit kino v domě či v bytě, je pro většinu lidí naprostá utopie. Přesto lze domácím „kinem“ opravdu navodit pocit dost opravdovému kinu podobný…

S tím je spojena celá řada otázek: volit zařizování kina ve společném prostoru například haly, nebo jej separovat do nevyužité místnosti v patře, kde – podle zdánlivých odhadů – nebude nikoho rušit?

Napadají vás i detaily, třeba jak řešit zatemnění, kilometry kabeláže, či zda zvolit raději velkou televizi nebo projekční plátno?

A nač je tedy obecně vhodné se zaměřit? Můžete se spolehnout, že i když návrh zpracovává architekt, bude opravdu vaše kino naprosto funkční, nebudou při projekci drnčet skla a budou respektovány naprosto všechny technologické trendy?

Kvalita především

Začněme u poslední otázky. Myslet si, že běžný architekt z prodejny („využijte služeb našeho bytového architekta“) umí vybrat vhodnou plazmovou televizi, vyřeší zatlumení krbového obkladu pro vedle umístěný subwoofer a změří luxmetrem intenzitu osvětlení pro výběr vhodné svítivosti projektoru, je asi stejně naivní jako předpoklad, že odborně „vyšteluje“ motor na žihadle odpočívajícím v garáži, kterou nakreslil. Vysoké nároky vyžadují specializované služby odborných firem, high-endových studií a podobných pracovišť. Obvykle to nejsou ty, které najdeme v nákupních centrech. Je ovšem pravda, že i některé řetězce marketů s elektronikou (Datart a další) se lepšími výrobky a službami studií tzv. střední vyšší úrovně zabývají také. Nejvyšším požadavkům pak obvykle vyhoví studia vybavená i vhodnou měřicí aparaturou.

TELEVIZOR, NEBO PROJEKTOR?

Lišácká otázka, na kterou není odpověď. Myslím, že je seriózní majiteli domu říci – potřebujete obojí. České kanály totiž vysílají jen v běžném TV rozlišení, které má do „kina“ opravdu hodně daleko, proto pro jejich sledování postačí televizor. Naproti tomu projektor má několik výhod, kterým jakýkoli TV bude jen těžko konkurovat. Můžete promítat kdekoli i jen na bílou zeď třeba při zahradní party, na strop… Je všestranně flexibilnější a může „obsloužit“ mnohačetný dav. Proti projektoru pak mluví relativně nízká životnost na jednu lampu (obvykle tak kolem 3 000 hodin), potřeba chlazení a s tím související větší hlučnost. Vzhledem k manipulaci (na TV se podíváte za denního osvětlení a často hraje jako kulisa – na obraz přes projektor ani omylem) se tedy nabízí projektor jako doplněk, přitom střední až velký televizor potřebujete též.

Ke kvalitnímu obrazu jsou potřeba také úměrně kvalitní reproduktory zvuku (BANG & OLUFSEN)

Přiměřená očekávání

I přes ujištění řady výrobců však mějte rozumné požadavky a smiřte se s tím, že v domácích podmínkách není reálné dosáhnout ani zvuku, ani obrazu srovnatelného se zvukem a obrazem v kině.

Přesných akustických parametrů licencovaných kin (např. pohltivé látky, akustika beroucí v potaz plný či poloprázdný sál či potah sedadel) a světelných a technologických parametrů doma zkrátka nedocílíte a je otázkou, zda by to mělo smysl. Běžné nároky na přiměřený pohled i poslech však kvalifikovaný architekt s pomocí adekvátních dodavatelů a výrobců přístrojů splnit může.

Co tvoří domácí kino

Základ tvoří zobrazovací prostor – velká televize nebo projekční plocha, jež má být adekvátní vzdálenosti, ze které se na obraz díváte. V případě velkých domácích prostor hovoříme o televizorech s úhlopříčkou nad 1,3 m (pořídíte zhruba za třicet až padesát tisíc Kč) a projekčních plátnech živených za zády umístěným projektorem (tedy jako v kině). Ty stojí ve slušné kvalitě řádově od 20 000 Kč výše. V menších prostorách a v bytech postačí běžné typy střední a levnější kvality LCD i plazmových televizorů o úhlopříčkách do 1 m (cena cca 20 000 Kč). V prostoru kina v domě je pak zpravidla rozmístěno několik „reprosoustav“ tak, aby akusticky pokryly sedací místo a jeho okolí. Obvykle jich bývá šest, dvě přední by měly být co nejkvalitnější pro dvoukanálový zvuk pro hudbu (běžné stereo), dále jedna v místě televizoru nebo plátna pro většinu dialogů a dvě zadní kanálové pro efekty a ruchy. O basové tóny se stará v místnosti libovolně lokalizovaný basový subwoofer. Řetězec dále tvoří vlastní srdce systému, obvykle AV receiver, začínající od cenové úrovně deseti či patnácti tisíc Kč, ale často může stát i několikrát víc.

Zdroje zábavy

Samostatnou kapitolou jsou pak zdroje. Mezi ně patří DVD, satelit, kabelový tuner, resp. zařízení pro příjem TV po telefonní lince, libovolné zdroje PC charakteru, různé fileservery přinášející hudbu a obraz do více místností domu, např. z počítačového harddisku atd. Protože jde o poměrně velké investice, je nejrozumnější vše si velmi dobře rozmyslet a vidět řadu možností a nejlépe i funkčních systémů v provozu. A také celý systém sladit kvalitou, cenovou relací, ale i takovými aspekty, jako je kabeláž, dostatek vstupů a ovladatelnost, ba dokonce ovládání jedním programovatelným ovladačem včetně dalších možností. Obejděte známé a jejich domy, ptejte se v obchodech, čtěte tematické časopisy – prostě shromážděte co nejvíce údajů před konečným rozhodnutím. Zejména v případě nekomponentních zařízení v zoufalé snaze ušetřit laciným a „laicky představitelnějším“ systémem AIO (all-in-one – vše v jednom) můžete při neznalosti zplakat nad výdělkem.

V domě budete kromě plátna potřebovat i televizor s úhlopříčkou více než 1 m, pořizovací cena se pohybuje od 20 000 Kč výše (HITACHI)

DAV F200, kompaktní systém domácího kina tzv. vše v jednom, umístitelný na stůl, na polici nebo na zeď, vylepšuje obraz zvýšením rozlišení na 1 080 p při připojení pomocí HDMI, cena 11 990 Kč (SONY)

Vstup pro sluchátka na AV receiveru využijete i ve vlastním domě bez sousedů (ONKYO)

Prostorová sestava Pioneer - kvalitní reprosoustavy pořídíte již od 15 000 Kč, raději si však připlaťte (PIONEER)

NÁKLADY NA POŘÍZENÍ DOMÁCÍHO KINA:

Varianta I – bez projekce, vše v jednom
plazmový TV úhlopříčka 106 cm – 20 000
AIO systém s DVD a reproduktory – 20 000
DVD diskový rekordér – 10 000
další náklady: kabeláž – 8 000
montáž – primárně svépomocí či v rámci prodejce
CELKEM cca 50 000

Varianta II – zlatý střed (průměr)
projektor střední kvality – 20 000
manuálně vysouvací plátno 2 x 2 m – 10 000
plazmový TV úhlopříčka 106 cm – 20 000
DVD diskový rekordér – 10 000
AV receiver – 15 000
sestava reproduktorů (6+1) v balíku – 20 000
kabeláž (většinou krytá) – 10 000
další zdroj signálu – například satelit – 10 000
montáž a drobné úpravy – 30 000
CELKEM – 120 až 150 000

Varianta III – to nejlepší
Podle návrhu zadavatele, architekta, dodavatele a akustického zvukového studia bude stát od 150 000 Kč, spíše ale dvoj až trojnásobek této částky. Systém bude minimálně částečně automatizován, rozveden mezi patry domu, kabeláž dimenzovaná a plně zabudovaná, centrální ovládání radiové, audio bude určeno i pro kvalitní poslech v high-endové relaci, nebude chybět diskové úložiště dat atd.

Rozlišení plné, nebo „ready“?

Označení Ready HD znamená, že televizor umí přijmout a zobrazit signál ve vysokém rozlišení. Ten ale české televize prozatím nenabízejí (až na výjimky, přičemž je opravdu otázka, zda zrovna zprávy na kanále XY nebo občasný dokument ve vysokém rozlišení opravdu oceníte). Pro většinu uživatelů TV s rozměry obrazovky do 50 palců a běžné sledování standardních středně až méně kvalitních zdrojů stačí HD Ready 720p a 1080i. Kupujete-li televizor s cílem, aby vám sloužil další desítky let, nebo máte-li opravdu specifické požadavky a vycvičený zrak, pořiďte si Full HD. Většina lidí však rozdíl mezi televizorem s plným rozlišením a jeho menší variantou s úhlopříčkou méně než 50 palců (127 cm) nerozezná.

Kvalitní televizor i plátno lze využít také pro vizuální vjem z herních konzolí (LG)

Chcete-li ušetřit, můžete zvolit řešení AIO (tzv. vše v jednom) - např. domácí kino ONKYO

Trendem v oblasti televizorů je v současné době jak snaha ohromit, tak též nenápadný design. V tomto duchu vyvinul výrobce SONY svou TV řadu Bravia

U velkého rozměru poznáte (ne)kvalitu

Velikost obrazovky je něco jiného než kvalita obrazu daná rozlišením. Dalo by se tvrdit: čím větší obraz, tím více vyniknou detaily – a tedy i chyby. U úhlopříček do jednoho metru je primárně jedno, jestli kupujete plné rozlišení nebo nějakou nižší kvalitu. Naopak u větších rozměrů to je zásadní hledisko stejně jako fakt, z jakých zdrojů se na obraz díváte. Jestli to je televizní vysílání včetně DVB-T, běžný digitální satelit (zejména tuzemský), DVD či kabelový příjem televize, nebo dokonce přes telefonní linku, kde je komprimace (a tedy kvalita) signálu obvykle na hranici koukatelnosti, příliš to neřešte. Mezi HD (vysoké rozlišení) zdroje lze primárně počítat Blue Ray přehrávače – v současnosti ovšem předražené a trpící brutálním nedostatkem nosičů (taky předražených). Mluvíme přirozeně o potřebě běžného zákazníka.

NAČ NEZAPOMENOUT PŘED VYBAVENÍM „KINA“

– trendem je umístění poslechového prostoru do obytného centra domu, nikoli do vyhrazených komůrek „v podkroví“

– rozhodně nepodceňujte kvalitu, materiál a také délku kabelů, konektorů a další „bižuterie“

– zadní efektové reproduktory nemohou být těsně za hlavou, také míření shora je nepřirozené

– přední reproduktory umisťujte na kvalitních odhlučňovacích hrotech – jistě budete poslouchat i stereo

– v žádném případě nenechte o umístění a tvaru reprosoustav rozhodovat pouze bytového architekta, mohl by vám s argumentací „je to hezčí a má to víc duši“ přesunout vaše druhé ucho třeba pod bradu

Zvuk? V domě podceňovaný

Kvalitu zvuku nezanedbávejte. Posloucháte-li muziku, nechte si projektantem spočítat více variant ozvučení několika místností z jednoho zdroje nebo křížově (mezi patry) a nezanedbávejte stereo poslech hudby. Hudbu obvykle neposloucháme z více než dvou reproduktorů, což je prosté stereo ze dvou beden. Víc netřeba – vnímáme totiž stejným počtem uší a většina z nás má jen dvě. Basové tóny nedokážeme lokalizovat, takže basový (objemný) subwoofer v ceně tak od pěti tisíc může být umístěn mimo prostor, kde by rušil. Z estetických důvodů obvykle volíme dvě hlavní reprosoustavy jako sloupové (regálové do menších prostorů). Nedávejte přednost designu (zejména „šílenému“) před zvukem. Reprosoustavy pořídíte v cenové relaci přibližně od deseti tisíc za pár, raději však počítejte s dvojnásobkem.

KINO: SAMOSTATNÁ MÍSTNOST ČI KOUT V HALE?

Pro obojí mohou být podle potřeb konkrétních obyvatel dobré důvody. Trendem, a nutno říci, že správným, je umožnit z jednoho centra účast více lidem na dění v domě, a to včetně nerušeného poslechu muziky, kontaktu s kuchyní, barem či jídelním koutek, výhledu do pergoly na zahradě stejně jako na krb nebo akvárium, či do místa, kde potomek (ne)píše úkoly. Jediným problémem může být obrazový či zvukový vjem, který naopak nelimitovaný otevřený prostor narušuje. Obývací hala s obvykle velkými okny má také své limity pro zatemnění přes den. Obvykle to samostatné naklápěcí, i když velmi kvalitní žaluzie nevyřeší stoprocentně a zejména na velkém plátně je to pak patrné. Velký prostor může být i problémem při hlasitějších scénách hudebních a ruchových, zejména v přítomnosti vibrujících skel, krbového obložení nebo váziček s podšálky na římse jídelního koutu.

Naopak samostatná místnost stylizovaná do podoby domácího kina se dá lépe zařídit pro potřeby nerušeného poslechu i „pohledu“. Pro eliminaci nežádoucích jevů zde mohou posloužit neodrazivé strukturované materiály (tedy spíše otevřené police než skříňkové sestavy s dvířky a nedej bože posuvným sklem) a dříve tak populární závěsy, které mají pro přenos zvuku své rozumné opodstatnění. Pro mnohé to má však velkou nevýhodu – jste odříznuti od ostatních a obvykle se sem nevodí návštěvy. Chcete-li tedy mít příjemný poslech a pohled a přesto se nevyčlenit úplně z dění v domě, uvažujte i přes určité nevýhody o umístění prostoru kina v obývací hale.