Kuchyň totiž není jen více či méně místnost vkusně zařízená kuchyňským nábytkem. Je to svým způsobem srdce celého bytu, výrobní linka, kam přicházíme jako dělníci do tovární haly. Aby však všechno fungovalo a vy jste neodcházeli z kuchyně jako po náročné směně, vyplatí se dodržovat některá pravidla. Například dbát na správnou výšku pracovní plochy, horní skříňky umístit jen do určité výšky, mezi sporákem a digestoří ponechat dostatečný prostor, aby pára a vůně z jídla sice mizela co nejrychleji tam, kam patří, ale abyste si přitom nerozbíjeli čelo při každém naklonění nad hrncem. Architekti o těchto pravidlech hovoří jako o dodržování ergonomie.
Jednou měř, pak si vybírej
Největší rozdíl mezi kuchyňskými linkami před dvaceti či patnácti lety a současným kuchyňským nábytkem spočívá v narušení jednotné výšky pracovní plochy. Starší typy měly shodnou výšku spodních skříněk, dřezu i sporáku. Tato výška byla zpravidla 86 cm. Výsledek? Všichni, kdo měřili nad 165 cm, se u mytí nádobí hrbili nad dřezem. Jen osoby s výškou kolem 160 až 165 cm se totiž v okamžiku, kdy stály u dřezu a položily ruce volně na dno dřezu, nemusely ohýbat. Když si ovšem chtěly sundat něco z nejvyšší, třetí police horních skříněk, potřebovaly židli nebo schůdky. Populace však za posledních dvacet let vyrostla a navíc výrobci pochopili, že jednotná výška pro všechny pracovní zóny je nesmysl.
Nejdříve se tak na trhu objevily kuchyně s nastavitelnou výškou soklů, pak se výšky jednotlivých pracovišť „roztrhly“ a přizpůsobily se charakteru práce i výšce postav, které v kuchyni nejčastěji pracují.
Uvádět konkrétní výšku skříněk proto není nejsprávnější, lepší je hovořit o vztahu mezi postavou a výškou pracovní plochy. Platí totiž, že při delší práci při přípravě jídla by se páteř neměla ohýbat v úhlu větším než 20°. To, co vyhovuje ženě vysoké 165 cm, proto nestačí dívce měřící o deset centimetrů víc.
Občas je všechno jinak
Samozřejmě můžete namítnout, že i kuchyňská studia nabízející luxusní nábytek od známých světových výrobců dnes prezentují kuchyně s jednotnou výškou pracovní plochy. Někdy je důvodem použitý materiál na pracovní plochu (to se týká zejména přírodního kamene), ale buďme upřímní — v těchto kuchyních se většinou vaří hodně málo. Navíc zde nechybí nikdy myčka a často také pomocnice v domácnosti, která se postará o úklid.
V těchto kuchyních se ovšem striktně dodržuje doporučená výška při umístění vestavné parní či elektrické trouby a mikrovlnné trouby, snadný přístup do spodních i horních skříněk, ale také maximálně účelné dispoziční řešení. Tam, kde to prostor dovoluje, bývá oblíbeným řešením „ostrůvková“ kuchyň, u níž je sporák či varná plocha umístěna do volného prostoru.
Hlavně co nejméně námahy
Pro pohodlí uživatelů slouží v nových typech kuchyní potravinové skříně a spodní skříňky vybavené komfortními výsuvnými drátěnými systémy a zásuvkami s takzvanými plnovýsuvy, které umožňují pohodlný přístup z obou stran a přehled o všem, co je zde uloženo. Nemusíte si tak klekat na kolena a hledat „kdesi vzadu“ zapadlý kastrůlek, který právě potřebujete, nebo si stoupat na židli a hledat v horních policích spíže pečlivě uložené špagety.
Architekti se prostě snaží hospodyňkám práci maximálně usnadnit. To je také důvod, proč se dnes třeba myčky (hlavně typy se šířkou 45 cm) „nestaví“ na podlahu, ale asi do výšky 40 centimetrů od podlahy. Pod myčkou pak bývá skříňka na ukládání věcí, které jsou potřeba jen výjimečně. Všechno, co je totiž pod úrovní 40 cm, je hůře dostupné.
Zvětšení hloubky pracovní plochy z klasických 60 cm na 75 cm dovolilo zase snížit zavěšení horních skříněk a polic. Jsou tak dostupnější a není třeba se obávat úrazů hlavy o otevřená dvířka. Navíc se u klasických dvířek doporučuje používat panty (správně závěsy) umožňující otevření dvířek až na úhel 125°. Ukládání i vyjímání nádobí a potravin je pak mnohem snadnější a bezpečnější než u standardních závěsů s úhlem otevření 90°.
Pro bezpečnější a snadnější přístup do horních skříněk se také stále častěji používají výklopná a rolovatelná dvířka.
Všechno začíná u dispozice
Tak trochu jako vyjmenovaná slova v češtině by pro kuchyň měla platit i některá pravidla o dispozičním uspořádání, která s ergonomií úzce souvisejí. Začínáme tedy odkladní plochou (ideální je ovšem na úplném „začátku“ chladnička s mrazničkou), následuje mycí centrum, pak přípravná plocha a varná deska zakončená minimálně 30 cm širokou odkladní plochou (toto podcenění, kdy se sporák staví přímo do rohu, bývá zdrojem častých úrazů při manipulaci s horkými hrnci, které najednou není kam odložit!).
Celkový součet těchto pracovních zón však často bývá delší než 3 m — a to už pak není vaření, ale pochodové cvičení. Proto architekti doporučují, aby kuchyňská linka byla sestavena do tvaru písmene L nebo U. Pak se nachodíte podstatně méně. K tomuto uspořádání však potřebujete místnost širokou alespoň 270 cm.
Souběžné řešení pak vyžaduje kuchyň či kuchyňský kout široký minimálně 240 cm, aby se zde mohly bez problému vyhnout dvě osoby. Zatímco v ložnici může být těsné míjení lidí docela příjemné, v kuchyni je to občas až nebezpečné, hlavně při přenášení horkých hrnců a pánví. Proto si také dejte pozor na dostatek prostoru u stolu. Například kulatý stůl o průměru 95 cm stačí pro tři osoby, ale abyste mohli pohodlně sedět a bez problémů projít kolem toho, kdo ještě nedojedl, potřebujete mezi opěradlem židle a zdí průchod široký asi 50 až 55 cm. Pro stůl s průměrem 95 cm je tak nutný prostor široký alespoň 250 cm, protože na strávníka u stolu se připočítává kolem 70 cm.
Důležitá je i výška stolu. Pro pohodlné sezení se doporučuje mít mezi sedákem a spodní deskou (případně takzvaným lubem) volný prostor alespoň
27 až 30 cm.
Pro jednoho strávníka pak potřebujete plochu o šířce 60 až 80 cm a o hloubce 30 až 35 cm. K tomu se připočítává tak-zvaný obslužní pruh široký 25 až 30 cm pro pečivo, různá ochucovadla či květiny. Proto by měla být minimální šířka jídelního stolu 85 cm. n
Doporučené výšky
. výška dřezu 90 až 105 cm neboli 5 cm pod úroveň ohnuté ruky, tedy mírně nad pasem, abyste se nemuseli ohýbat
. pracovní plocha pro přípravu jídla — 5 až 10 cm pod úrovní ohnuté paže (cca 82 až 100 cm)
. pracovní plocha pro manipulaci s menšími spotřebiči — 17 až 25 cm pod úrovní ohnuté paže
. výška varné desky — asi 15 cm pod úrovní pracovní desky pro přípravu jídla neboli 10 až 17,5 cm pod úrovní ohnuté ruky (asi 72 až 88 cm), aby bylo dobře vidět i do zadních hrnců
. trouba se umisťuje mezi úroveň očí a pasu tak, abyste pekáče nemuseli zvedat nad úroveň hrudníku, zpravidla se uvádí, že dno trouby má být ve výšce 115 cm
. police či horní skřínky by neměly být vyšší než 190 cm, jinak byste mohli mít problémy s vyjímáním nádobí z horních polic
. horní skřínky či police mají mít šířku 15 až
30 cm, aby všechny uložené věci byly dobře viditelné
. vzdálenost mezi sporákem a digestoří má být 65 cm
Typ pro atypické postavy
Pokud se výrazně vymykáte „průměrné“ populaci a nepomohou vám ani nastavitelné výšky soklů, je ideální závěsné řešení spodních skříněk. Kromě pohodlí při vaření se vám bude i mnohem lépe uklízet (i sokly „trpí“ při vytírání a navíc se ve škvírách kolem nich stejně jen drží mastná špína). Kuchyň získá na vzdušnosti, protože toto řešení vyvolává dojem většího prostoru. Jde tedy o vhodné uspořádání nejen pro atypické postavy, ale všude tam, kde je k dispozici málo místa.
