Podle odborníků se v běžné domácnosti vynaloží 60 až 70 % energie právě na vytápění, zbývajících 30 až 40 % připadá na ohřev vody, osvětlení a provoz dalších technologií a elektrospotřebičů. Důležitým kritériem při výběru vytápění je tedy účinný systém, kdy energie pro vytápění bude stát co nejméně, ale přinese co možná nejvyšší topný efekt. Ruku v ruce jdou požadavky na minimální náročnost provozu a údržby a dlouhou životnost systému i jednotlivých zdrojů tepla.
Důležité otázky
Optimální způsob vytápění nelze stanovit obecně, ale vždy jen pro konkrétní dům. Je nutné vzít v úvahu řadu aspektů – technické řešení stavby, architektonické řešení domu. Ani to ale nestačí. Porovnáme-li dva zcela shodné domy, spotřeba energie na vytápění se může lišit až několikanásobně. Vliv na ni má nejen počet osob, které v domě žijí, ale i jejich zvyklosti a nároky. Záleží také na orientaci domu vůči světovým stranám, na místních klimatických podmínkách a dostupnosti zdrojů energií – plynu či elektřiny – v dané lokalitě. To vše by měl projektant při návrhu otopné soustavy zohlednit.
Volba systému vytápění pro byt či rodinný dům je rozhodnutí s dlouhodobým dopadem. Jakákoli zásadnější změna v budoucnu vždy znamená nezanedbatelnou další investici. Důležitý je i fakt, zda jste omezeni typem anebo parametry stávající otopné soustavy.
Dobrý tip |
| Způsob vytápění byste rozhodně neměli podřídit pouze výši počáteční investice. Je totiž možné, že vybraný systém bude mít drahý provoz, kratší životnost nebo další nároky (složitou či nákladnou údržbu), které výhodu nízké pořizovací ceny rychle převáží. Zmíněná úvaha však v některých případech platí i naopak, a to zejména u objektů s velmi nízkou tepelnou ztrátou. |
Volba topného systému
Společně s výběrem topného média je třeba mimo jiné vyřešit otázku, zda bude vhodnější lokální, nebo ústřední vytápění. Jiná situace bude u novostavby, jiná při rekonstrukci staršího domu, kdy můžete někdy využít původních rozvodů a změnit pouze zdroj. U lokálního vytápění jsou topidla umístěna přímo ve vytápěných místnostech, případně je z nich teplo rozváděno například průduchy do nejbližších okolních prostor. Jde především o kamna, krby a elektrické konvektory. Podle přenosu tepla se lokální topidla dále dělí na topidla konvekční, která ohřívají především vzduch, a na topidla sálavá, z nichž se teplo na okolní objekty šíří převážně infračerveným zářením.
Lokální vytápění se nejčastěji uplatňuje v malých objektech, při některých rekonstrukcích (tam, kde by realizace ústředního vytápění byla příliš složitá) a v rekreačních domech.
Ústřední vytápění
Je efektivní v trvale obývaných domech s větším počtem místností. Nejběžnější jsou klasické teplovodní systémy s kotlem a radiátory. Výhodou vody jako média je vysoká schopnost akumulovat teplo.
Jinou formou ústředního vytápění je vytápění nízkoteplotní s rozvody integrovanými v podlahách, stěnách či stropech. Díky velké vyhřívané ploše stačí nízká teplota topné vody, což je velmi výhodné při použití kondenzačního kotle nebo kotle na dřevo s akumulační nádrží či v případě solárního systému. Méně známou a obvyklou formou ústředního vytápění je vytápění teplovzdušné. Získává na oblibě zejména v posledních letech, kdy je navrhováno do domů a bytů s nízkou spotřebou tepla a řízeným větráním s rekuperací nebo tepelným čerpadlem typu vzduch/vzduch.
Rekonstrukce topného systému
Topný systém v rodinném domě obvykle zahrnuje radiátory nebo podlahové topení, potrubní síť, armatury, oběhová čerpadla, nádobu s výměníkem nebo expanzní nádrž. Zjednodušeně lze celou sestavu pro názornost rozdělit na tři sekce: kotel, vedení a radiátory. Při rekonstrukci je důležité řešit otopný systém jako celek. Dá se sice namítnout, že když máte potrubní síť a radiátory již rozvedené od stávajícího systému, pak stačí jenom vyměnit zdroj a můžete „jet dál“. To jistě platí, ale pouze v případě, kdy vyměňujete „stejné za stejné“. Chcete-li modernizovat, pak se změna typu zdroje a jeho charakteristika odrazí i na distribuci tepla.
Je nutné čerpadlo?
Staré otopné soustavy v rodinných domech pracují převážně na principu samotíže, bez oběhového čerpadla. Když vypadne elektřina, nic se neděje, topí se dál. Při výměně kotle na kondenzační nebo nízkoteplotní je však nutné také tuto soustavu změnit na tzv. nucenou oběhovou soustavu, kdy oběh média zajišťuje čerpadlo. Při takové změně dochází i ke změně tlaků a jejich rozložení v soustavě. U starších litinových radiátorů (a nejenom litinových) se pak mohou projevit netěsnosti litiny nebo potrubí.
Při modernizaci kotlů na tuhá paliva a jejich osazení elektrickými čerpadly dochází při výpadku elektřiny k zastavení čerpadla. Následně pak hrozí výbuch přetopeného kotle. U plynových kotlů je tento problém vyřešen tak, že se při výpadku elektřiny vypne celý systém a kotel přestane topit.
Je dobré zvážit… |
|
