Elektrické podlahové vytápění v rekonstruovaném domě

Elektrické podlahové topení je jednoznačně vhodné pro domy s velmi nízkými tepelnými ztrátami. Například pro starší objekty, které je možné zateplit nebo jinak snížit jejich tepelné ztráty. V těchto případech pak už není nejdůležitějším faktorem cena samotné energie, ale pořizovací náklady, provozní náklady a životnost topného systému. Spotřeba energie na vytápění je u takto ošetřených domů tak malá, že například návratnost velké investice do tepelného čerpadla je delší než životnost čerpadla – a tím ztrácí smysl.

Výběr systému krok za krokem

Pro správný návrh je nutné znát kromě velikosti, půdorysu apod. i tepelné ztráty objektu. V prvé řadě jde vlastně o volbu mezi přímotopným, smíšeným nebo akumulačním způsobem vytápění. V čem se liší? Standardní akumulační systém, kdy topná rohož je umístěna ve vrstvě betonu o tl. 10–14 cm, ve formě topné podlahy se obvykle setkává při provozu s problémy v oblasti regulace a tím de facto i udržení optimální tepelné pohody. Souvisí s tím i menší hospodárnost přeměny energie v užitečné teplo.

Systém s relativně malou mírou akumulace je nazýván jako přímotopný – topná rohož nebo fólie je umístěna bezprostředně pod podlahovou krytinou. Třetí alternativa je systém smíšený, kdy je topná rohož nebo fólie uložena ve vrstvě betonu silné cca 4–5 cm. Pokud zvolíte koncepci přímotopného nebo smíšeného vytápění, je nutné se rozhodnout, zda topná podlaha bude jediným zdrojem tepla v místnosti nebo doplňkovým zdrojem vytápění k jiným topidlům.

Podle toho se následně zvolí velikost plošného příkonu topné rohože nebo topné fólie. Stavebníci mívají sklon výkon topidel „pro jistotu“ předimenzovat. Pokud příliš výkonné topidlo opatříte vhodným termostatem, neodebere zbytečně více elektrické energie, jeho výhodou bude navíc flexibilnější provoz.

Nevýhodou však budou vyšší pořizovací náklady a možná i vyšší hodnota hlavního jističe, znamenající vyšší stálou platbu. Ta tvoří významnou část účtu za energii. Takže projekt se nevyplatí podcenit. Slouží nejenom k optimalizaci pořizovacích a provozních nákladů, ale i tepelnému komfortu v každodenním užívání.

Typy elektrického podlahového vytápění

Trendem v úsporném vytápění jsou velkoplošné nízkoteplotní topné soustavy. Například společnost Fenix Jeseník nabízí pro tyto účely topné rohože a kabely Ecofloor a fólie Ecofilm. Topné prvky jsou zabudovány do konstrukce (do podlahy nebo stropu) a neruší interiér. Ohřívají velké teplosměnné plochy na teploty jen o málo vyšší, než je teplota prostředí.

Nízkoteplotní vytápění je obecně velmi výhodné nejen z hlediska úspor energie, ale i optimálního rovnoměrného rozložení teploty v pobytovém prostoru. Tím se, oproti solitérním topným tělesům, omezuje cirkulace vzduchu (eliminuje se průvan, šíření prachu) a také vysušování vzduchu, které škodí lidskému zdraví.

Kdy použít topné fólie a kdy topné rohože?

Kabely a rohože Ecofloor jsou určeny převážně do konstrukcí prováděných „mokrým“ procesem – do betonů a stěrek. Fólie Ecofilm je naopak určena pouze do tzv. „suchých“ konstrukcí – například plovoucích podlah a stropních sádrokartonových podhledů. Topnou fólii Ecofilm s tloušťkou pouhých 0,4 mm lze velmi snadno instalovat přímo pod plovoucí podlahu – bez jakýchkoliv hlubších zásahů do původní omezené konstrukční výšky podlahy.

Odpověď na otázku, zda použít topné rohože nebo fólie, dá skladba podlahy a zvolená podlahová krytina. Například pro dlažbu jsou vhodné rohože, pro laminátové nebo dřevěné podlahy pak fólie. Principiálně ale fungují oba tyto typy stejně. Fólie se tedy dá použít také pro stropní vytápění, u kterého lze instalovat vyšší příkon než do podlahy. U stropu totiž není na obtíž vyšší teplota – cca 45 °C, která by u podlahy nebyla snesitelná. Navíc lze využít větší účinnou topnou plochu – na strop se neumisťuje nábytek.