Teplá voda co nejlevněji

Teplá voda je nákladnou komoditou. Ve většině rodinných domů se tato voda (určená ke spotřebě, tedy hlavně k hygieně a mytí nádobí) připravuje přímo v místě odběru, zatímco topná voda (určená k vytápění) se ohřívá „někde“ v kotelně a posléze putuje teplovodními rozvody napříč domem. Maximálního uživatelského komfortu při minimálních nákladech lze docílit volbou vhodného topného média i zařízení, účinnou regulací a úsporným provozem.

Jasno v pojmech

Běžně užívaný termín „ohřev teplé užitkové vody“ (TUV) je nepřesný, neboť teplou vodu netřeba ohřívat. Užitkovou vodou je pak myšlena voda ve vnitřních vodovodech budov, určená pro spotřebu. Správně je tedy „teplá voda, ohřev nebo příprava teplé vody“ (TV). A ta se dá „vyrobit“ dvěma způsoby: v zásobníku (ohřeje se ve vnějším zdroji a pak se akumuluje v nádobě, odkud se čerpá), nebo průtokovým ohřevem (protéká systémem kanálků mezideskovými prostorami výměníků, kde se ohřívá a rovnou využívá).

Ve starších typech zařízení docházelo k pozvolnému ohřevu a značná část vody se musela „odtočit“, u novějších typů (díky značnému příkonu topné spirály) se studená voda při průtoku zahřívá okamžitě na požadovanou teplotu a je hned k dispozici. Moderní zásobníky teplé vody jsou dokonce schopny vodu „vrstvit“ tak, aby se nově ohřátá voda nemíchala s vodou chladnější.

TV se nejčastěji získává buď v kombinovaném kotli (slouží k vytápění a také k ohřevu vody) nebo z průtokového ohřívače (karmy), kde se ohřívá přímo pomocí hořáku. V kombinovaných ohřívačích zajišťuje ohřev vody elektrická spirála a teplá voda. Jako nepřímotopné zásobníky se označují akumulační nádrže, kde se voda ohřívá horkou vodou z plynového nebo elektrického kotle.

Voda a energie v číslech

Jedna osoba v domácnosti spotřebuje ročně v průměru 20–25 m3 teplé vody (50–70 a více litrů denně). Při orientační ceně 80 Kč/m3 vycházejí roční náklady ve čtyřčlenné domácnosti na 6–8 tis. Kč a více. Ekonomicky nejvýhodnější teplotou je 55 až 65 °C, požadovanou teplotu lze nastavit v rozmezí 35 až 85 °C.

Elektrokotle v pravém slova smyslu netopí přímo elektřinou. V systému teplovodního vytápění s čerpadlem, soustavou rozvodů a s tělesy radiátorů totiž pracují stejným způsobem jako kotle s hořáky. Teplonosným médiem je topná voda, která proudí kolem topných tyčí a tím se ohřívá.

K přípravě teplé (nikoli topné) vody slouží sestavy kotel + nepřímo ohřívaný zásobník, s možností nastavení času ohřevu vody. Elektrický bojler skýtá nezpochybnitelnou výhodu, nabízí možnost využití nízkého, zvýhodněného tarifu (levnější elektřina pro celý provoz domu). Známy jsou například ohřívače s pevným připojením k elektrorozvodu a řešením i rozměry přizpůsobené k použití u umyvadel, kuchyňských dřezů a také v rekreačních objektech, kde je žádoucí okamžitý odběr teplé vody.

Plyn jako stále silný hráč

Praxe ukazuje, že ohřev vody plynem je výhodný až při spotřebě nad 900 m3 za rok a používat ho výhradně k ohřevu vody v domě, který nemá plynové vytápění, se ukazuje jako dražší než třeba použití elektřiny. Plynové přímo ohřívané zásobníky uchovávají teplou vodu do zásoby a dodávají ji podle požadavku rychle a při stálém tlaku, i při odběru na několika místech současně. Zásobníky, jinak také ohřívače nebo bojlery, představují zpravidla tlakové akumulační nádrže. Kapacita pro běžnou domácnost se pohybuje v rozmezí 50–200 litrů (50 l/os./den).

Varianty na pevná paliva

Zejména ve starších domech se uplatňují spotřebiče na pevná paliva, včetně kuchyňských sporáků, se zabudovaným výměníkem tepla – ohřívačem vody. Sporáky s teplovodním ohřívačem (zde topné vody) jsou určeny k napojení na radiátory ústředního vytápění a na bojler k ohřevu vody. V případě použití dřeva nebo dřevěných briket jako paliva lze zajistit ekologický provoz. Z 1 kg dřeva lze získat přibližně 4 kW výkonu, což v domě s vypočítanou tepelnou ztrátou 25 kW přestavuje asi 5 až 6 kg dřeva/1 hodinu. Nabízí se varianty „dřevěného“ paliva, jako jsou brikety, pelety či peletky.