Majitelé rodinných domů totiž většinou myslí na zadní kolečka, nespoléhají se pouze na jeden zdroj tepla, ale rozšiřují svůj „topný park“ o krbová kamna či jiné lokální topidlo. Obvykle to funguje tak, že v hlavní obytné místnosti vesele hoří kamna a plynový nebo elektrický kotel se stará jen o ložnice, temperování nepoužívaných místností nebo pouze o ohřev teplé vody. Bezproblémový a bezpečný provoz se neobejde bez funkčního komína.
Základní pojmy |
|
V odborné terminologii se objevuje výraz spalinová cesta, kterou jsou vedeny zplodiny vzniklé hořením paliva od spalinového spotřebiče do volného ovzduší. Tvoří ji většinou kouřovod, sopouch a komínový průduch, komínová hlava, popřípadě komínový nástavec. |
Materiály a stavební řešení
Komíny a kouřovody se navrhují z nehořlavých materiálů s malou nasákavostí. Důležitá je také odolnost proti mrazu, především v části komína v půdním a venkovním prostoru. Dalším kritériem pro výběr materiálu, zejména pro komínový průduch, je odolnost proti účinkům spalin.
Podle konstrukčního řešení můžeme komíny rozdělit na jednovrstvé a vícevrstvé. U jednovrstvého komína tvoří plášť přímo komínový průduch, vícevrstvý komín je opatřen vložkou tepelně a dilatačně oddělenou od pláště.
Komínové těleso může být vestavěné do zdi, což bývá případ zděných cihelných komínů, přistavěné či samostatně stojící. Z hlediska použité stavební technologie se pak komíny dělí na zděné z cihel či tvárnic, monolitické (velká průmyslová komínová tělesa) a komíny sestavené ze stavebnicového systému. K nejmodernějším řešením patří nerezové komíny zavěšené ve volném prostoru či montované v exteriéru na fasádu domu.
Řešení podle předpisů
K návrhu komína se pojí řada norem a předpisů, sledujících především hlediska funkčnosti, požární ochrany a bezpečnosti. Nejde jen o samotné světlé rozměry. Vybereme jen ty nejzákladnější pro vaši orientaci.
Komínový průduch může mít kruhový, čtvercový i obdélníkový profil. Nejmenší světlé rozměry spalinové cesty jsou definovány podle druhu paliva spalovaného v příslušném spotřebiči. Pro odvod spalin z plynových spotřebičů činí 100 mm, pro kapalná paliva 110 mm a pro tuhá paliva 120 mm. V praxi se ale používají větší profily, zejména pro krby a krbová kamna. Na funkčnost (tzv. dobrý „tah“) má kromě světlosti zásadní vliv i výška komína, resp. vzdálenost od sopouchu na konec spalinové cesty.
Minimální výška komínové hlavy nad hřebenem šikmé střechy je 650 mm (do vzdálenosti 2 m od hřebene střechy). Při větší vzdálenosti se výška hlavy nad hřebenem měří od větrného úhlu (10°). U plochých střech je minimální výška komínu 1,5 m nad atikou.
Do komínového zdiva nelze kotvit žádné konstrukční ani nosné prvky ani jím nesmějí procházet. Pro dřevěné prvky v interiéru – trámy, zárubně atd. – jsou stanoveny minimální vzdálenosti od líce komínového tělesa (50 mm, resp. 300 mm – viz příslušné požární normy).
Stavební předpisy také nařizují zajistit volný přístup ke komínové hlavě – pro revize, vymetání komína atd. V pultové či sedlové střeše je proto nutné vybudovat výlez na střechu přímo vedle komína, nebo zajistit přístup po střešní lávce.
Pokud není možné čistit průduch ze střechy, navrhuje se tzv. vymetací otvor, většinou na půdě. Výška komínu nad vymetacím otvorem nesmí přesáhnout 6 m. Nejmenší velikost otvoru je 120 × 250 mm, ve výšce 800–1 200 mm nad nehořlavou podlahou.
Otvory pro vybírání sazí a popílku se umisťují v patě komína, na přístupném místě minimálně 300 mm nad nehořlavou podlahou. Velikost otvoru min. 120 × 250 mm, otvor musí být opatřen dvojitými nehořlavými, plechovými či cementovými dvířky – podle druhu paliva připojených spotřebičů.
Komín jako stavebnice
Pro výstavbu komína se dnes nejčastěji používají stavebnicové systémy – jsou jednoduché, mají prakticky vyřešené a fungující detaily, jsou velmi variabilní. Kompletní systém se obvykle skládá z vnitřní šamotové vložky, tepelněizolační rohože a komínové tvárnice.
Systém se zdí na betonový základ, nejdříve se osadí revizní tvarovka pro výběr kondenzátu. Pro napojení spotřebiče je určena tvarovka se sopouchem. Při prostupu stropní konstrukcí se nechává mezera, která se vyplní nehořlavou minerální rohoží. Komínovou hlavu je nutné obezdít a opláštit. Část neopláštěného komínového tělesa (na půdě) je nutné opatřit nehořlavou izolací. Systémy jsou dodávány s různými průměry průduchu, jako dvojprůduchové nebo v kombinaci s větrací šachtou.
Výhody komínových systémů |
|
- Zjednodušené projektování (již před výběrem typu a výkonu kotle znáte vnější rozměry komína) |
Zapomeňte na kutilství
Podle statistik kominíků bývá nejčastější příčinou poruch komínů nahrazování originálního příslušenství levnějšími komponenty, které nejsou kompatibilní s daným komínovým systémem. Kromě pohrdání originálním příslušenstvím se odborníci často setkávají s nevhodnou konstrukcí komína pro připojený spotřebič nebo s ledabylou montáží.
Důsledkem jsou nákladné opravy, které prodražují výsledné dílo a prodlužují výstavby. Použití originálního příslušenství a stavebních postupů přitom hraje důležitou roli při uplatnění záruky.
Hazard se zdravím
Velmi často se stavebníci snaží ušetřit na podstavcích pro odvod kondenzátu. Při topení dřevem však vzniká vlhkost, která se hromadí v patě komína, a nabezpečné toxické látky prosakují až na povrch zdí.
Pojistný (rezervní) komín
Je určen pro odvod spalin lokálních spotřebičů na pevné palivo v krizových případech, kdy nelze zajistit topení jiným způsobem. Elektrické a plynové vytápění, tepelná čerpadla či rekuperace jsou jistě výhodou, protože zde odpadá dennodenní obsluha, nicméně toto pohodlí má svou slabinu. Nelze vyloučit kolaps při přerušení dodávky plynu či elektřiny a pro tento případ je vhodné mít záložní topidlo.
Jednoduchá spalinová cesta a malé topidlo na pevná paliva – vesměs kamínka na kusové dřevo – dovedou rychle a účinně zafungovat v případě nouze v bytě i v domě. Proto není od věci se již v projektové přípravě zamyslet nad možností instalace pojistného – rezervního komína.
