Vytápění a energetika dřevostaveb

Vytápění a energetika dřevostaveb

Dřevostavby klasického střihu u nás mají staletou tradici, kdežto moderní formy dřevostaveb se u nás zabydlují teprve dvě desetiletí. Na to, jak odpovídají současným požadavkům svých obyvatel i aktuálních norem, jsme se zeptali architekta Pavla Šmelhause z ateliéru ARS, který se navrhováním dřevostaveb zabývá.

Jakým způsobem nejlépe zajistíme v dřevostavbě vytápění, pokud nemůžeme vycházet z tradičního modelu masivních, sálavých, trvale používaných kamen s vysokou akumulací? A nechybí lehkým stavbám akumulace ve stěnách?

I dnes by se dal dům vytopit kachlovými kamny na dřevo či dlouhodobě vyhřívat teplem nakumulovaným v peci, ale soudobým požadavkům na komfort už to nevyhovuje. Mnohé osvědčené myšlenky ale můžeme převzít – sálavé teplo, dostatečná výměna vzduchu, teplý povrch stěn, to vše vnímáme pozitivně a v takovém domě se budeme cítit dobře. Proto potřebuje každá současná stavba dobře regulovatelný a ekonomicky efektivní zdroj tepla, je třeba zajistit větrání a zabránit prochládání stěn. Zde nám žádná (a odpůrci dřevostaveb často uváděná) akumulace tepla do zdiva nepomůže, protože stěna je prostě vždy studenější než prostředí místnosti a tepelný tok tak směřuje do exteriéru. Teprve při poklesu teploty v interiéru pod teplotu stěny se může tepelný tok obrátit! Důležitější je proto parametr tzv. fázového posunu, který nám říká, za jak dlouho projde tzv. teplotní kmit stěnou. Ideální je, když teplo přes den ohřívající konstrukci „sálá“ do interiéru v nejchladnější části noci. A toho se dá u dřevěných vícevrstvých konstrukcí vhodnou skladbou izolantů dosáhnout poměrně snadno.

Kdybychom probrali různé možnosti vytápění v dřevostavbách, která varianta vychází nejlépe?

Dřevostavby obecně mají velmi dobré izolační parametry obvodového pláště a tepla na vytápění je zde potřeba poměrně málo. Druhou částí problému, který s tím souvisí, je otázka větrání, a to hlavně z důvodů požadavků na komfort, zdraví a normové hodnoty. Pokud se tyto dva okruhy problémů spojí, logicky se dostaneme k teplovzdušnému vytápění s rekuperací. Nicméně ne každému je tento druh tepla subjektivně příjemný. Proto se často používá kombinace systémů s úsporným sálavým topením a nezávislým větracím systémem. Pak je zde otázka, kolik peněz chcete do těchto technologií investovat, pokud už jste vložili nemalé prostředky do parametrů obvodového pláště a snížili tím tepelnou ztrátu. Každá další vynaložená koruna navíc se pak bude vracet mnohem pomaleji než u neúsporně postaveného domu.

Jak je to s tepelnými čerpadly v dřevostavbách?

Zde nejde ani tak o materiálovou podstatu stavby, jako spíše o její celkovou potřebu energie. tepelné čerpadlo je totiž nejúčinnějším, ale také nejnákladnějším zdrojem tepla. Návratnost investice do čerpadla je velmi dobrá zejména u velkých nebo méně úsporných budov či tam, kde jsou nároky na teplo vyšší (například školky, provozovny, hotely, horské chalupy atp.). Zde jsou majitelé s úsporným provozem čerpadel velmi spokojeni. v takových objektech byla naměřena výsledná celková spotřeba elektřiny mezi 20–50 kWh na m2 za rok, což jsou výsledky plně odpovídající pasivním domům.

Jak je to s životností dřevostaveb a s jejich tzv. morální životností?

Všechny dnes používané konstrukce mají dostačující životnost a naplňují to, co od nich očekáváme, tedy komfortní a zdravé bydlení pro jednu až dvě generace. A jak vyplývá ze zkušeností ze zemí, kde je tradice dřevostaveb delší než u nás, nedochází k rekonstrukcím z technických důvodů, ale zejména z důvodů jejich tzv. morálního zastarání – vzhled stavby už je „nemoderní“, vybavení málo komfortní atp.
Dřevostavba oproti zděné konstrukci možná nepůsobí tak „bytelně“, ale že by se začala stářím rozpadat, je málo pravděpodobné. U nás nejstarší zachovalé stavby, respektive jejich dřevěné části, jsou roubenky s prvky z 16. či 17. století, které mohou při náležité údržbě fungovat i další stovky let. Dřevostavba z čistě masivního materiálu postavená v optimálních podmínkách a náležitě udržovaná může mít prakticky neomezenou životnost. Oproti tomu domek, s „moderní“ skladbou obvodové stěny, jejíž spolehlivost je zcela závislá na přilnavosti nějaké parotěsnicí pásky, životnosti tradičních roubenek „horších“ parametrů ani dosáhnout nemusí.

Když už jsme u starých roubenek, dají se adaptovat tak, aby splňovaly současné požadavky na bydlení, nebo jsou vhodné jen pro rekreační účely?

Roubenky jsou nejrozšířenější historické dřevostavby u nás a dá se v nich samozřejmě bydlet i dnes. Používají-li se v podobném režimu, v jakém fungovaly po staletí před námi, nebude jejich životnost vážněji ohrožena. Pokud jsou ale roubené domy využívány pouze nárazově, nevytápějí a nevětrají se pravidelně a dostatečně, nebo u nich došlo k nevhodným stavebním úpravám, může rychlejší degradace nastat poměrně snadno. Nicméně je to proces, který lze vždy zastavit uvedením do původního stavu nebo vhodnou sanací. Dále je tu také problém, který jsme nastínili na úvod u masivních dřevostaveb: tradiční jednovrstvá dřevěná stěna nevyhovuje současným tepelnětechnickým normám a požadavkům na obvodový plášť stavby. I zde je řešením zateplení či vícevrstvá skladba. Začnete-li se této problematice věnovat podrobněji, zjistíte, že i v minulosti byly stavby velmi často zateplovány a obkládány pro ochranu před vnějšími klimatickými vlivy. Vhodné řešení zateplení se dá najít i nyní, ale je nutné respektovat specifické vlastnosti masivního dřeva a ještě pečlivěji dořešit všechny detaily skladby. Chcete-li však vaši roubenou chalupu používat i nadále jen k občasným pobytům, pak bych doporučil nic nevylepšovat, vytápět ji sálajícími kamny přisávajícími vzduch z místnosti a zajistit přirozené větrání. Roubenka vám tak vždy poskytne příjemnou tepelnou pohodu i neopakovatelný pocit z prostoru obklopeného letitými trámy.

Text: Adam Krejčík