Jde o poměrně závažné rozhodnutí, dílem ovlivňované nevyzpytatelným pohybem cen energií, dostupností určitého druhu paliva či jiného energetického zdroje, přirozenou tendencí snižovat provozní náklady domu a zjednodušovat si práci, legislativními opatřeními, nabídkou výrobců topných zdrojů a rostoucím ekologickým cítěním veřejnosti.
Čím a v čem topit
Výběr paliva a zařízení k jeho spalování provází ještě volba mezi lokálním vytápěním (např. kamna, krby nebo elektrické konvektory, kdy konvenční nebo sálavá topidla jsou umístěna přímo ve vytápěných místnostech, nebo se teplo rozvádí) a centrálním vytápěním (přenos tepla mezi kotlem a radiátory se děje pomocí cirkulující topné vody, nebo nízkoteplotně podlahovým, stropním či stěnovým vytápěním – výhodné při použití kondenzačního kotle nebo kotle na dřevo s akumulační nádrží a při využití solárního systému).
Úvahy o přežitých metodách
Prozíraví majitelé domů už nespoléhají na jediný, natožpak archaický zdroj tepla, ale hledají efektivní cesty k maximálnímu zisku ze zařízení a k optimálnímu předání získané energie k dalšímu využití. V praxi to může znamenat třeba právě kombinaci bivalentního zdroje (elektrokotle, plynového kotle) s obnovitelným zdrojem (biopalivem, tepelným čerpadlem, solárními kolektory aj.). Mnoho domácností přesto nadále spoléhá na narubané palivo, tedy uhlí. Ekologové proti tomu sice brojí, je však třeba upřesnit, že cílí ani ne tak na palivo jako takové, ale především na zastaralá topná zařízení. Výrobci kamen a kotlů naštěstí už dávno vyvinuli technologie, které striktní požadavky na ochranu životního prostředí respektují.
Správná volba topidla
Nové generace kotlů na tuhá paliva si dnes bez problémů poradí i s průběžným střídáním různých druhů paliva, účinnost spalování se přitom blíží hranici 80 %, což v porovnání s jejich předchůdci může znamenat až třetinovou úsporu nákladů. Významnou technickou inovací je automatizované přikládání z násypky, některé kotle se dokonce umí „nasytit“ podle momentální potřeby a pak už si pomocí ekvitermní regulace samy udržují nastavený výkon.
Kritériem, určujícím kvalitu kotle, je v prvé řadě jeho účinnost (modulace). Ta se, v závislosti na stáří zařízení, na druhu paliva a způsobu spalování pohybuje zhruba od 60 do 99 %. Běžně užívaný kotel v rodinném domě dosahuje tepelného výkonu 12 kW a modulace 20–100 % (tzn. možnost regulace výkonu od 2,4 do 12 kW), nejnovější plně automatické kotle na uhlí dosahují modulace 10 až 100 %. K osvědčeným značkám kotlů a zplynovacích kotlů na tuhá paliva patří Atmos, Buderus, Benekov, Dakon, Viadrus a další.
Kde víc zvoní cirkulárky?
Ve městě, v příměstských aglomeracích a v obcích protkaných plynovody se lidé přiklánějí spíše k plynové přípojce, zatímco dřevo používají v doplňkových zdrojích tepla a k navození atmosféry. Naopak na vesnici, na samotách nebo v místech, kam plynovod nejspíš nikdy nedorazí, lidé logicky inklinují více ke dřevu. Praxe také vychází z typu vytápěného objektu (zděná stavba, dřevostavba) a z jeho tepelněizolačních parametrů. Vytápění dřevem (a dřevěnými produkty) představuje optimální variantu hlavně pro objekty s tepelnými ztrátami do 16 kW. Samotné vytápění kusovým dřevem se pak hodí hlavně pro domy s výkony 5 až 15 kW (roční náklady do zhruba 25 tisíc Kč), vyšší výkon už z dřevníku ujídá přespříliš. Existují i jiné možnosti v podobě briket, pelet, peletek atd.
Teplo ze zásuvky
Vytápění elektřinou lze prakticky rozdělit na přímotopné (lokální a centrální) a na akumulační. U přímotopného lokálního se zdroj tepla nachází přímo ve vytápěném prostoru. Nejčastěji jsou to elektrické konvektory či teplovzdušné ventilátory. U centrálního přímotopného vytápění elektrokotle ohřívají topné médium, nejčastěji vodu. Pracují stejným způsobem jako kotle s hořákem. Topná voda proudí kolem topných tyčí, kde se ohřívá, a pak je pomocí čerpadla poháněna do radiátorů v místnostech. V porovnání s ostatními palivy zde odpadají značné počáteční investice (např. plynová přípojka či komín). Navíc můžete od dodavatele energie získat výhodnou nízkou sazbu (až 20 hodin denně), kterou využijete i pro ostatní elektrospotřebiče. Elektrokotel se používá také jako doplňkový zdroj v jiných topných soustavách. K nejznámějším značkám patří Protherm, Thermona, Dakon, Junkers aj.
Teplo pod podlahou
V zásadě existují dva způsoby podlahového vytápění – teplovodní a elektrické (např. Fenix). K instalacím elektrického podlahového vytápění se používají speciální topné kabely nebo rohože. Řešení umožňuje rychlou a snadnou instalaci, kabely leží těsně pod vyhřívanou vrstvou, což urychluje vytápění. Topení v podlaze (ve stěnách či ve stropním podhledu) vydává příjemné teplo a místnost netratí na plošné výměře. Výhody? Sálavé teplo na rozdíl od konvekčního nerozhýbává vzduch, takže nevzniká nepříjemné proudění ani víření prachu.
Vytápění plynem
V kurzu je hlavně centrální vytápění kotlem, s rozvodem do topných těles teplovodního systému. Efektivní systémy na zemní plyn sice vyžadují relativně vysokou vstupní investici, ovšem spojením s regulací (a také s alternativními zdroji) lze v dlouhodobějším horizontu získávat levnější teplo i teplou vodu, což zkracuje i dobu návratnosti prostředků. Z hlediska výkonu se jako nejefektivnější řešení jeví kondenzační kotle.
Využití kondenzace
Sama o sobě technologie kondenzace spočívá v ochlazování spalin dřív, než se dostanou do ovzduší. To umožňuje přenášet do vytápěcího systému i teplo absorbované ve výparech. Proces pak umožňuje získat zpět skrytou část tepla, která u klasických kotlů uniká komínem.
Pro kondenzační kotle je nejvhodnější systém s teplotním spádem 45–50/30 °C, s velkou otopnou plochou radiátorů nebo s podlahovým vytápěním. Ovšem pozor, tyto kotle musí být napojeny na kanalizaci a mít komín přizpůsobený kondenzaci. Za zmínku stojí třeba nástěnné kondenzační kotle Logamax a stacionární kotle Logano ve výkonových řadách (Buderus), závěsné kondenzační kotle Panter Condens, Tiger Condens či Gepard Condens a stacionární kotle Lev či Medvěd Condens (Protherm), uvést lze i teplovodní kondenzační kotle Vitodens a Vitocrossal (Viessmann) nebo kotle Therm (Thermona). Při provozu kotle o příkonu 10 kW a době hoření 10 hodin ovšem vznikne asi 14 litrů kondenzátu, kotel o příkonu 25 kW vyprodukuje za stejnou dobu asi 35 litrů kondenzátu (tj. asi 0,14 kg/kWh, přesnější údaje poskytne výrobce nebo je najdete v dokumentaci). O způsobu odvádění kondenzátu do kanalizační a stokové sítě je vhodné poradit se s odborníkem a praktické řešení přenechat výrobci kotle nebo specializované montážní firmě.
Načerpáno z přírody
Na lístku s klasickým topným menu se dnes pochopitelně nacházejí i „speciality“. Například tepelná čerpadla, kterými je dnes vybavena takřka každá desátá novostavba. Nabízí se i varianta kombinace bojleru s integrovaným čerpadlem, fungujícím na principu TČ vzduch/voda a k ohřevu vody využívajícím odpadní vzduch z domu. Podle zdroje a podle toho, jakému médiu teplo systém předává, se rozlišují čerpadla typu vzduch/voda, země/voda, vzduch/vzduch a voda/voda.
Solární nezávislost
Vůbec největší zdroj energie představuje slunce. Potenciál jeho paprsků lze využít k topení i chlazení, k větrání, svícení či pohonu všeho, co saje hnací sílu ze zásuvky. Velmi efektivním způsobem je fotovoltaika, fungující jako hybridní systém. Dům má klasickou přípojku na veřejnou síť, ale o ohřev vody se starají zisky solárních panelů v bojlerech na stejnosměrný proud. U solárních elektráren do výkonu 10 kilowattů navíc není třeba žádná licence ani registrace (pro rodinný dům bohatě stačí 3–5 kW, což představuje na 1 kW asi 7 m2 plochy střechy). Je-li paprsků málo, zapnou se „nakrmené“ domovní baterie.
