Klasický bazén je sterilní systém, v kterém by voda mohla zůstat čistá pouze za nesplnitelného předpokladu, že by na ni nemohlo nic působit a naprosto nic do ní vnikat.
Jenže to nejde: i kdyby byla při napuštění naprosto sterilní (což pravděpodobně není), ze vzduchu se do ní dostávají mikroorganismy, organické i anorganické nečistoty. Další cizorodé látky pak vnášejí koupající se osoby. Díky přístupu tepla a světla dochází k mnoha biologickým a chemickým procesům, které kvalitu vody výrazně poškozují. Mohlo by se tedy zdát, že intenzivní chemické ošetřování a průběžná filtrace je zcela nevyhnutelná.
Jenže to není tak docela pravda. Dnes už to zní skoro neuvěřitelně, ale před nástupem chemizace zemědělství a pracích prášků byla čistá voda i v našich řekách a potocích – bez tablet a filtračních systémů. Za určitých okolností je možné, že i v umělé zahradní nádrži lze napodobit procesy, jaké se odehrávají v přírodě.
PŘÍKLAD ŘEŠENÍ EKOBAZÉNU |
■ celková délka: 5 m ■ celková šířka: 8 m ■ hloubka koupací zóny: 1,8 m ■ hloubka biologické zóny: 1 m ■ konstrukce: betonová ■ zeď oddělující koupací a biologickou zónu: kamenná |
Čím větší, tím lepší
Biotopový bazén v podstatě do jedné nádrže spojuje funkce běžného bazénu a okrasného jezírka, čímž dociluje nastartování přirozených samočisticích procesů. Je nutné si uvědomit, že ekonádrž nemůže fungovat v malém měřítku neboli objemu. Pokud bychom tedy chtěli u nás tolik rozšířené kruhové bazény o průměru několika metrů nahradit fungujícím ekobazénem srovnatelných rozměrů, jde jen o zbožné přání. V tomto případě totiž platí zásada „čím větší, tím lepší“. Uvádí se, že minimální hladinová plocha koupacího jezírka by měla být alespoň 40 čtverečních metrů.S každým metrem navíc se však zlepšuje nejen samočisticí schopnost, ale i odolnost vodního systému proti dalším nepříznivým vlivům. Je to pochopitelné: velká masa vody má větší tepelnou setrvačnost a chemickou stabilitu. Klasický ekobazén má dvě zóny. Hlubší a menší je určená pro vlastní koupání, musí mít tedy i dno a stěny upravené tak, aby se při pohybu osob neporušila vodotěsnost. Druhá mělčí a plošně větší část obsahuje vlastní vodní biotop, tedy především rostliny. Dno je proto upravené tak, aby neslo substrát pro zakořenění. Rostliny je možné dávat na dno i v nádobách. Je to pohodlnější z hlediska manipulace (na zimu je lze snadno přemístit k uskladnění), podmínky pro vytvoření biologicky vyváženého prostředí jsou však horší.
Mezi oběma částmi je přepážka sahající těsně pod hladinu. Díky nestejnému prohřívání hlubší koupací části a mělké biotopové části s rostlinami dochází k samovolné výměně vody mezi oběma zónami. Zeď také zabraňuje přemisťování dalších nečistot z biologické zóny do koupací části.
Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Kompromisní řešení
Není asi třeba zdůrazňovat, že mezi klasickým bazénem a koupacím jezírkem neexistuje kompromis: do biotopového koupaliště nepatří jakékoliv chemikálie. Funguje pouze, jsou-li jeho systémy včetně mikroflóry pokud možno co nejpestřejší, nejbohatší a nejvyváženější – tedy bez chemie. To ostatně platí i o skutečné přírodě...Naproti tomu existuje určitá možnost kompromisu týkající se rozměrů. Ne každý asi má na zahradě prostor pro umís-tění jezera o rozloze několika desítek metrů. Je ale možné koupací nádrž libovolných rozměrů propojit s biotopovým jezírkem čerpadlem (hadicí, umělým potokem atd.) a přitom doplnit filtrací.
Využití více jezírek má výhody i finanční: vodní plochy s rostlinami mohou mít jednodušší konstrukci, například s využitím jezírkových fólií. Menší fóliová jezírka lze také snadno upravovat, opravovat či rekonstruovat.
U ekobazénu s koupací a biologickou zónou je naproti tomu z důvodů vodotěsnosti nutné, aby rozměrný celek pokryla jediná technologie – tedy ta nejodolnější, jakou vyžaduje koupací část. To zvyšuje náklady na stavbu a omezuje možnosti oprav a úprav během provozu.
Nic na světě není dokonalé a ani ekobazény nejsou výjimkou. Vedle větších požadavků na plochu a větší náročnosti stavby (což se odrazí v ceně) to je především vyšší spotřeba vody, kterou je nutné vhodným způsobem doplňovat – nejlépe auto-matickým zařízením. Čas od času je také třeba odstraňovat ne právě malou masu rostlin, v niž se vodní nečistoty postup-ně proměnily. Za stále čistou vodu takové úsilí ale jistě stojí.