Celou zahradu si majitelka navrhovala sama, realizovala ji pak za přispění svého manžela, který dělá některé údržbové a stavební práce. „Na tuhle chalupu jezdím od dětství, ale zahradu jsme začali budovat až v roce 1990. Kvůli probíhající rekonstrukci se nedal upravovat prostor okolo domu či dvůr, se zahradou jsem proto začínala v zadní části, a teprve když byla dokončena úprava celého domu, jsme dodělávali dvorek.“
A nebyla to jednoduchá práce, zahrada byla zanedbaná s porostem dvoumetrových kopřiv a s přestárlými stromy. „Žádné zvláštní cíle jsem neměla, byla a je za tím prostě radost z květin a rostlin vůbec. Nejdříve jsem si postupně rozvrhla, kde budou záhony, následovaly celkové úpravy celé zahrady. Využitá je ale jen část blíže u domu, ve spodní polovině keře ani květiny nejsou, protože když přijde větší voda, máme ji do půlky zahrady a zůstane tam stát. Takže tam je jen tráva.“
Zahradu bylo třeba nejen vyčistit, ale také vyřezat všechny stromy. „Zůstal tu jen jasan po dědovi, to je jediný strom a také dominanta zahrady. Další ovocné stromy jsme vysadili nové a blíže u domu jsou pak ozdobné keře – jasmín, kalina, vajgélie, zlatý déšť a kdoulovec, a mezi tím je sakura a akácie. Všechno jsem se učila za pochodu, nikoho jsem se neptala, co sem vysázet, vybírala jsem, co se mi líbilo, metodou pokus omyl – prostě jsem zkoušela, čemu se na zahradě dařit bude a které květiny či keře tu prospívat nebudou. Léta jsem se například pokoušela o pampas, ale vydržel třeba dva roky a pak mi zmrznul, stejně jako japonský javor.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
S vistárií je to podobné
Velmi jsem toužila po magnolii, zkoušela jsem ji snad stokrát, nakonec se ujala a daří se jí, ale optimální podmínky tu pro ni nejsou. A třeba rododendrony tady vůbec nemohu mít, ale pak jsem pod borovici, u níž jsme vyřezali spodní větve, vysadila azalky z květináčů a těm se tam daří nádherně. Je to zvláštní. S vistárií je to podobné, už ji mám dlouho, kvést mi začala asi až po 10 letech, ale ono se jí nelíbilo místo, nejdříve jsem ji musela třikrát přesadit a až tady konečně kvete. Mám tu ještě další – jednu fialovou, jednu modrou a u zdi domu je jedna růžová. A zase naopak se tu velmi daří trubači, který je hodně častý v Chorvatsku, tam roste u každého domu v různých variantách. Mám ho tu vysazený u pergoly už 15 let a daří se mu.“
Po dokončení stavby došlo i na úpravu dvorku. „Po čase jsme zkoušeli pěstovat i zeleninu, ale to nemělo smysl, protože jsme sem jezdili pouze jednou týdně. Nakonec jsme všechno vzdali, zatravnili a nechali jsme jen kousek jahod a ve skleníku okurky. A rajčata pěstuji ve kbelících.“ Nechybí tu však ovoce pro chuť – jablka, hrušky, švestky, třešně, z keřů rybíz, angrešt či maliny a beztrnné ostružiny.
Barevné ostálky či měsíčky
Kvetoucí rostliny vybírá majitelka tak, aby v zahradě pořád něco kvetlo, základem jsou tedy trvalky – okrasné traviny, kapradiny, pivoňky klasické i dřevité, lilie, šrucha, čechrava, kosatce, popínavé růže či juky, z letniček pak astrám podobné barevné ostálky či měsíčky a pro dokreslení a dobarvení jsou všude truhlíky a závěsy s převislými muškáty a petúniemi. Zahrada už má svou tvář, nechybí jezírko s lekníny a rybičkami, rumpál, který je dílem pána i paní domu, krmítko pro ptáky, nejen na chodnících je hojně využit kámen.
„Ten je ze zahrady, místo plotu zde byla asi dvoumetrová kamenná zeď, která se časem rozpadla, další kámen je z hospodářských staveb. Ke starému domu kámen patří a já ho využívám všude, kde se dá,“ říká majitelka. Aby byla zahrada stále pěkná, věnuje se jí denně asi dvě hodiny. „Každý den, když ráno vstanu, ji obejdu, abych zjistila, co je třeba – zaliju květiny, ostříhám odkvetlé květy... Ale ráda si tu pak sednu, dám si kávu a dívám se, jak všechno kolem roste a kvete…“
Poslat Messengerem
