Brambory jsou neprávem popelkou

U nás se (kromě sušení) využívají podobně. Biologicky jsou víceleté, ale pěstují se jako jednoleté. Naše podnebné podmínky, i ty drsnější ve vyšších polohách, jim dobře vyhovují. Potřebují dostatek vláhy a nesnášejí mráz a zamokřené půdy. Hlízy se probouzejí při teplotách okolo 6 °C, pro další růst jsou výhodné denní teploty okolo 20 °C a noční 15 °C. Odrůdy se rozlišují podle rychlosti dozrávání na rané (sklízí se do konce června a celkově je vegetační doba 75 až 90 dní) a pozdní (sklízené po tomto datu).

3 způsoby pěstování

Klasika bez novot a ­překvapení

Brambory mají rády na podzim vyhnojenou půdu, ideálně organickými hnojivy. Na jaře se mohou použít hnojiva s vyšším obsahem draslíku. Hlízy se sázejí na jaře, když teplota půdy v deseti centimetrech hloubky stoupne nad 5 až 7 °C. Podle starých zvyklostí se obyčejně sází na sv. Marka (25. 4.), někdo ale sází už na Josefa (závisí na počasí v daném roce). Vzcházení lze urychlit použitím naklíčené sadby.

Brambory potřebují prostor. Brázdy mají být vzdálené od sebe 60 až 70 cm, sází se v řádce s odstupy asi 25 až 30 cm. Když rostliny vzejdou, 2 až 3x se okopávají a přihrnují, vytváří a zvyšuje se „hrůbek“ jako prostor pro hlízy. Okopáním se rovněž omezuje plevel. Mezi řádky lze slabě mulčovat, například posekanou trávou, dokud to výška rostlin dovoluje. Brambory potřebují vláhu, ale zalévat je třeba podmokem do brázd.  Zálivkou na list se podporuje šíření plísně bramborové.

Sklízí se, když nať uschne, nebo se začne objevovat napadení plísní bramborovou. Sklizené hlízy se čistí pouze zhruba (pro uskladnění nemýt!), na vzduchu ve stínu se nechají oschnout a uskladní se. Po určité době je třeba vytřídit a vyhodit ty, které jsou nakaženy hnilobou. Bakteriální hniloba Erwinia carotovora se může šířit na sousední hlízy. Naopak „suché hniloby“ (fomová, fusariová) nejsou tolik nebezpečné, co se týče rychlosti šíření.

V nádobách pro zpestření jídelníčku

Tento způsob není určen k vypěstování zásob na zimu. Vhodné jsou takové nádoby, ve kterých budou mít brambory dostatek prostoru a možnost neustálého přihrnování a dosypávání hlíny, protože hlízy narůstají v patrech. Například dřevěné bedny s dalšími díly, které lze přikládat nahoru, igelitové pytle, velké plastové nádoby, barely, ale i stojaté válce z pletiva, které se mohou vyplňovat i senem či slámou. Nádoby musejí mít na dně otvory k odtoku přebytečné vody.

Když nadzemní část rostliny vyroste a dosáhne výšky asi 10 až 15 cm, přiloží se další díl bedny nebo vyhrne pytel a přidá se další vrstva substrátu. Takto se postupuje, dokud rostliny rostou. Pozor u tmavých nádob a pytlů, aby se kořeny na slunci nepřehřály!

Na podzim se vše vysype z pytle, nebo se bedna rozloží a hlízy se snadno sklidí. V domovině brambor skládají zemědělci kolem rostliny obrubu z kamenů, kterou postupně zvyšují a prostor dosypávají. Postupuje se tak, že se na dno nádoby nasype asi 30cm vrstva zahradní zeminy nebo kompostu a do ní se vloží hlízy.

Biologický způsob

Pěstování v listí, senu nebo ve slámě patří k permakulturním postupům. Je určeno pro ty, kdo mají dostatek volné plochy k pěstování a povahu na pokusy a netradiční metody. Materiál se položí ve vrstvě asi 20 až 30 cm na plochu nebo do řádků, hlízy se sázejí do vytvořených jamek. Pod hlízy je účelné dávat hrst kompostu nebo zeminy. Dále se vrství organická hmota (seno, sláma, tráva od sekačky), vždy pokud je k dispozici. I tyto plochy je třeba za sucha zalít. Na podzim se sklízejí čisté hlízy. Velký pozor v místech, kde je hodně slimáků!