Krásné a lahodné plody užitkových rostlin

Užitkové rostliny doprovázejí člověka již od neolitu, kdy si putující tlupy do kožených vaků přibalovaly semena rostlin, která pro ně měla praktický význam. Nepředstavujme si však jen chlupaté praevropany, kteří s sebou vláčeli semena pšenice, máku a mrkve, prakticky stejně se chovali zarostlí obyvatelé Ameriky, přenášející semena fazolí, kukuřice a slunečnic, v jihovýchodní Asii takto cestovaly banánovníky a jamy, v Africe čirok… O pár tisíc let později umožnily dřevěné lodě cestovat užitkovým a léčivým rostlinám i mezi kontinenty a v posledním století jim migraci usnadnily letadla a skleníky. Dnes se banány pěstují i na Islandu, rýže a kukuřice zaplavila celý svět a my si můžeme ozdobit svůj dům i zahradu plodinami ze zemí, kam se sami možná nikdy nepodíváme.

Vítězí netradiční obiloviny

V současné době se hodně mluví o netradičních obilovinách, některé jsou užitečné i okrasné.

To se týká například „amarantu“, česky správně laskavce (Amaranthus) - není to ale pravá obilovina, stejně jako například pohanka.

Tyto vysoké letničky pocházejí z tropické Jižní Ameriky, kde bývaly tradiční obilovinou indiánů již před třemi tisíci lety. Pro jejich skvělé dietetické vlastnosti se pěstují stále častěji i v Evropě.

Okrasné i užitkové vlastnosti v sobě nejlépe spojuje laskavec ocasatý (A. caudatus). Drobná semena této letničky se vysévají na záhon až v květnu po posledních mrazech.

Metrové stonky nesou pak červené převislé květenství, které lze včas nařezat do vázy nebo usušit do zimních vazeb, a pokud ho necháte dozrát, sklidíte jedlá semena. 

Atraktivní dřeviny

Vynikající okrasné i užitkové vlastnosti mají keře nebo malé stromky rodu Psidium, česky nazývaného guava, kvajava nebo psidium. Rod pochází ze Střední a Jižní Ameriky, většina pěstovaných druhů je původem z Brazílie. Nejznámější je jistě Psidium guajava, s jehož plody se lze setkat na pultech s exotickým ovocem, častěji však ve formě džusu nebo kompotu.

Zájemcům o pěstování vřele doporučuji druh Psidium cattleianum, který dorůstá sotva dvoumetrové výšky. Na rozdíl od předchozího druhu je subtropický a v zimě vyžaduje teploty do 10 °C, při nichž ostatní teplomilnější kvajavy opadávají a hynou. V létě mu prospívá umístění na zahradě nebo na balkoně.

Vyžaduje kyselou zem s vyšším podílem rašeliny a dostatek světla. Množí se výsevem semen, mladé keříky kvetou a plodí již třetím rokem velmi dekorativní jedlé bobule červené nebo žluté barvy.

Atraktivně kvete i keřík Acca selloviana. Pochází z jihu Brazílie, Argentiny a Bolívie, ale dnes se s ním lze setkat v subtropech celého světa. Stálezelený keř s tuhými listy dorůstá v květináči asi dvoumetrové výšky (v přírodě dosahuje i trojnásobku).

Květy jsou nápadně dvoubarevné, masité bílé korunní lístky výrazně kontrastují s karmínovými tyčinkami.

Plodem je příjemně chutnající tmavozelená (v plné zralosti žloutnoucí) dužnatá bobule s drobnými semeny.

Pěstování je snadné, jediným požadavkem je dostatek světla. Rostlinu můžete umístit do obývacího pokoje, slunného atria či zimní zahrady, v létě ven na zahradu. Zimní teploty by měly být nižší, Acca však snese i teploty pokojové.

Pokojové rostliny

Mezi oblíbené bytové užitkové rostliny patří mučenky. V obchodech se nejčastěji seženou plody mučenky jedlé (Passiflora edulis). Tato brazilská liána v přírodě dorůstá délky 50 až 80 metrů, v bytě se však nemusíte velikosti obávat. Růst omezíte velikostí květináče a stonky je možné namotávat na různě tvarované podpěry. Semena velmi dobře klíčí, vzcházejí však nepravidelně, některá vyklíčí do týdne, další třeba až za rok.

Vysévají se do směsi rašeliny a písku pod povrch půdy. Semenáčky rostou rychle, potřebují dostatek světla, ale ne pražící slunce jako kaktusy. Je nutné jim hned poskytnout oporu, které se přichytí. Květy mají hezký tvar a jsou bílé s modrou zvlněnou třásnitou pakorunkou. Ještě větší a atraktivnější květy má mučenka modrá (Passiflora coerulea). Pokud si chcete vypěstovat vlastní plody, musíte rostlině pomoci a květy opylovat štětečkem mezi jednotlivými květy, jedlé plody u nás vytvářejí jen výjimečně.

Zdobné i chutné dýně a tykve

Naprostou klasikou ozdobných a užitkových rostlin z amerického kontinentu jsou dýně a tykve. Patří k nejstarším zeleninám světa, připravují se na slano i na sladko. Semena se konzumují jako oříšky nebo se z nich lisuje kvalitní olej, který se používá v medicíně. Tykve i dýně se pěstují velmi snadno, rostliny potřebují hlavně dostatek slunce, hodně vody a půdu bohatou na živiny. Vysévají se v dubnu, nejlépe do rašelinových květináčků, se kterými se později koncem května vysazují na zahradu. Citlivé kořeny špatně snášejí přesazování.

Vhodným místem pro jejich pěstování je kompost nebo skládka posekané trávy, kde mají živin opravdu bohatě. Hodí se i k plotu, kde je kvalitní půda a dostatek vlhkosti, pak není třeba řešit oporu, protože si rostliny na plot vyšplhají samy a na podzim ho ověsí girlandami barevných tykviček. Plot však pochopitelně není vhodný pro dýně s obřími plody.

Náš tip

Chutných plodů se i v domácích podmínkách dočkáte například od rajčenky (Cyphomandra betacea). Je to malý stromek, který v horách mezi Peru a Argentinou dorůstá až pětimetrové výšky, ale při pěstování v bytě ho řezem snadno udržíte v únosné velikosti. Pěstování je snadné, vysetá semena vzejdou již po několika dnech. přepíchané rostliny vysaďte do běžného substrátu pro pokojové rostliny. V létě je vhodné rajčenku vynést do polostínu na zahradu. Plodí nejpozději druhým rokem. Jedinou potíží jsou molice, pro které je rostlina značně lákavá.