Ořechy: poklady ze skořápek

Zahradníka Pavla Kukala jsme se zeptali na pěstování a ošetřování oblíbených druhů skořápkovin v našich zahradách. Přesvědčil nás, že i při zahrádkářském pěstování lze dosáhnout dobrých výsledků, budete-li pečliví a přihlédnete-li k daným podmínkám.

Skořápkoviny jsou dřeviny plodící ořechy. Odečteme-li ty, které rostou v tropech (např. palmy kokosové) či subtropech (podzemnice olejná, přinášející burské oříšky neboli arašídy), pro naše podmínky zbudou dva druhy: ořešák královský (Juglans regia) a líska obecná (Corylus avellana).

Královské ořešáky

Ořešák královský (nebo též vlašský) už svým jménem naznačuje, že pochází z ciziny. Znali ho již staří Římané, jeho rodové jméno upomíná na boha Jupitera, ale jeho původ a uvedení do kultury je třeba hledat v Malé Asii. V našich podmínkách se pěstuje v teplejších oblastech, ale možnosti jeho pěstování se rozšiřují s oteplováním podnebí. Raší poměrně pozdě, takže ho jen někdy ohrozí jarní mrazíky, hůře však odolává silným mrazům v zimě. Jeho pyl je přenášen větrem, proto s opylením zpravidla nebývají problémy.

Pro vysoký vzrůst a širokou korunu má uplatnění pouze tam, kde je dostatek prostoru. Ve velké zahradě může vytvořit stinné místo pro posezení nebo vhodně dotvořit kolorit venkovské chalupy. Skupina stromů pak bude okrasou návsí, nemluvě o aleji podle cesty. V malých zahrádkách ho raději nevysazujte, kromě zastínění dosti vyčerpává půdu a na podzim je z něj velké množství listí, které se při kompostování velmi pomalu rozkládá.

Ze školky, nebo ze skořápky?

Ve školkách se pěstují sazenice roubované na ořešák černý (Juglans nigra) nebo na ořešák popelavý (Juglans cinerea). Tyto rostliny plodí dříve, ale můžete si poměrně snadno vypěstovat i vlastní strom z ořechu. V tomto případě se lze obejít bez štěpování a do značné míry i bez řezu. K vysévání jsou nejvhodnější plody, u nichž je poměr skořápky a vnitřku plodu 1 : 1, tzv. polopapíráky. Vysadíte-li na vybrané místo několik plodů a vyklíčí-li jich více, ponechte ten nejsilnější. Potrvá však 10 až 15 let, než se dočkáte úrody, a na estetický efekt si počkáte ještě déle. V průběhu pěstování nejdříve zapěstujte tzv. špičák, tj. výhon bez postranního obrostu, a v požadované výši založte korunku. Při samovolném vývoji stromek založí korunku také, ale nebývá tak pravidelná.

Nároky na udržovací řez jsou minimální, pouze někdy je třeba odstranit větve poškozené zimními mrazy, jinak dojde k jejich odumírání. Rány po řezu je třeba dobře ošetřit, zvláště starší stromy jsou náchylné na poškození dřevokaznými houbami. Sklizeň ořechů nastává v září, u pozdnějších odrůd v říjnu, a je poměrně jednoduchá. Oplodí čili rubina (zelená slupka obalující ořechy) při dozrávání praská a plody spadnou na zem, pouze někdy je třeba pomoci setřásáním. Povolené odrůdy ořešáku královského jsou Apollo, Buchlov, Jupiter, Mars, Saturn.

Krásné a zranitelné lísky

Líska obecná (Corylus avellana) je rozšířená prakticky po celé Evropě jako součást křovinného patra v řidších lesích nebo na jejich okrajích. Příbuzným druhem je stromovitá líska turecká (Corylus colurna), která se uplatňuje jako alejový a okrasný strom. Plody jsou drobné a mají velmi pevnou skořápku. Kulturní odrůdy lísky obecné se dělí na cellské, lombardské a hybridní. Liší se od sebe tvarem plodů a délkou punčošky – u lombardských odrůd překrývá celý plod, u cellských je kratší.

Mezi cellské odrůdy se řadí hallská obrovská, mezi lombardské odrůdy lombardská bílá, mezi hybridní odrůdy Webbova. Ranější odrůdy dozrávají v srpnu, pozdější v září.

Líska se snadno rozmnožuje odkopky nebo hřížením, generativní množení není vhodné, protože vyseté plody nezachovávají vlastnosti původní odrůdy. Je méně náročná na teplo než ořešák královský, má však vyšší nároky na výživu; sázejte ji tedy nejlépe do hlubokých dobře vyhnojených půd. Plodí až na tříletém dřevě, proto může být obměna větví pomalejší než u jiných druhů ovoce. Líska je vitální a dobře snáší zmlazení, takže vydrží na stanovišti dlouhou dobu. Keře dosahují výšky 3 až 4 metrů, můžete z nich vytvořit živou stěnu nebo je vysadit podle cesty jako protihlukovou bariéru, pokud je pás široký nejméně 3 metry.

Pravidla řezu ovocných dřevin

Slabší větvičky (letorosty) odstraňujte zahnutým nožem (žabkou) nebo nůžkami s dvojím ostřím (jednobřité nůžky se hodí jen na suché větvičky). Silnější větve odřezávejte pilkou a ohlazujte žabkou. Řežte v místě, kde přechází v kmen (větevní kroužek). Ránu udržujte rovnou, okraje nezakulacujte. Čím menší řez, tím jej strom lépe zacelí. K následnému ošetření slouží štěpařský vosk nebo stromový balzám. Natírání ran latexovou barvou je nevhodné, udělali byste více škody než užitku.

Ovocné i okrasné dřeviny jsou k hojení uzpůsobené od přírody, neboť součástí jejich pletiv jsou tzv. pletiva dělivá neboli meristémy. Najdete je pod kůrou a u některých druhů se dají oddělit jako tzv. lýko. Všeobecně nejlepší schopnost zacelování mají jádroviny, hlavně hrušně, hůř se rány zacelují u peckovin, asi nejobtížnější je u broskvoní a meruněk.

Jádroviny řežte v předjaří, peckoviny v srpnu. Při opožděném řezu trpí peckoviny klejotokem. Ořešák vlašský se také řeže v srpnu, nikdy ne až na podzim. Špatně ošetřenou ránou mohou dovnitř vniknout dřevokazné houby a zničit celý strom.

Odborný poradce: Pavel Kukal, zahradník na České zemědělské univerzitě v Praze. O zahradnictví rovněž přednáší a publikuje.