Papriková a rajčatová rozmanitost

Člověk by si mohl položit otázku, a úvodem si ji tedy rovnou položíme, proč pěstovat vlastní papriky a rajčata, když si je můžeme kdekoliv koupit.

Prvním důvodem je možná chuť. To, co se obvykle dá koupit, ji častokrát nemá. Velkovýrobní sklizeň probíhá, když jsou plody nezralé, kvůli dlouhému skladování a transportu. Dozrávají uměle. Chuť v plodech má na starosti sluníčko, v kombinaci s humózní zdravou půdou. A také výběr odrůdy! Volba odrůd pro velkopěstování zahrnuje hlavně vzhled, stejnou velikost plodů, a právě transportovatelnost a skladovatelnost.

Chuť se na žebříček důležitých priorit nedostala. Pokud tam je, je to šťastná souhra okolností. Domácí pěstitel si může vybrat s tisíců úžasných odrůd, a je-li gurmán, dá si chuť na první místo. 

Dalším důvodem, podle mého názoru zásadním, je zdravotní nezávadnost jídla. Měl jsem to „štěstí“ dostat se před dvaceti lety na brigádu do Izraele, sklízet papriky na pouštních farmách u Mrtvého moře.

Mělo to na mé budoucí rozhodnutí 

pěstovat si vlastní zeleninu docela důležitý vliv. Všude písek, nehostinná poušť, a najednou mnoho kilometrů čtverečních pokrytých fóliovníky. Papriky, rajčata a melouny tam rostly pod plastovou fólií přímo v písku. Závlahu zajišťovaly nekonečné rozvody hadiček. Místo deště rostliny nasávaly vodu z hlubokých podzemních vrtů, obohacenou o chemická hnojiva.

Tato voda z podzemních vrtů je mimochodem stará desetitisíce let a je v dohledné době neobnovitelná, na pouštích málo prší. Čerpá se stále z větších hloubek, jednoho dne dojde. Usazená sůl z umělých hnojiv a vysychající vody postupně sytí písek a zhoršuje pěstební podmínky.

Vzhledem k nepřirozené monokultuře výsadeb musí být nasazeny velké dávky pesticidů a fungicidů, pro ochranu před škůdci a plísňovými chorobami. Plodiny nemají valnou chuť a jsou plné chemie.

Takto podobně se pěstují i ve Španělsku, Maroku a jiných zemích. Je to hlavní zdroj zeleniny pro naše supermarkety. Je to škodlivé pro životní prostředí, pro dělníky, kteří tam pracují, a stejně tak i pro konzumenty, kteří nákupem této zeleniny tento nesmyslný a neudržitelný systém sponzorují.

Toto považuji za nutné zmínit, aby důvody pořídit si skleník a oddat se nádherné pestrosti odrůd rajčat a paprik byly kompletní, protože je to určitý výdaj peněz, času i energie, s pěstováním začít. Když neznáme důvod, chybí motivace to vůbec dělat.

Kde pěstovat?

Menší chilli papričky lze i za jižně orientovaným oknem v květináčích. Rajčata a velké papriky v pytlích se substrátem na balkoně, na terase, pod přesahem střechy u jižní zdi... možností je mnoho. Dokonce se těmto rostlinám dostává lepší péče a mohou mít lepší podmínky než přímo ve skleníku. Pokud ale pěstitelství propadneme, skleník nebo fóliovník je nezadržitelně na cestě. Každý pěstitel má své vlastní postupy a zkušenosti, v následujícím textu se podělím o ty své.

Lze pěstovat venku?

V teplých oblastech naší republiky lze pěstovat tyto teplomilné plodiny i venku na chráněných záhonech nebo na polích. Situaci ale komplikuje plíseň, která napadá za vlhkého počasí listy a může vegetační sezonu předčasně ukončit. Ve velmi teplých a suchých létech, jako bylo to v roce 2015, jsou venkovní úrody výborné i v severních Čechách, dokážeme-li dodat dostatek vláhy. Bohužel, je-li průběh léta průměrný nebo chladnější a vlhčí, dopadne to venku katastrofálně.

Určitou možností je budování skleněných krytů, stříšek, nad záhonem s těmito plodinami, aby jim na listy nepršelo. Pod okrajem střechy, u zdi nebo na slunném balkonu se akumuluje teplo do hmoty zdí a kamenů. Tam je jim vždy lépe než někde venku, kde více fouká a akumulace tepla chybí. Máte-li pouze venkovní záhony, pak existují stovky druhů a odrůd jiných plodin, které jsou mnohem jednodušší pro pobyt „pod širákem“ nežli rajčata a papriky.

Určitě předpěstovat

Výrazně si zvýšíme šanci na vysokou sklizeň, pokud získáme náskok předpěstováním sazenic doma. Kdybychom s vysetím semínka čekali, až bude venku teplo, nemuseli bychom se úrody do podzimu dočkat. Lepší je začít už v březnu sít doma a mít náskok.

Začátečníci sejí do kelímků za okno, ale mnohdy mají vytáhlé, slabé, neduživé sazenice. Pomůže obyčejné zářivkové těleso zavěšené v nějaké teplé místnosti v domě, a sít do jiffů (rašelinové tablety) nebo kelímků s výsevním substrátem. Obzvláště papriky chilli pro vyklíčení potřebují poměrně vysoké teploty (až ke 30 °C) a úplně všechny rostlinky následně po vyklíčení spoustu světla, aby byly silné a stabilní.

Pořídil jsem si tedy i topný kabel s termostatem, jaký se používá do terárií, a dávám ho pro první týdny růstu rostlinkám „pod nohy“, pod plechovou zalévací mísu, a „nad hlavu“ dostanou plnospektrální zářivky, se světelným spektrem vhodným pro rostlinky (např. Narva Bio Vital). Světlo je zapínáno a vypínáno automaticky spínacími digitálními hodinami, nastavenými na 12 hodin svícení. Toto celé umístím do velké bedny s víkem, aby mi teplo neunikalo pryč.

Používám to jen takto na jaře, zbytek roku zařízení odpočívá. Nechcete-li investovat pár tisíc korun do těchto pomůcek, můžete volit odrůdy, které klíčí a rostou velmi snadno i při nižších teplotách, nebo vybrat v domě místo, třeba v kotelně, kde je opravdu teplo. Staré zářivkové těleso, i s obyčejnými trubicemi, seženete i zdarma. Každému dle jeho potřeb a možností.

Sazeničky jednou či dvakrát přesazuji do větších květináčků nebo sadbovačů a po prvním přesazení už jim stačí běžná pokojová teplota, ideálně v noci nižší než přes den. Hnojím pouze přírodními hnojivy mnoha druhů.

Kdy půjdou z domu

V našem klimatu se výrazně venku přes den i v noci otepluje až v květnu. V půli května hrozí i poslední pozdní mrazíky. Dříve tedy teplomilné plodiny ven nebo do nevytápěných skleníků a fóliáků jít nemohou. Tedy mohou, my tam dáváme některé sazenice už v dubnu, podle průběhu počasí, ale neseme riziko, že to občas nevyjde.

Někdy před hlášenými posledními mrazy umístíme do skleníku na těch pár kritických hodin nějaké vyhřívadlo, aby v něm přes noc neklesla teplota ani k nule, dokonce ani pod 10 °C by raději neměla pro tyto rostlinky. Jistotou je výsadba, až když je opravdu teplo a žádné mrazy už nebudou, nemáte-li vytápěný skleník.

Proto nedoporučuji začít s předpěstováváním moc brzo, protože jak rychle rostou, váš domácí výsevní prostor by jim byl těsný. Stačí začít vysévat až koncem března a část risknout ven v dubnu, je-li už teplo, a zbytek až po půlce května.

Začátky mohou laikovi připadat jako velká věda, ale jakmile si to poprvé zkusíte, vychytáte svůj postup a místo pro předpěstování, je to už v dalších letech velmi snadné a hravé.

Výsadba sazenic do skleníku, fóliáku nebo do květináčů a pytlů někde pod okrajem střechy je nádherná předzvěst chutných plodů a k jaru to patří.

Pěstování během sezony

Základem snadného pěstování je pro mne hluboce zúrodněná půda, do níž přidávám kompost, drcené dřevěné uhlí a perlit už při prvním zařizování skleníku. Promíchám tyto ingredience do hloubky skoro jednoho metru s původní zeminou (najímám si bagr nebo brigádníky). Díky tomu vím, že během příštích sto let už nebude potřeba rýt a obracet půdu. Uličky, po nichž se bude chodit, vyplním do větší hloubky větvemi, kládami a jakýmkoliv organickým materiálem smíchaným s původní hlínou, a zarovnám horní vrstvu štěpkou.

Všechna tato opatření vedou k výbornému zdravotnímu stavu rostlin a k dobré akumulaci vláhy v půdě. Tlející dřevo pod povrchem uliček dělá dobrou službu.

Povrchy všech záhonů mulčuji slamnatým hnojem, slámou nebo štěpkou, nebo vším dohromady. Štěpka z větví listnáčů je nejlepší mulč. Výsledkem je, že stačí v takovémto skleníku zalévat třeba jednou za 14 dní, v chladnějším období jen jednou měsíčně.

Zvláště zahrádkáři, kteří ve svých sklenících a fóliácích zalévají 2x denně celou sezonu, mají problém mi toto věřit. Já mám zase problém uvěřit jim, že nechápou, že půda musí mít v sobě spoustu porézní organické hmoty, humusu, a kvalitní pokrývku, tak jako v přírodě.

A hnojení? Nejlepší verze je na jaře a začátkem léta zalévat ředěnou močí nebo jíchou z kopřiv, kostivalu či různých plevelů. Může to smrdět, ale je to zdravé pro půdu i pro rostliny. Stačí to udělat párkrát, zbytek roku ničím nehnojíme. Pokud vám někdo říká, že to není dobré, ujistěte se, zda vám nechce nějaké jiné a drahé hnojivo prodat.

Pestrost je zdravá 

V našich sklenících také vysazujeme vždy polykultury – pestré směsi rostlin, různé jarní a zimní saláty, ředkvičky, rané jarní mrkve, mnoho druhů bylin a květin. Nemáme žádné větší problémy se škůdci a chorobami. Nikdy jsem nebojoval s mšicemi, ani jednou jsem ještě jakoukoliv rostlinu ničím nepostřikoval. Nemám na to čas, a ani to není potřeba. Tyčkovým rajčatům vyštipujeme zálistkové výhony a vyvazujeme je.

Zajímavostí u paprik je, že jsou to vlastně trvalky, akorát na zimu potřebují teplo. Můžete se vyhnout předpěstovávání, pokud rostlinky na podzim vyryjete, přesadíte do květináčů a ubytujete doma za slunným oknem v teple. Ne každý ale má tolik místa a vhodné okno.

Sklizeň chutí, tvarů, barev a radosti

Sklizeň plodů začíná od června a trvá až do konce října, podle počasí i déle. Jelikož využíváme nevytápěné skleníky k celoročnímu pěstování dobrot pro náš veganský jídelníček, například spousty rozmanité listové zeleniny po celou zimu, sezona nikdy nekončí. Jen se celoročně dramaticky mění skladba rostlin.

V létě se tam ani nedá projít, rajčata lezou okny ven, od zimy do konce brzkého jara je porost spíše nízko u země a od půli jara do brzkého léta je to ta nejkrásnější skleníková jedlá zahrada, jakou jsem si neuměl ani představit, dokud jsme to nezačali praktikovat.

O pěstování chladnomilných plodin ve skleníku se rozepíšu třeba v některém z příštích článků.

Více se o autorovi a jeho projektech dozvíte na portále Ekozahrady.com.