Podzimní zábava s okrasnými plody

Turek, tykve, tykvičky, okurky, patisony, cukety a různé dýně bývaly především ozdobou vesnických kompostů a plotů. Na podzim se zavařily nebo se z nich upekl dýňový koláč. Postupem času je objevili aranžéři, květináři a šlechtitelé a začali používat drobné, různě bradavičnaté nebo pruhované plody jako působivou dekoraci. Ze zeleniny se stává kromě jiného i hračka pro děti i dospělé, která dokonale zpestří dlouhé podzimní dny.

Trocha botaniky, aneb co o dýních nevíte

Většina lidí má zájem jenom o tu část čeledi tykvovitých, se kterou se důvěrně zná z tržnic a supermarketů. Ale ani zbytek rodů není rozhodně fádní. Celkem obsahuje 125 rodů rozčleněných do přibližně 960 druhů. Jsou mezi nimi rostliny jednoleté i vytrvalé, byliny, plazivé i vzpřímené polokeře, keře, malé stromy (Dendrosycios), nejčastěji však liány.

Plodem jsou bobule, mohou být dužnaté, masité, houbovité nebo vysychavé, vzácně bývají plodem tobolky. Jihoamerický druh tykev velkoplodá (Cucurbita maxima) má vůbec nejtěžší plody rostlinné říše – až 120 kg.

Tykvovité rostliny obsahují alkaloidy, toxické hořčiny a pryskyřičné látky v různém množství – což znamená, že některé druhy mohou být i jedovaté.

Tykvovité rostliny jsou rozšířeny hlavně v tropech a subtropech celého světa s dozníváním v mírném podnebném pásmu, v Evropě existují pouze původní dva rody. Tykve v přírodě obývají polopouště i stepi, rostou i v lesích a na jejich okrajích nebo podél řek.

Mnoho rodů i druhů jsou prastarými užitkovými rostlinami, některé už celá tisíciletí. Pěstují se pro plody jako zelenina, pro oleje, polévkové koření, mycí houby (Luffa), nádoby (Lagenaria) nebo jako okrasné rostliny.

Indiánská zelenina

Dýně a tykve rodu Cucurbita pocházejí z tropické Ameriky, kde tvoří už několik tisíciletí spolu s fazolemi a kukuřicí základ jídelníčku indiánského obyvatelstva. Patří tedy k nejstarším zeleninám světa. V posledních stoletích se rozšířily do tropických a subtropických oblastí celého světa, upravují se jako ovoce i zelenina nebo významná dietní potravina. Dužnina se suší a spotřebovává i jako krmivo pro zvířata. Semena se jedí jako oříšky nebo se z nich lisuje kvalitní olej, který se používá v medicíně.

Okrasné tykve

V Evropě se nejčastěji pěstují drobné odrůdy tykví okrasné tvarem a barvami. Tykvičky bývají nejčastěji dlouhé mezi 10 až 25 cm a tvar mohou mít tak rozmanitý, že jej lze těžko popsat: kulaté, hruškovité, lahvovité, vejčité, žaludovité či po obvodu hvězdicovitě vyběhlé do zahnutých cípů.

Stejně proměnlivé jsou i barvy, od bílé přes žlutou a oranžovou až po všechny odstíny zelené. Některé plody bývají vícebarevné, s ostře oddělenými barevnými plochami, zvlášť žádané jsou tykvičky pruhované. Povrch bobulí je hladký, žebernatý, zvrásněný nebo bradavičnatý.

Pokud se s tykvičkami zachází opatrně, jsou velmi trvanlivé, vydrží bez známek hniloby i rok v interiéru, často pomalu vyschnou, aniž by změnily tvar a barvy. Výborně vypadají naaranžované v proutěném koši se sušenými květinami a různými suchými plody, kombinovat se mohou s neglazovanou keramikou, starými hrníčky, hrubým přírodním textilem – fantazii se meze nekladou. Takovou ozdobu zvládne úplně každý!

Z tykví lze vyrobit i strašidýlka, zvířátka nebo různé pohádkové bytosti pro děti – nepotřebujete ani zahradu, stačí balkon nebo i okenní truhlík po odkvetlých letničkách. Při výrobě ale musíte zpravidla tykve a dýně narušit, naříznout, spojit propíchnutím špejlemi a brzy přijde hniloba – zvířátka tedy nejsou ozdoba dlouhodobá (počítejte 1 až 2 měsíce).

Výborný způsob nalepování očí a čumáčků z různých semínek je použití aranžérské pistole, která slepuje pomocí roztaveného a rychle tuhnoucího teflonu. Jako uši se hodí barevné listy, růžky se vytvoří z klacíků…

Kouzelné plody má i asijská příbuzná, méně známá Momordica charantia, která se prodává pod jménem „hořká okurka“. Plody jsou velmi dekorativní a také chuťově zajímavé – nahořklé. Vnitřek se podobá spíše okurkám než dýním. Nejsou však trvanlivé a jako ozdoba se příliš nehodí.

Jak je pěstovat?

Tykve i dýně se pěstují velmi snadno. To, co potřebují především, je dostatek slunce, hodně vody a půdu bohatou na živiny. Vysévají se v dubnu, nejlépe do rašelinových květináčků, se kterými se později koncem května vysazují na zahradu.

Dýně jsou citlivé na poškození kořenů a špatně snášejí přesazování. Vhodným místem pro jejich pěstování je kompost nebo skládka posekané trávy, kde mají dostatek živin. Hodí se i k plotu, kde je kvalitní půda a dostatek vlhkosti. Pak není třeba řešit oporu, protože se rostliny na plot vyšplhají samy a na podzim ho ověsí girlandami barevných tykviček. Plot pochopitelně není vhodný pro dýně s obřími plody…

Tak co, zkusíte to také?