Rostliny z čeledi tykvovité (Cucurbitaceae) bývají u nás často podceňované. Většinou jsou totiž teplomilné a v našich podmínkách jen s obtížemi přečkávají zimu. Jana Nováková vybírá pro tuzemské pěstování dvě skupiny rostlin se specifickými vlastnostmi: v prvním případě jsou jejich lodyhy vesměs popínavé nebo plazivé, kompaktní habitus má patizon a některé kultivary cukety, dlouhé výhony vytvářejí okurky, dýně, melouny a lagenarie (kalabasa, indická okurka, tykev lahvovitá). K ovíjení rostliny kolem opory používají kromě stonku také úponky vyrůstající v paždí listů.
Druhou důležitou vlastností jsou velké květy, které jsou obvykle jednopohlavné a často se otevírají pouze na jeden den. Veliká pylová zrna některých druhů (třeba tykve) lze vidět pouhým okem.
Pomozte si postaru |
| Nestačili jste na podzim připravit záhon, nebo se zahradou teprve začínáte? Zkuste (třeba i na jaře) nechat přivézt vozík uleželého hnoje, zamulčujte slámou (případně senem). Vytvoříte tím vlastně „vyvýšený záhon“, přímo do něj můžete vysazovat sazenice. Lze použít až dva roky po sobě. Po této době hnůj zkompostujte a budete mít prakticky bez práce k dispozici plochu pro další, na živiny méně náročné plodiny. |
Vypěstujte si také vlastní semena
Teplomilné rostliny mají své přirozené nároky, ale jejich pěstování je poměrně snadné. Nízké teploty brzdí jejich růst a noční teploty kolem nuly je poškozují. Vysazují se proto ven až „po zmrzlých“.
Záhon se obvykle připravuje na podzim, přidává se organické hnojivo – odleželý hnůj nebo kompost. Rostlinky lze předpěstovat doma a vysadit je na stanoviště až v době, kdy nehrozí žádné mrazíky.
„Osvědčilo se mi semena před výsevem na půl dne až den namočit a poté vložit do mikrotenového sáčku, pak začnou rychleji klíčit,“ podotýká Jana Nováková a dále popisuje svůj způsob sázení: Sází do hnízd asi 80 x 100 cm a bere v úvahu způsob růstu. Kompaktnější druhy zaberou méně místa než ty, které vytvářejí dlouhé plazivé stonky.
Rostliny jsou náročné na zálivku i živiny. Pokud mají živin nedostatek, plodí méně a plody jsou drobné, tuhé a mají sklon hnít. Za suchého počasí je třeba zalévat odstátou vodou. Pro hnojení jsou vhodná organická hnojiva nebo rostlinné výluhy bohaté na draslík, například kopřivový či kostivalový.
Doporučuje se vyzkoušet také semenaření. Semena se propláchnou a přeberou (oddělí se plochá, hluchá semena), plná se nechají na vzduchu vysychat a poté se uskladní v označeném papírovém sáčku. Osivo vydrží klíčivé i několik let. Pokud máte záměr sbírat vlastní osivo, doporučuje se nepěstovat různé druhy a odrůdy tykvovitých blízko sebe kvůli možnosti zkřížení a ovlivnění rostlin jiným druhem/odrůdou v další generaci.
Skvělé a vytrvalé dýně
Dýně se stávají stále oblíbenějšími. Jana Nováková doporučuje zejména druhy Hokkaido, oranžovou nebo zelenou formu s širokým využitím a jedinečnou výhodou: „Hokkaida jsou snad jediné dýně, které se před tepelnou úpravou nemusejí loupat. Muškátová dýně je výrazně teplomilná. Dužina je oranžová a velmi silná, plody mají zajímavé tvary, nedozrálé jsou sytě zelené, zralé krémové až hnědavé,“ vysvětluje a představuje další neméně atraktivní druhy: Máslová dýně hruškovitého tvaru s ohromným množstvím dužniny a minimem semen; špagetová dýně krémové, žluté nebo oranžové barvy, kde se dužina po tepelné úpravě rozpadá na „špagety“ a lze ji i takto využít. Nebo méně frekventovaná dýně žaludová, jejíž plody připomínají tvarem žalud. Vysoce ceněna je její oříšková chuť, dýně se dají jíst i za syrova se slupkou. Důležité je připomenout také olejovou dýni pro získání olejnatých semen či velkoplodou dýni zvanou Goliáš s hladkou oranžovou slupkou vhodnou k zavařování, pečení a k výrobě džemů. Obsahuje však vysoký podíl vody, takže se nedá dlouhodobě skladovat. A může dosahovat hmotnosti až úctyhodných 30 kg.
Náš tip |
| Další možností je pěstování dýní ve společenstvu „Tři sestry“, kde tvoří spodní půdopokryvné patro. V době, kdy rostliny vytvářejí plody, je dobré je podložit, aby neležely přímo na zemi a nehnily. Mnohdy stačí dřevěná destička, někdo používá nevyužité dlaždice, střešní tašky nebo plastové přepravky. Dá se přirozeně využít i pro ostatní rostliny, dýně mají ovšem těch „ležících“ plodů asi nejvíce. |
Dýně bývají příležitostí i pro nejrůznější experimentátory. Ty jistě uchvátí méně známé druhy, jako například Buttercup, Black Futsu, Sweet Meat nebo Oregon Homestead. Nelze zapomenout ani na roztodivné okrasné dýně, které se používají na podzimní výzdoby domů a bytů – jde zpravidla o ozdobné kultivary dýně obecné (Cucurbita pepo).
K tomu kvalitní okurky
Rozhodujete se, zda pěstovat nakládačky nebo salátovky? Salátové druhy se liší podle místa pěstování: hadovky patří do skleníku, rychlené odrůdy na pařeniště a polní druhy na venkovní záhon. Dále se dělí podle povrchu na ty, které mají výraznější, ale řidší ostny, a ty s ostny jemnými, hustými.
„Pokud se budete rozhodovat, zda pěstovat salátovky nebo nakládačky, ohlížejte se především na prostor, který máte k dispozici, a na množství plodů, které budete chtít využít,“ vysvětluje Jana Nováková. „Při nedostatku prostoru doporučuji vysadit salátovky a nakládačky si koupit a zpracovat je. Pěstovala bych je pouze v tom případě, že mám opravdu hodně prostoru, takže mohu co několik dní sklidit takové množství plodů, které stojí za to zpracovat. Plody totiž nelze dlouho skladovat, hořknou. Na druhou stranu ovšem při vlastním pěstování mám možnost sklidit i plody menší a jemnější, než se dají obvykle koupit…“
Pozvedněte okurky |
 Máte doma nevyužitou drátěnku z postele, dřevěnou dětskou ohrádku, kari síť nebo podobný předmět, který může sloužit okurkám jako opora, aby jejich plody neležely na zemi? Umístěte jej na záhon, zafixujte v šikmé poloze ve sklonu asi 60 stupňů a máte zde ještě další prostor pro salát nebo polníček. |
Neodolatelné patizony
Patizony nejsou úplně běžnou plodinou. Naše průvodkyně zahradami je označuje za veselé patrony, které oživí každou zahradu. Mají ploché i více vypouklé plody barvy bílé, zelené, žluté, vlnitým okrajem připomínají UFO. Najdou se i další neméně nápadité tvary. Doporučuje se sklízet mladé plody, staré mají tuhou kůru a špatně se loupou. Velkým překvapením je rozmanité využití v kuchyni. Zpracovávají se k přípravě teplých pokrmů, mladé plody jsou velmi dobré i syrové nakrájené na plátky nebo v salátu.
Cukety všech barev
Cukety jsou u nás oblíbenou zeleninou již řadu let. Důvodem je podle slov Jany Novákové rozmanitost a dobrý výnos. „Většina odrůd má plody protáhlé, ale existují i kultivary s plody kulatými, například Tonda di Piacenza. Nejdůležitější kritérium výběru je ale barva plodů. Ty mohou být zelené, žluté, bělavé, jednobarevné, pruhované i žíhané. Také u cuket platí obecné zásady pěstování jako u ostatních tykvovitých zelenin,“ uzavírá naše průvodkyně zahradami.
Sofistikované řešení |
| Tykvovité teplomilné zeleniny jsou dosti kompaktní a víceúčelové. Osvědčilo se pěstování v klopené sluneční pasti, ovšem pod dohledem, aby měly dostatek vláhy. Pěstují se poměrně snadno a jejich chutné plody se v kuchyni bohatě uplatní. Některé vzácnější druhy, například lagenarie či lufa, potěší rovněž jako nádoby, ptačí krmítka nebo mycí houby. |
Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., Janinyzahrady.cz
Poslat Messengerem
