Vřesoviště je pestré společenství

Vřes obecný (Calluna vulgaris) lze spatřit hlavně na slunných stráních a okrajích lesů, převážně na chudých písčitých půdách (např. okolo Máchova jezera). V zahradách se prakticky nepěstuje, drobné barevné keříky jsou nejčastěji některé z desítek odrůd vřesovce.

Zahradníkům se ovšem nabízí poměrně široký sortiment vřesovištních rostlin – je však zapotřebí zamyslet se nad konkrétními podmínkami, především nad typem půdy. Mnohé druhy jsou značně přizpůsobivé, například vřesovce lze spatřit od výslunných suchých strání až po vlhké břehy potoků. Stejně tak i některé další keříky, například rojovník (Ledum), datyně (Enkianthus), mamota (Kalmia) a podobně. Brusnice velkoplodá (Vaccinium macrocarpon) vyžaduje bažinatou půdu.

Vřesy a vřesovce

Málokdo ví, že náš domácí vřes obecný je jediný druh rodu, zatímco vřesovců je známo kolem 740 druhů. Naprostá většina roste na jihu Afriky, 11 druhů pochází ze středoafrických hor, jeden obývá Arábii a okraj Sahary, další najdeme na Madagaskaru a Maskarénách a v Evropě.

Většina vřesovců roste na stanovištích s písčitou, propustnou, chudou a zpravidla kyselou půdou. Ale najdeme je v téměř všech typech vegetace, několik druhů i na vápencích.

Do zahrad se vysazují převážně odrůdy vřesovce pleťového (Erica carnea), vřesovce čtyřřadého (E. tetralix) a někdy i méně mrazuvzdorného vřesovce těkavého (E. vagans), nebo vřesovce popelavého (E. cinerea) a jejich křížence.

V zahradnictvích se prodává široký sortiment odrůd v mnoha barvách květů (od bílé, všech odstínů růžové až po tmavou purpurovou) i s různě zbarvenými listy. Odlišují se také odolností, časností a délkou kvetení.

Potřebují především slunce, na zastíněném místě příliš nekvetou. Vyhovuje jim půda kyselá, rašelinná s větším podílem písku, dobře propustná. Nemají-li dobré podmínky, vyhnívají. Vřesovce kvetoucí na podzim, v zimě a časně na jaře po odkvětu v jarních měsících je třeba zastřihnout. Neřežte však do starého dřeva! Na zimu keříky raději přikryjte chvojím.

Barevné ozdoby sušších vřesovišť

Velmi časně na jaře, často již v březnu, vykvétá keř z Dálného východu Pieris japonica. Jemné zvonečky bílých, smetanových nebo světle růžových květů tvoří bohatá převislá květenství. Roste pomalu, dorůstá výšky 2 m. Bývá náročný na stanoviště, sází se do lehké kompostové nebo rašelinné země, na mírně přistíněné místo.

Podobné podmínky vyžaduje i keřík Enkianthus campanulatus z Japonska, který kvete až v květnu. Dobře snáší slunná místa i mírný stín a běžnou vlhkost půdy (ani přílišné vysychání, ani trvalé bahno a mokro). Kromě hezkých zvonečkovitých květů zdobí zahradu i krásným sytým podzimním zbarvením listů do oranžové a červené.

Jako drobné podrostové dřeviny, které výsadbu vkusně doplní, lze doporučit libavky (Gaultheria procumbens) a medvědice (Arctostaphylos uva-ursi). Oba druhy dorůstají výšky okolo 30 cm.

Libavka má atraktivní, kožovité, temně zelené listy, málo nápadné bílé květy, ale nádherné, sytě červené plody, které na rostlině vydrží dlouhou dobu. Hodí se i do podzimních a zimních truhlíků a nádob s břečťany a vřesovci. Medvědice nabízí pěkné olistění, nádherně bíle kvete, plody má rovněž červené. Je to prastará domácí léčivá rostlina, v přírodě chráněná, proto pěstujte pouze rostliny koupené v zahradnictví.

Keře do rašeliniště

Severoamerický rod Kalmia obsahuje 7 druhů, do vřesovišť a rašelinišť se vysazují především Kalmia latifolia a Kalmia polifolia. Potřebují především světlo, občas i plné sluníčko, půda by měla být rašelinná, nevysychající se zásobou živin. Rostou i v rašeliništích, kde celoročně stojí voda. Stejné podmínky vyhovují i našemu domácímu rojovníku (Ledum palustre), který může (a nemusí) růst trvale v podmáčené půdě. I staré keře dorůstají pouze metrové výšky.