Dům byl typickým reprezentantem rodinné zástavby sedmdesátých let minulého století: jednoduchá stavba na zvýšeném soklu s malou předzahrádkou, postavená v uliční řadě s malými odstupy, kde není příliš mnoho volného prostoru a sousedi mohou bez problémů „kontrolovat“, co se děje ve vedlejších zahradách. Nevelký pozemek navíc dělí příjezdová komunikace, která vede těsně kolem domu ke garáži a k dalšímu domku vzadu. Vybudovat zde „otevřené bydlení propojené se zahradou“, jak zní sen a motto většiny dnešních stavebníků, nebylo příliš reálné.
Architekt v této nejednoduché situaci zvolil koncept, založený na vlastním vnitřním světě. Bydlení je orientováno do vnitřního prostoru domu. Při razantní rekonstrukci byl celý vnitřek původního domu vybourán až po sokl a část obvodových stěn. Do tohoto „obalu“ byla vložena nová dispozice ve formě dvoupodlažního loftového bytu. Okna jsou nepravidelně umístěna na fasádě s důrazem na výhledy a zajímavou světelnou atmosféru a vytvářejí dynamickou kompozici.
Většinu hmoty domu vyplňuje centrální společný obývací prostor, který nabízí otevřený pohled do krovu. Je vybaven sezením, kuchyní s velkým kuchyňským ostrůvkem a jídelním stolem. Dominantu zde tvoří otevřené schodiště a ocelová pavlač umístěná ve výšce druhého podlaží.
Podél severní fasády domu se nachází dvoupodlažní trakt, který obsahuje ve spodním podlaží sociální a technické zázemí (technickou místnost, WC, místnost pro domácí práce, spíž) a nahoře ložnice rodičů a dva dětské pokoje. Všechny tyto místnosti jsou přístupné z pavlače.
Prvkem, který v rodinných domech běžně neuvidíte, je průsvitný skleněný box zavěšený v prostoru vedle ložnic – zde je umístěna koupelna. Nad ložnicemi, přímo pod krovem, vznikla malá herna přístupná po schodišti z dětského pokoje.
Industriální svět v nenápadném obalu
Uvnitř domů na venkově většinou očekáváme dřevo, kámen, keramiku, přírodní či rustikální vzhled. Největším překvapením tohoto domu je kontrast mezi interiérem a exteriérem, mezi razantním industriálním stylem uvnitř a střízlivou hladkou fasádou. „V interiéru se objevují základní nosné materiály – beton, dřevo, ocel a sklo. Všechny jsou záměrně ponechány ve své původní surové barevnosti a textuře,“ vysvětluje Jozef Hudák.
Nosné a dělicí stěny jsou z pohledových betonových tvarovek, betonová stěrka pokrývá podlahu v přízemí i v patře. Pavlač a schodiště upoutají pozornost přiznanou konstrukcí z ocelových I-profilů a skla, krov zaujme kontrastem ocelových vazníků a dřevěných trámů. Podhledy a nábytek byly vyrobeny na zakázku z dýhované překližky, prostor osvětlují repasované průmyslové lampy. Barevnost a útulnost sem vnáší sedačka, židle a další drobný nábytek a doplňky. Vše mění svůj výraz v rámci pečlivě navržených denních i večerních světelných scén.
Technické údaje |
|
Foto: Tomáš Topolančín
