Recyklace tradiční chalupy

Rozpočet neměl překročit 75 tisíc eur, tedy necelé dva miliony korun. To se tak úplně nepodařilo, ale stejné je to snad u každé stavby – vždycky se objeví položky, které byly podhodnocené anebo se s nimi vůbec nepočítalo.

„Když jsem se nad domkem zamyslel, v hlavě mi stále rezonovaly vzpomínky na prázdniny na venkově. Typologie, tvarosloví i dekor slovenské lidové architektury jsou jedinečné. Nechtěl jsem se ale vracet k původním chalupám, uvažoval jsem spíše o jakési novodobé recyklaci. V naší lidové architektuře jsou zakódované principy, které prověřila staletí užívání. A jsou stále aktuální, zvlášť v kontextu snižování naší ekologické stopy. Větší není vždycky lepší,“ uvádí Peter Jurkovič.

Lidová architektura se uměla přizpůsobit svému prostředí. Nebojovala s přírodou, spíš se stala její součástí. Dodnes obdivujeme, jak pěkně byly statky, chalupy i hospodářská stavení na daném místě posazeny, jejich stavitelé k tomu nepotřebovali složité urbanistické úvahy, ctili tradice. Kromě toho se na stavbu používaly místní materiály, jen ti nejbohatší si mohli dovolit, aby se například kámen přivezl z větší dálky. Nikdy se nedělaly náročné terénní úpravy a stavělo se také s ohledem na klimatické podmínky v dané lokalitě. Využily se tak všechny výhody, které místo nabízelo.

Základními stavebními materiály byly dřevo, hlína a sláma – všechny mají dobré tepelněizolační vlastnosti. Stavebníci dobře věděli, kolik dřeva na topení během zimy spotřebují. Okna byla většinou špaletová a malá, v chladných měsících se musela utěsnit. Žilo se daleko víc venku, kontakt interiéru s blízkým okolím zajišťovala krytá veranda nebo pavlač. U slovenské lidové architektury jsou to časté prvky, zvláště v jižních oblastech kolem Dunaje, jako je tomu právě v tomto případě.

Život pod střechou

Peter Jurkovič se tedy rozhodl pro návrh stavby, která je tradiční i současná: má sedlovou střechu a bodová barevná okna. Vnitřní prostorové schéma starých chalup samozřejmě změnil: podkroví je částečně obytné, částečně otevřené nad prvním nadzemním podlažím. Půdorys interiéru je opravdu skromný. Aby místnosti nepůsobily stísněným dojmem, je celé průčelí domu směrem do zahrady prosklené. Tradiční funkci „nárazníkové zóny“ mezi exteriérem a interiérem plní krytá terasa, kde se dá pobývat, i když zrovna nesvítí slunce nebo svítí příliš intenzivně.

Návrh stavebnětechnického řešení byl docela jednoduchý: lehká dřevěná konstrukce stojí na lité betonové podlaze s integrovaným topením. V interiéru uplatnil ve velké míře překližku, která má konstrukčně estetickou funkci v podobě stěn, podlah nebo nábytku. Aby se prostor využil pokud možno beze zbytku, Petr Jurkovič zvolil řešení vloženého boxu se schodištěm, kuchyní a úložnými prostory.

Mezi domem a chatou

Velikost i forma stavby se nachází na pomyslné hranici mezi domkem a chatou. Působí lehce, jednoduše jako skládačka ze snadno dostupných materiálů. Ale určitě se tu majitelům bydlí dobře, architekt si totiž s interiéry pohrál a dosáhl toho, že i malý dům je hezký a pohodlný. Je to tím, že krov je částečně otevřený a průčelí domu celé prosklené, i dřevěná konstrukce působí lehce.

Nenápadnou, ale důležitou roli má i střešní okno a vložený box skříní v centru dispozice, jehož součástí je také schodiště. Skvěle a beze zbytku se tak využily všechny možnosti pro úložné prostory.

Pracovna v podkroví „je tak akorát“ pro dva, umístění stolu zaručuje, že uživatelé nejsou v přímém kontaktu se šikmými plochami střechy. A navíc je odtud dobře vidět do obývacího pokoje a přes velké okno do zahrady. Dokonce se našlo místo na dvě koupelny, v patře pod střechou je vana, v přízemí sprchový kout.

Menší okna mají azurově modré rámy, stěny jsou bílé, podlaha betonová, vložený box s úložnými prostory, schodiště a podlahy v patře byly vyrobeny z překližky. Tato kombinace povrchů a barev vytvořila velmi příjemné prostředí, které si na nic nehraje, ale zároveň je kultivované. Stavba i její interiéry jsou studentsky bezstarostné, působí, jako by tu majitelé pobývali na dlouhých prázdninách.