Naše tělo se s radostí podvoluje květům, jejichž nahořklost podporuje trávení a s tím i chuť na teplá jídla i polévky. Na lukách vyrašily otavy a tak si můžeme znovu dopřát nostalgickou vzpomínku na luční kvítí. Čas něžných růžových odstínů je pryč, ale z melancholie nás dokáží vytrhnout macešky, vynikající nejen na dušičkové výpravy, ale i na talíři.
Měsíček jako sluníčko
Celá rostlina má kořeněnou vůni a trochu se lepí na prsty. Květy však voní jemně. Měsíček je miláček všech kořenářek, protože se výborně hodí do nejrůznějších mastiček, čajů nebo tinktur. Důvodem je nejspíš jeho barva, která nepochybně posiluje účinek. 
Oranžové a žluté jazykovité květy se ze stejného důvodu hodí i na talíř. Rozjasní nejrůznější jídla – tlačenku s cibulí, rizoto, hráškovou polévku i čokoládový dort. Stačí přihodit pár kvítků těsně před podáváním. Je to také jedna z nejvděčnějších květin na výrobu bylinkového másla. Kvítky se dají snadno sušit a jsou stálobarevné.
Nevyhazujte vykvetlé okolíky
Všude tam, kde aromatické miříkovité rostliny vyrazily do květu, se můžeme popást na jejich okolících respektive okolíčcích. Vždyť květenství zpravidla rozebíráme na tyto dílčí části. Favoritem mezi všemi je kopr. Jeho květy si ponechávají všechny známé tóny koprové vůně ovšem bez jarní travní zemitosti. Je to jiné: rozdíl jako mezi roztomilým hošíkem a mužem v kristových letech, který ví, co chce. Podobně se dají použít květy koriandru. Obojí jsou vynikající hlavně k rybám, ale i sýrům, rajčatům, okurkám. Na lukách se najdou květy mrkve obecné. Její okolíčky se velmi dobře cítí v polévkách a dušené zelenině, protože jsou trochu tužší. Ro je ostatně vlastnost, která běžně odlišuje planě rostoucí rostliny od zahradních.
|
Budete mít tak jedinečnou možnost objevit nové chutě a vůně prostřednictvím receptů, které váš talíř promění v malířské plátno plné lákavých barev a tvarů. Sběr květů bude díky věrným ilustracím herbáře, který je spolu s receptovou částí přehledně rozdělen do čtyř ročních období kytkožrouta, procházkou nejen růžovým sadem. |
Oslovila vás tématika jedlého kvítí a býlí? Zkuste se inspirovat recepty v Květinové kuchařce od Jany Vlkové.Begonie alias kysala
Křehké květiny obvykle známe spíš latinsky, tedy jako begónie. Ony se ovšem správně česky jmenují, kysaly, stejně jako celá čeleď kysalovité. 
A tím je o nich řečeno vlastně všechno. Jsou kyselé jako čerstvě rozkrojené citrony. K tomu mají ovšem nejrůznější barvy a tvary květů. Řeč je tady samozřejmě o begoniích pěstovaných venku, nikoli těch pokojových. Jejich kyselá chuť sama napoví, kam byste je mohli dát, kde máte rádi pár kapek citronové šťávy. Ale ony se hodí i cukrářských výrobků. Vytvářejí překvapivý a lahodný kontrapunkt s nejrůznějšími starobylými chutěmi – těžké máslové krémy, čokoládový marcipán, ořechové zákusky.
Afrikán vlastním jménem aksamitník
Obvykle se o nich říká, že tak „divně voní“. Někdo volí i expresivnější výraz. Aksamitníky mají pověst odpuzovačů zahradních parazitů. Na druhou stranu patří mezi vybrané delikatesy slimáků, kteří dokáží jejich porosty naprosto zdevastovat. Ano, jsou chuťově velmi přitažlivé. Na talíř patří jen květy a to ještě jen ty jazykovité. Ostatní části rostliny skutečně „hodně voní“, ale v květech z typického aromatu zůstává jen příjemná excentrická stopa. Nejosvědčenějším druhem je aksamitník rozkladitý. Co se týče kuchyňského uplatnění, to je variací na měsíček.
A také něco na zimu…
Až na nás dolehnou dlouhé zimní večery, měli bychom mít nějakou zásobičku slunečních paprsků pochytaných do květů. Sušit se dají zmíněné měsíčky a aksamitníky, které jsou skvělou dekorací. Na našich lukách ovšem rostou i byliny, které překvapivě nahradí drahé jižní koření. Univerzálním pomocníkem je tužebník jilmový. Z jeho sušeného květenství můžeme v zimě vydrolit jemný aromatický prášek s originální vůní. Je to aroma, které se hodí do drobenkových švestkových koláčů i na kachní pečínku. Dalšími vítanými kořeními by mohl být řebříček obecný a pelyněk černobýl nebo pelyněk pravý. Všechny zmíněné rostliny si jsou botanicky příbuzné a v kuchyni dovedou to samé: jsou skvělými společníky pečeného masa. Jejich hořké složky působí blahodárně na trávení. Asi jsou naše těla na tuto kombinaci naprogramována od pradávna – zimní lenošení a těžká jídla. Ale zas ne tolik, aby nás to zcela povalilo.
Více informací:
