Maximálně minimalistické bydlení

Stěhovat se z velkého bytu do domu bylo řešením, jak se přiblížit přírodě. Rodina doposud bydlela v blízkosti rušného centra, a manželé si proto přáli, aby děti vyrůstaly obklopeny přírodou a aby i oni po návratu z práce našli doma klid a pohodu. 

Jedním ze základních požadavků, na němž se manželé dohodli, byla návaznost garáže na komoru a na šatnu. S tímto řešením se paní domu setkala v Americe, když tam jako mladá dívka pracovala coby au pair.

O praktičnosti tohoto dispozičního řešení není třeba pochybovat. Z garáže s nákupem vcházíte rovnou do komory, kde věci uložíte, anebo z garáže vstoupíte přímo do šatny a převléknete se do domácího oblečení.

Z obou místností vedou dveře jak do haly, tak i do kuchyně s jídelním koutem, která je součástí prostorného obývacího pokoje s mohutnou sedací soupravou. Tomu dominuje industriálně pojatý komín se zabudovanou oboustrannou krbovou vložkou, která umožňuje oheň pozorovat jak z jídelní, tak i z obytné části.

 

Komín je omítnut syrově šedivou omítkou, asociující průmyslové prostředí. Tato barva se v interiérech domu objevuje často. Například na sedací soupravě, na zdech v hale, které lemují černé železné schodiště vedoucí do prvního patra, šedivá je celá jedna koupelna a částečně i zdi v kuchyni — je to barevné doznívání z komory a šatny. 

Zdi z lícových cihel spolu se světlounkými krémovými stěnami obývacího pokoje vytvářejí k této „zaprášené barvě“ promyšlený kontrast. Ten zachovává interiéru industriální minimalistický ráz, který však není odosobněný.

 

  

Do dispozice bylo třeba vnést dominantní i „potlačené” prvky, vyjasnit orientaci, zdůraznit napětí a zároveň harmonii, dopady světla, výrazné okamžiky, přirozené kontrasty, klid a překvapení...
Ocelové, jakoby hrubé prvky nábytku, světlo, které nezatěžuje dekorem, ale „namířením“ vytváří prostorovou a barevnou hru, podpořenou skleněnými stěnami a dveřmi, naopak „neatraktivní pohledy“ jsou zavřeny plnými lakovanými plochami (tmavošedá) tak, aby dobře kontrastovaly s průhledy.
Osvícení investoři toužili po jednoduchém, čistém a vysoce kvalitním prostoru, který kompozicí a kombinací materiálů vytváří harmonický a trvalý celek a navíc je neoddělí od exteriéru (průhledy do zahrady).

Interiér obytného prostoru je výsledkem invence nejen manželů, ale také architektky Ivany Dombkové. „Bez spolupráce s kvalitním architektem by konečný vzhled interiéru nikdy nebyl takový, jakého se nakonec podařilo docílit. Nestačí pouze vkus a estetické cítění, ty je nutné konzultovat s odbornou pomocí,“ dodává majitelka.

Celé spodní podlaží je směrem k zahradě proskleno, takže dovnitř proudí přes den dostatek denního světla. Francouzská okna zároveň dovoluji podstatnou část stěny otevřít, takže v letních měsících lze interiér nenásilně propojit s okolní přírodou. „Často také stolujeme na terase pod širým nebem, je to velmi příjemné,“ dodává paní domu.

A tak se celá rodina spokojeně těší ze svého splněného přání — děti to mají do přírody, co by kamenem dohodil, a nechybí ani sportovní vyžití. Rodiče totiž nechali v domě vybudovat také bazén. Je v samostatné hale sousedící přímo se společenským prostorem, odkud lze z pohodlné rohové sedací soupravy pozorovat příjemné pohupování vodní hladiny. „Je to relaxační a vysoce odpočinkový pohled.

Nepopsatelnou atmosféru má také večerní osvětlení. Kromě vody, která se třpytí, umocňuje dojem i blankytně modrá mozaika,“ říká majitelka a dodává, že právě bazén je přiměl k volbě ekologického vytápění pomocí hlubinného vrtu a tepelného čerpadla.

V přízemí přechází malá otevřená předsíňka do čtvercové haly, ke které se přimykají další místnosti — malá toaleta, pracovna, pokoj pro hosty, koupelna s WC, převlékárna, komora. Z centra haly vede strmě do prvního patra černé kovové schodiště. Když v hale obejdete jeho pravou stranu, dostanete se ke skleněným dveřím zasazeným do lícových cihel. Jimi projdete do celého přízemního obytného komplexu.  

V prvním patře se nacházejí pokoje obou dětí, ložnice, komora a koupelna pojednané ve stejném stylu. Dům má nejrůznější atypické architektonické prvky, které si přála paní domu. Jsou to například úzká rohová okna, jež jako světlíky vystupují vzhůru.

Beton, cihly, dřevo, sklo. To jsou materiály, ze kterých se dům skládá. Osvětlení je zabudované do zdí, v přízemí je však použito osvětlení průmyslové, které dokonale ladí s industriálním pojetím interiéru.

Majitelka domu sledovala časopisy o bydlení a nechala se jimi inspirovat. Jak nám řekla, i náš časopis Moderní byt jí nejednou poskytl v tomto směru neocenitelnou službu. Když přemýšlela o tom, jak jinak bydlet, přála si, aby až přijde unavená z práce domů, zvládala domácí práce s minimálním vynaložením sil. A to jí právě mohl dokonale splnit minimalistický styl.

Po konzultaci s architektkou nakonec vybraly šedivou barvu, coby neutrální akcent interiéru. Důvod byl prozaický. Po dědečkovi, akademickém malíři, zdědili manželé nádherné, i z dnešního hlediska moderní obrazy a paní domu usoudila, že tato barva bude pro ně nejlepším barevným podkladem. 

Převaha šedivé umocňuje industriální atmosféru domu. Nicméně je změkčena barvou cihel prolínajících se interiérem podobně jako světle béžová podlaha, bíle tónované hrubé stropní trámy a hlavně — venkovní světlo, které večer zalévá velkorysý obytný prostor v přízemí.

Všechny, kteří znali secesní byt plný starožitností, ve kterém rodina původně žila, napadla jistě otázka, jak se mohli manželé rozhodnout změnit tak radikálně styl bydlení. Nabízí se jediná odpověď — jednu krásu prostě vyměnili za jinou. 

Kontakt:

DONLIČ INTERIER,
Bílkova 13, Praha 1,

tel./fax: 224 812 850, tel.: 604 207 323;

U Cukrovaru 2, Opava 5,

tel./fax: 553 733 066, tel.: 603 807 989