 | VNITŘNÍ DISPOZICE: • 4+kk, 160 m 2 |
Umístění stavby na pozemkuZ hlediska energetické bilance domu se jako klíčová ukazuje jihozápadní orientace pozemku a tedy i stavby jako takové. V praxi to znamená, že objekt maximálně využívá prvky pasivně solární architektury, neboť slunce mu na své každodenní pouti uděluje obrovské energetické zisky. Tvůrce projektu a majitel domu Marek Dudák pouze lituje, že vzhledem k ostatní zástavbě nemohl dům nasměrovat přímo k jihu. V létě, kdy je slunce nejvýš, by se pak zbytečně nepřehřívaly obrovské prosklené plochy na čelní fasádě. Tomu však částečně zamezí instalace stínících prvků i prvky „chytré“ architektury, například 1,5 m široký balkon, na který dojde co nevidět. „Vzhledem k nepravidelnosti pozemku jsme vyprojektovali dům naprosto pravidelných tvarů,“ vysvětluje Marek Dudák. „Parcela leží na místě bývalého sadu, zachovali jsme zde vysoké vzrostlé stromy. Po posledních terénních úpravách to bude vypadat, jako by tu dům stál už alespoň deset let.“ |
|    |
U takto zatepleného objektu by totiž jen ztráty případnými tepelnými mosty snadno přesáhly 40 až 50 % celkových ztrát domu. Pultová střecha a okna otevírají dům slunci. Především na jaře, na podzim a v zimě, kdy je potřeba topit, tak jeho paprskům nic nepřekáží. Dopadají na podlahovou plochu a na hmotné vnitřní konstrukce v interiéru, ohřívají je a tím v nich akumulují tepelnou energii. „Normální projektant,“ pokračuje Marek Dudák, „který kašle na energii, řeší s klientem jen dispozice. U nízkoenergetické architektury je však potřeba od samého začátku přemýšlet o tom, jak budete topit, získávat a šetřit teplo, jak budete větrat a podobně. My jsme chtěli názorně demonstrovat, že ten náš dům je opravdu nízkoenergetický.“ |
 |
|
|
|    |
  | Vzduchotěsnost, ventilace, vytápěníSlunce procházející skrz velké prosklené plochy ohřívá protilehlou stěnu z vápenopískových cihel o objemové hmotnosti 1 400 kg, tudíž působí jako akumulátor (v porovnání s běžnými stavebními materiály má 5–10násobnou schopnost akumulace). Pomocí řízené výměny vzduchu do domu vstupuje přesně tolik vzduchu, kolik je potřeba. V obytné místnosti lze navíc „přitopit“ krbem s výkonem 6 kW (nebude sloužit jako doplňkový zdroj vytápění, ale především jako estetický prvek interiéru), což představuje dvojnásobek ztrát domu. Instalace krbu představovala další nemalé investice, například do komína, prostupů a podobně, řádově kolem sta tisíc korun. Co však se získaným teplem? Existují dvě možnosti – vypustit ho mimo dům, anebo zužitkovat. Zde bude sloužit k částečnému ohřevu teplé užitkové vody v akumulační nádrži. |
Energetickým srdcem domu je rekuperační vzduchotechnická jednotka (od firmy Atrea) se systémem řízeného větrání. Přichází do ní vzduch ze zemního kolektoru (např. při venkovní teplotě –12 o C dokáže právě země ohřát vzduch z –12 na +3 o C. Není tedy třeba ohřívat vzduch na požadovaných 25 o C z minusových hodnot, ale prakticky až z nuly. Při venkovní teplotě nad O o C se vzduch odebírá přímo z fasády. V rekuperačním výměníku pak teplota odváděného „špinavého“ vzduchu dokáže předat až 80 % tepelné energie nasávanému čistému vzduchu. V teplovodním výměníku – šestisetlitrová akumulační nádrž na TUV s cirkulací a třemi topnými elkektropatronami (výkon 2x 4 kW + 2 kW, v létě stačí 4 kW k ohřevu 300 litrů vody na 50 až 90 o C) – se vzduch ohřívá na požadovanou teplotu. Vše řídí regulační jednotka. „Bez rekuperace tepla a řízeného větrání nemohou nízkoenergetické stavby fungovat,“ tvrdí Marek Dudák. „Zateplením a utěsněním domu sice ušetříte energii, ale nepřivedete do domu dostatek čistého vzduchu. K tomu musíte buďto nárazově větrat, anebo prostě využít moderní technologie a zařízení.“     |
|  |
|
