Odvodnění střešních plášťů

Na kvalitní odvodňovací systém dostanete záruku až 15 let (Lindab)

Stavebnicový okapový systém Lindab Rainline nemusíte letovat ani lepit, takže jeho montáž zvládnete i bez profesionální pomoci

Střešní pláště šikmé i ploché se mohou odvodňovat vnějšími žlaby a vnějšími svody, u plochých střech a teras je možné používat i vnitřní svody. To vše tvoří odvodňovací systém, který srážkovou vodu co nejrychleji a nejspolehlivěji odvede ze střešního pláště do kanalizačního systému. K tomu je nutné vypočítat průtok dešťových vod.

Tomuto odvodnění se říká gravitační. Pro velké odvodňované plochy je možné používat i systém podtlakový, kdy se řízeným odtokem zrychluje proudění odváděné vody. Pro řešení odvodu ze střešních plášťů platí některé zásady, které je vhodné dodržovat.

Odvodňování střešních plášťů probíhá tak, že z nich stéká voda do žlabů nebo úžlabí. Z těchto míst se voda shromažďuje u vertikálního odvodňovacího systému, který pak definitivně odvede srážkovou vodu ze střešního pláště. Vertikální svody musejí být vždy umístěny v nejnižším místě střešního pláště, aby se k nim spolehlivě dostala všechna voda ze střechy.

Podle sklonu střešního pláště rozlišujeme střechu plochou, šikmou a strmou. Vždy je nutno si zkontrolovat, pro které sklony jsou krytiny nebo hydroizolační materiály určeny. Současně musí být na všech místech střešního pláště, ve všech úžlabích a žlabech, alespoň minimální spád, který zajistí odtok vody. Na každou střechu musíte počítat minimálně se dvěma odtokovými místy, kterými bude voda odváděna do vertikálního odvodňovacího systému nebo vypuštěna mimo střechu, například chrliči.

Pro případ pojmutí vody za náhlého přívalového deště, stejně jako kvůli prevenci před ucpáním, jsou nutná minimálně dvě odtoková místa. Proto je také lepší pro svislé odvodnění volit větší průměr než 100 mm. Před ucpáním lze odtokový systém chránit například krycími mřížkami, lapacími košíčky atd.

Nebezpečí ucpání žlabů a vertikálního odvodňovacího potrubí existuje vždy v těch oblastech, kde je mnoho vzrostlých stromů, jejichž listí se hromadí na střeše. V tomto případě je nejen nutné používat krycí mřížky, ale celý odvodňovací systém je třeba často kontrolovat a v případě potřeby čistit.

Dalším významným prvkem spolehlivosti odvodnění střešního pláště je maximální vzdálenost od vertikálního svodu. Žádný bod střechy ani odvodňovacího žlabu by od něj neměl být dále než 15 m.

U šikmých střech je také nutné zajistit, aby sníh, který na střeše zůstává v průběhu zimy, nezničil na jaře okapy. Na to jsou dvě řešení. Buď na zimu okapy sundat, nebo osadit střešní plášť sněhovými háky nebo jinými konstrukčními prvky, které zamezí vzniku sněhových lavin.

Ploché střechy

Spády střechy souvisejí s odvodněním velmi úzce. Technicky je možné akceptovat i nulové spády, ovšem vždy je lépe provádět střešní pláště tak, aby byla voda co nejrychleji odvedena. Minimální spád (i v úžlabí) je 1 %, optimální 3 % v ploše a 1 % v úžlabí.

Ploché střešní pláště existují ve dvou základních typech – jako jednoplášťové s klasickou skladbou izolačního souvrství a jako jednoplášťové s obráceným pořadím vrstev. Co to konkrétně znamená? Při klasické skladbě izolačního souvrství je vodotěsná izolace nad tepelnou izolací. Druhý typ střešních plášťů, jednoplášťový s obráceným pořadím vrstev, se používá více pro provozní střechy, pochozí, pojízdné a zelené. Vodotěsná izolace je vespod a jako tepelná izolace se používá pouze speciální typ polystyrenu – extrudovaný polystyren, který není nasákavý.

Přirozeně existují i další typy plochých střešních plášťů, např. dvouplášťové s odvětráváním, ale ty jsou dominantně vhodné jako střechy nad vlhkými prostory, bazény atd.

Záleží i na materiálů okapů a svodů: tyto tvoří žárově pozinkovaný plech ze švédské oceli, povrch chrání plastová vrstva (Lindab Rainline)

Široký odvodňovací žlab v ploché střeše

Pro odvodnění výše uvedené skladby střešních plášťů se používají vpusti. Ty mohou být plastové, kovové nebo vyrobené klempířsky, ovšem nyní výrazně převažují prefabrikované plastové vpusti. Podle konstrukčního typu je lze rozdělit na jednoúrovňové (používají se především u střech s obráceným pořadím vrstev) a dvouúrovňové (pro střechy s klasickým pořadím vrstev). Plastové vpusti jsou velmi variabilní a umožňují mnoho různých technických řešení, jako např. napojení na všechny používané druhy hydroizolačních materiálů, vyhřívání, řešení s lapači nečistot atd.

Plastové (prefabrikované) vpusti mohou být pro spojení s vodotěsnou izolací opatřeny integrovaným límcem, na který se napojuje vodotěsná izolace střešního pláště. V jiné variantě je vpust opatřena integrovanou pevnou přírubou se šrouby, která společně s volnou přírubou vodotěsnou izolaci svírá. V místech sevření se může přidat také tmel.

Pro ploché střešní pláště, a to zejména ty, které se používají jako tzv. provozní, je nutné doplnit bodové odvodnění vpusti liniovým odvodněním před vstupy a kolem svislých konstrukcí. K tomu se používají prefabrikované žlábky, případně násyp praným říčním kamenivem.

Rekonstruujeme-li střešní plášť, je kromě oprav vodotěsných izolací nebo zateplení velmi často potřeba rekonstruovat odvodňovací prvky – zejména vpusti. Zde je možno použít v zásadě tři způsoby řešení. Výměnu za nový prvek, novou vpust, vylepení staré odvodňovací vpusti asfaltovými samolepicími materiály nebo vystěrkování staré vpusti izolacemi, které se aplikují jako nátěry, resp. stěrky. Nejvýznamnějším a také nejkvalitnějším z nich jsou metylmetakryláty, které lze aplikovat v podstatě na jakýkoliv podklad. Tento materiál je možno použít i na řešení jiných komplikovaných konstrukčních detailů, prostupů zábradlí apod.

Druhy střešních žlabů

Šikmé střechy

U šikmých střech závisí minimální sklon ploch na použité kryti-ně a klimatických podmínkách. Také v České republice existují dramatické rozdíly mezi řešením střešních plášťů v nížinách a na horách.

V současné době však není téměř nic nemožné. To znamená, že lze použít jakoukoliv krytinu prakticky pro jakýkoliv spád. Je třeba ale splnit podmínku, že v případě sklonů menších, než požaduje výrobce, je nutné pod tuto krytinu dát ještě samostatný systém vodotěsných izolací a v podstatě krytinu použít jako estetickou, pohledovou vrstvu, která maskuje vlastní vodotěsnou izolaci. Pro odvodnění šikmých střech platí obdobná pravidla jako pro ploché střechy, ovšem používá se zde vnější odvodnění okapními žlaby.

Žlaby a úžlabí

U podokapních a nástřešních žlabů se počítá s minimálním sklonem 0,5 %. Nástřešní žlab může být integrován do střešního pláště. Toto řešení je mezi architekty oblíbené, ale z technického hlediska bývá velmi komplikované, protože je problém zachovat všude stejnou tloušťku tepelné izolace, a současně střešní plášť spolehlivě provětrávat.

Dalším důležitým detailem šikmých střešních plášťů je úžlabí, kde je nutné doplnit krytinu vrstvou nebo vrstvami, které přispějí ke spolehlivosti této části střešního pláště. Používají se v podstatě dva systémy: vlastní krytina se podkládá speciálními asfaltovými pásy nebo fóliemi, které vytvářejí dokonalou pojistnou hydroizolaci. Druhou variantou je vytvoření podkladní pojistné vrstvy klempířsky. Výsledek může tvořit i pohledovou vrstvu, tj. v úžlabí nebude krytina, ale klempířsky zpracované plechy.

Pro odvodňovací systémy šikmých střech se používají všechny druhy kovových materiálů, zejména pak pozinkované plechy (jsou nejlevnější, ale je nutné je neustále chránit proti korozi), titanzinkové plechy, měděné plechy a různé typy poplastovaných plechů.

U poplastovaných plechů je nezbytně nutné dbát na to, aby se všechny řezové hrany natřely speciální barvou, která zajistí trvanlivost klempířských prvků. Výhodou těchto poplastovaných okapních systémů je široká škála barevnosti všech prvků, takže je lze esteticky sladit s barvou krytiny.

Prefabrikovaná vpust z pryžových materiálů Lapací košíček proti ucpání odtoku

Vpust s pravo)hlým napojením na odpadní potrubí

Svislá vpust s nerezovou krycí mřížkou

Kovový lapač nečistot určený pro krytí vpustí zelených střech Boční pojistné odvodnění

(Ne)výhody plastů

Pro odvodňovací systémy lze používat i plastové prvky, ale ty vykazují menší mechanickou odolnost proti poškození než kov. U žlabů, které jsou typickým liniovým konstrukčním prvkem, je nutné dbát na eliminaci objemových změn, které vznikají při kolísání vnějších teplot. Všechny prvky musí být dilatačně spojeny a napojeny na stavební konstrukci, aby se mohly samostatně pohybovat. Jinak hrozí, že se jednotlivé spoje potrhají nebo se celý prvek vyboulí. V každém případě ztratí svou vodotěsnost.

Mnoho výrobců dnes nabízí stavebnice okapních systémů, kde je kromě žlabů, rohových a nárožních tvarovek k dispozici řada dalších specializovaných prvků.

Schéma jednoúrovňové plastové vpusti do střešního pláště s obráceným pořadím vrstev s vyhříváním Příklad sanace vpusti stěrkovými materiály

Schéma dvouúrovňové plastové vpusti s klasickým pořadím vrstev s vyhříváním do střešního pláště Příklad napojení vodotěsné izolace na prefabrikovanou vpust