|
Na základě tohoto hlediska rozlišujeme dvě hlavní skupiny:
1. hypotéky účelové neboli „klasické“ (do nemovitostí)
2. hypotéky neúčelové neboli „americké“ (tedy na cokoliv).
V případě klasické hypotéky musí klient bance vždy doložit účel hypotéky (tedy co bude s vypůjčenými prostředky dělat), do té doby banka „nepustí“ peníze a to i v případě, že je již úvěr schválen a úvěrová smlouva podepsána. Například při koupi rodinného domu se obvykle účel dokládá pomocí kupní smlouvy, výpisu z katastru nemovitostí a nabývacího titulu současného vlastníka. |
 |
Účelové použití klasické hypotéky je možné na:
|
|
Mohli bychom se zeptat, proč se vůbec zabývat složitým dokladováním účelovosti, když můžeme rovnou žádat o hypotéku americkou, kde žádný účel bance prokazovat nemusíme. Existuje pro to několik velmi dobrých důvodů. Především je klasická hypotéka podstatně levnější! Důležité je i to, že u hypoték na bydlení si můžeme veškeré zaplacené úroky až do výše 300 tisíc korun ročně odečítat od daňového základu, což u průměrné hypotéky může znamenat finanční úsporu v řádu statisíců korun. U klasické hypotéky nám také banka na konkrétní zastavovanou nemovitost půjčí více peněz (za jistých podmínek až 100 % tržní hodnoty této nemovitosti). Rovněž nároky banky na příjmy žadatelů a další podmínky úvěru jsou u hypoték na bydlení výhodnější.
|
|
V našem seriálu se budeme zabývat zejména klasickou hypotékou na nákup, stavbu nebo rekonstrukci rodinného domu.
|
SlovníčekNabývací titul – listina, která osvědčuje způsob nabytí nemovitosti jejím aktuálním vlastníkem. Například kupní smlouva, darovací smlouva, kolaudační rozhodnutí s nabytím právní moci a tak dále. |
