Musel jsem utéct z Prahy

Z města do Let

Tomáš Bím se také hezky poslouchá, protože rád vypráví a nechybí mu herecký talent. Hrával s oblibou i ženské role v amatérském souboru Litografičanka, jehož skeče byly svého času oblíbenou kulturní vložkou při vernisážích vlastních i kolegů či při narozeninových oslavách přátel.

„Mám město v krvi, narodil jsem se na Karlově náměstí v Praze a před dvaceti lety jsem měl ateliér v ulici V Kolkovně, později v Novomlýnské ulici, za kostelem svatého Klimenta. Jak Kolkovna, tak Novomlýnská tehdy žily poklidným socialistickým životem, který byl v mnohém starosvětský. V okolí se lidé znali, zvláště štamgasti zdejších hospůdek, všude bylo odtud blízko. Kolem sídlila řada redakcí, se kterými jsem už tehdy spolupracoval. Ateliér byl v přízemí, takže kamarádům stačilo jen zabouchat na okno a nedalo moc práce mě přemluvit, abychom si zašli ‚na jedno‘. A to mohla být moje zkáza. Musel jsem z Prahy pryč, abych tomu démonu nepodlehl.

Někdy v třiaosmdesátém jsme koupili starší vilku na břehu Berounky ve vsi Lety, které jsou u Dobřichovic, a já jsem ji začal dávat s pomocí místních řemeslníků do kupy. Střídali se tu Franta, Karel, Honza a bylo to k zbláznění. Každý nejdřív pohaněl práci toho druhého, ale sám s tím pohnul jen o málo. Přistavěli jsme ateliér a garáž a bydlet se tu nakonec přece jen dalo, takže se za mnou přestěhovala natrvalo i moje žena se synem. Po nějakých deseti letech ale bylo jasné, že dům potřebuje skutečně důkladnou rekonstrukci. Angažoval jsem kamaráda architekta Jarmila Srpu, protože mi bylo jasné, že na to nestačím a hlavně tomu nerozumím. Se svou ženou vytvořil projekt a provádění jsme zadali profesionální firmě, kterou Jarmil doporučil. Výsledek byl obrovský. A taky to bylo štěstí vzhledem k nedávné povodni.“

Všechno vzala voda

„Trval jsem na jediném, aby charakter domu zůstal i po rekonstrukci zachován. Jarmil nechal odstranit se střechou celé první patro a zpevnil obnažené zdi přízemí betonovým věncem. V novém podlaží byla vytvořena dispozice podle našeho přání, okna a střecha se však vrátily do původní podoby. Vlastně přibyl jeden štít, ale je tak dokonale zakomponován do původního tvaru, že si ani zdejší lidé nevšimli nějaké změny. A hlavně díky novému projektu vznikla spousta místa. K domu přibyla prosklená veranda, která propojila interiér se zahradou. Fasáda byla obložena polystyrenem kvůli zateplení a ten dům ochránil, když přišla velká voda. Bohužel jsem se nechal ukolébat názory starousedlíků, kteří soudili, že Berounka vystoupí jen trochu nad pobřežní hráz a že budu mít na pozemku nejvýš třicet centimetrů vody. Nakonec ale vystoupala v přízemí do výšky dvou metrů. Zničila celý můj archiv grafik a tisíce svazků z knihovny. Všude po ní zůstal skoro metr bahna na zemi a slizký bahenní povlak pokryl všechny věci, které zůstaly v místnostech. Ještěže můj syn Tomáš těm řečem nevěřil a přece jenom začal vynášet věci nahoru. Díky němu se zachránily alespoň obrazy a pár maličkostí.“

Šťastný to muž

Povodňová katastrofa měla pokračování. Inkasovanou pojistku převedli manželé Bímovi z Prahy do Dobřichovic, aby si usnadnili vyplácení řemeslníků, kteří odstraňovali následky povodně. Naneštěstí zvolili Unionbanku, která vzápětí zkrachovala. Když Tomáš Bím o těch událostech mluví, tak se samozřejmě neraduje, ale také nelká. Připouští však, že bez své ženy by se se ztrátou archivu a rozsáhlé knihovny vyrovnával daleko hůř. To ona také organizovala úklid a sama se v něm se synem a přáteli s velkým nasazením a statečně angažovala, takže dnes má jejich domov opět útulnou podobu. Merunkovi z Mníšku úklidové četě vozili denně teplé jídlo a buchty a koláče ze své cukrárny, Ivan Mládek zase nabídl dům v Černošicích, že tam mohou – i se psy a kocoury – bydlet, jak dlouho chtějí. Přítel Honza Varmuža z Hodonína poslal hasiče, kteří dva dny čerpali vodu, vyváželi bahno, vysušovali dům, a navíc nechal udělat kompletní novou elektriku.

Vzpomínky na zatopený ateliér a zničená díla přece jen zanechaly neblahé stopy. Tomáš Bím zatím nemůže v těchto prostorách malovat a musel si pro práci upravit garáž. Zkušenost s povodní a s návštěvami domácích i zahraničních milovníků umění, kteří si do Let dělali celodenní výlety a dupali nejen po zahradě, ale i po soukromí rodiny Bímových, ho také přivedla na myšlenku přestěhovat obrazy a grafiky mimo obytný dům a na bezpečnější místo. Vytvořil proto nedaleko svého obydlí galerii, která je otevřena jen po telefonické dohodě. Kromě toho získal malířské útočiště v Českém Krumlově. Tamější majitel penzionu pan Lojza Slepánek, řečený Dobrák, si považoval za čest mu nabídnout pronájem místnosti, kam se malíř uchyluje, když se ho zmocní touha po samotě a dobrém jídle.

„Nemám žádnou denní normu, ale když nějaký obraz začnu, musím ho také dokončit. Jsem v podstatě pohodlný člověk, mám rád dobré jídlo a umím ho i uvařit, rád posedím u sklenky dobrého pití. Jen kdyby mi toho doktor tolik nezakazoval. Jsem vlastně staromilec, který schraňuje vzpomínky na to pěkné, co bylo, ale umí se těšit i z každého nového dne a na to, co ještě bude. Mám rád hudbu a sbírám všechno možné, kromě knih také krásné kameny, zajímavé lahve, dýmky, předměty lidového umění z celého světa.“

Pozitivní postoj k světu vyzařuje z každého obrazu Tomáše Bíma. Je ukázkový sangvinik, o čemž svědčí i jeho vášnivá záliba ve žluté barvě. Ale bez modré, červené a zelené se jeho obrazy také neobejdou. Překypují pestrostí, a proto musí mít kolem sebe už jen potlačenou barevnost. Lidé je opustili často uprostřed činnosti, protože odešli za svým malířem.

Tomáš Bím

– nar. 12. 11. 1946 v Praze

– absolvent učiliště Středočeských tiskáren v Praze

– od roku 1999 člen SČUG Hollar

– účastník stovek výstav doma i v zahraničí

– ilustrace knih a časopisů, tvorba plakátů a drobných grafik

– studijní pobyty v Anglii, Francii, Holandsku, Itálii, Německu, Španělsku, Thajsku, USA aj.

– zastoupen v galeriích, muzeích a soukromých sbírkách po celém světě

Kontakty:

GALERIE TOMÁŠ BÍM, Na Víru 447, Lety u Prahy,

tel.: 602 370 842,

otvírací doba – podle domluvy