|
|
Hezky od podlahy… Alespoň podle slov architekta ing. Václava Hlaváčka „šlo o neobvyklou zakázku i v tom, že klient byl velmi důvěryhodný, informovaný a naprosto přesně věděl, co chce“. Majiteli tak bylo jasné, že s diskusí o tom, jak bude vypadat interiér jako celek, se musí začít „hezky od podlahy“. Doslova a do písmene. Právě na ní bylo, aby opticky sjednotila celé první podlaží domu i s terasou tak, že dnes tu vše působí jako jeden velký a do kraje otevřený prostor. I proto se majitel při výběru kamene rozhodl pro doporučovanou západočeskou specialitu – trachit. Přeměněný sediment, který má ovšem podle architekta větší tvrdost než pískovec, se hodí jak do interiéru, tak i do venkovního prostředí. Pocitově je navíc velmi příjemný, což způsobuje jeho studený až jílovitý podklad s výraznou tmavě hnědou (někdy až červenou nebo i černou) kresbou. „Neplní zde ale jenom estetickou funkci. Chtěli jsme po něm, aby posílil hodnotu objektu z hlediska lokality a umocnil jedinečnost nevšedních průhledů.“ Už od vstupních dveří se tu tak rozbíhá patnáct metrů nádherných teritorií plochy, která jakoby běží interiérem a proráží z chodby přes obývací pokoj až na terasu, kde se teprve zastavuje. Ostatně jako každý, kdo poprvé vejde do domu a už od vchodu vidí panorama protější strany.
Dřevo, sklo a kámen Trachit navíc naprosto dokonale ladí k dalším používaným materiálům. V podlaze objektu se vedle něho částečně uplatnil i americký ořech, který jinak ovšem dominuje především prostorovým konstrukcím, ať už v podobě skříní oddělujících ložnici s pracovnou, nebo v dalším interiérovém vybavení. Kámen a kov harmonicky doplňují bezrámové skleněné dveře, které nijak nenarušují kompaktnost jednotící trachitové plochy celého podlaží a umocňují dojem z prostoru. Oddělují chodbu s pracovnou, pracovnu s obývacím pokojem i obývací prostor s terasou. Ta vede kolem celého průčelí domu, takže je na ni vidět ze všech místností. V podstatě se ani nemusejí rozevírat skleněné dveře, aby měl člověk pocit, že snídá pod vzrostlým ořechem uprostřed přírody. Samotné posezení na terase je ovšem také příjemné. A nijak ho nekazí ani zahradní plast, protože ten tu mají, ostatně jako veškeré vybavení, na úrovni. Řečeno slovy architekta Hlaváčka: „Klientovi se podařilo úžasně zkombinovat velmi kvalitní nábytek s tím předpolím. I když s námi vše konzultoval, v podstatě jsme mohli jenom říkat ano. Drobné korekce se možná týkaly materiálu nebo rozměrů, jinak šlo o ideální souzvuk, což se stává málokdy.“ Mobiliářem se přitom ovšem nic nedohání ani nezakrývá. Tím, že souzní s celkovým dispozičním řešením čistého interiéru, výrazně napomáhá potlačit některé nedostatky původní stavby, které nebylo možné odstranit
Proč nevystavit oblečení Důležité je, že se podařilo otevřít vstupní prostor, chodbu, která byla zapříčkovaná a znemožňovala průhled domem. Z ní už se vchází do obývacího prostoru, kde kuchyň s otevřeným a jakoby pódiovým jídelním koutem převyšuje o dva stupně místo k sezení a relaxaci. Jako symbolický předěl tu slouží na zakázku vyrobená luxusní skříň s televizí a audiovizuální technikou. Ze sedačky, která je ve stejné úrovni s terasou, se nabízí mj. také pohled do vyvýšené pracovny, v jejíž stěně je zabudovaný plně prosklený horizontální průzor. V pracovně architekti doporučovali vlastně pouze její dispoziční řešení a místo další dělicí zdi navrhli dřevěnou prostorovou konstrukci, složenou ze dvou skříní – pracovní a šatní. Ta už ovšem supluje stěnu ve stylově velmi střídmé a klidné ložnici. Do koupelny se z ní prochází otevřenou šatnou obloženou opět americkým ořechem. Oblečení je v ní volně zavěšeno na nerezových tyčích, což je sice neobvyklé, ale velmi efektní. A navíc praktické. V jednom směru si člověk cestou z ložnice do koupelny odkládá a v druhém směru se zase obléká… Tedy většinou. Koupelna se předělávala kompletně. Podlahu má dnes samozřejmě z trachitu, stěny jsou obložené šedobílou skleněnou mozaikou a jako barevný akcent slouží opět americký ořech na koupelnových skříňkách. Sprchový kout tvoří vlastně jenom stavební nika oddělená bezrámovým sklem. Příjemná střídmost panuje i zde. Ostatně stejně jako v celém objektu – snad jen vyjma druhého podlaží, které více méně patří dětem. Vše pak výrazně dotváří komplex vestavěného osvětlení. Je naprosto cílené – nasvícení chodby při podlaze se v obytném prostoru zvedá ke stropu, aby se vzápětí na terase zase sneslo k zemi. V ložnici i v pracovně, všude má stejný charakter, takže se zde ani večer netříští, ale naopak znovu zdůrazňuje volnost nepochybně velkoryse řešeného prostoru.
Kontakty: Studio acht architects, e-mail: studioacht@studioacht.cz
text: Eva Šuhájková foto: Oto Pajer |
Obyčejnost vzala zasvé
Když se čtyřčlenná zahraniční rodina rozhodla v Čechách zakotvit natrvalo, měla štěstí. Zdánlivě obyčejný dům, který se jí podařilo koupit, je totiž na dost neobyčejném místě. Panoramatický výhled do širého kraje, jemuž v dáli dominuje jeden z našich architektonických skvostů, opravdu jen tak nějaký dům nenabízí. I proto se majitelé rozhodli při následných úpravách interiéru právě tento klad ještě více zvýraznit. Shoda, která v tomto směru panovala mezi nimi a ateliérem Studio acht architects, byla od počátku stoprocentní.
