|
|
Barvy nás obklopují celý život. Jakmile otevřeme oči, hned přijímáme nejrůznější barevné vjemy. Nepřekvapí tedy, že barvy hluboce ovlivňují naše pocity a nálady, vytvářejí určitou atmosféru. Některé odstíny nás uklidňují, jiné naopak stimulují k aktivitě.
Nejen barvy samotné, ale rovněž světelné podmínky a okolí ovlivňují vnímání přírody. Světlé tóny jsou příjemné v ranním a večerním slunci nebo stínu, v poledním žáru však mohou být až příliš ostré. Naopak tmavší spektrum je ve stínu poněkud nevýrazné.
Barevné spektrum Samostatnou kapitolu tvoří barevné kombinace, které jsou ještě působivější nežli jednotlivé barvy. Podle toho, jak jsou vybírány, rozeznáváme pojetí harmonické (oranžová a zlatá, červená a purpurová, modrá a fialová) nebo komplementární, doplňkové, kontrastní (oranžová a modrá, červená a zelená, žlutá a fialová). Tyto barvy leží v barevném kruhu naproti sobě, což znamená, že se vzájemně doplňují. Podobně to platí o takzvané teplotě barev. Bílá, modrá, stříbřitá, světle růžová a krémová výrazně „ochlazují“ kompozici. Žlutá, oranžová, červená a purpurová nás naopak pořádně proberou. Důležitá je i velikost a povrch barevných ploch. Jemné bílé kvítky šateru působí lehce a vzdušně, zatímco mohutné květy dřevité pivoňky nebo čajové růže téže barvy jsou těžké a majestátní.
Módní vlny Volba barev v zahradě podléhá samozřejmě i určitým módním vlivům. Je zajímavé, že ve viktoriánské Anglii devatenáctého století vnímali barvy na záhonech jinak než dnes. Kombinovali pouze základní barvy – modrou, červenou a žlutou, nanejvýš je lehce doplňovali sekundárními barvami – fialovou, oranžovou a zelenou. Barvy na záhonech byly podrobovány přísné vědecké analýze. Výsledkem byly kompoziční doktríny, které dnes chápeme jako málo rafinované a dokonce nudné.
Až teprve slavná zahradnice Gertrude Jekyll začala barevné kombinace pro zahradu hledat na plátnech největších malířů-krajinářů, jako byl třeba William Turner. Naučila se například dávat modrou barvu na vzdálený konec záhonu, neboť opticky prodlužuje – podobně jako na obrazech modravé dálavy. Koncem devatenáctého století si porozuměla s Williamem Robinsonem, který také kritizoval přísnost tehdejšího stylu, a společně vytvořili prvek smíšených záhonů – kombinaci květin a keřů.
Barvy pro krásu Je třeba si uvědomit, že barevné jsou nejen květiny, ale i listy a jehličí dřevin, kůra a plody. Od jara do podzimu hraje podstatnou roli trávník, v zimě holá půda na záhonech. S barvami květin si můžete hrát bez obav, protože případné chyby se dají snadno a levně napravit. Naopak zdrženlivost je důležitá při vysazování barevných kultivarů dřevin – jejich účinek je trvalý a velmi silný.
Vlastnosti barev Bílá barva je často označována za „nebarvu“, protože není obsažena ani v barevném spektru, ani v barevném kruhu. Jiní tvrdí, že je to naopak nejdokonalejší barva, protože v sobě obsahuje všechny ostatní barvy. V každém případě je barvou čistého světla, elementem bez emocí a vášní, neutrální a snášenlivá.
Žlutá patří mezi základní tóny a je barvou slunce a zlata, vydává oslňující zář a v záhonu je vpravdě planoucí pochodní. Žlutá je nejjasnější barvou barevného kruhu, je lehká a žhnoucí jako plamen.
Oranžová je v mnoha směrech podobná žluté, ale díky silnému podílu červené barvy je více dynamická.
Červená je dramatickou, vzrušující a neklidnou barvou, ale také symbolem pomíjivé moci. Zatímco na modrou oblohu se můžeme v klidu dívat celé hodiny, rudě zabarvené červánky nám zrychlí tep.
Fialová je barvou sekundární, vytvořenou smícháním základních barev modré a červené. Její působení proto leží „někde mezi“, není již tak chladná jako modrá, ani neklidná a vzrušující jako červená. Představuje vznešenost i moc (kardinálský purpur).
Modrá je velmi chladná, odměřená a propůjčuje každé kompozici dojem dálky a klidu. Je to pokojná barva naděje a melancholie.
Zelená vzniká smícháním modré a žluté, je tedy sekundární barvou. Díky zeleni listů, jehlic a jiných částí rostlin je v zahradě nejhojněji zastoupena. Působí osvěžujícím dojmem, kontrastuje s červenou a harmonuje se žlutou a modrou.
text: Jiří Prouza foto: Petr a Jana Pyškovi |
Barvy v zahradě
Každý živý prvek v zahradě má kromě jiných vlastností i určitou barvu. Ta však většinou není stálá, neboť především u rostlin se barvy mění v závislosti na ročním období, působení světla nebo i jiných vlivů.
