|
|
Bůhví proč jsem došla k závěru, že Osmany Laffita nemůže žít černobílý život, ale musí vyčnívat svou bizarností jako snad všichni úspěšní módní tvůrci. Když jsem přijížděla k vysoké bráně rozlehlého pozemku dvorního návrháře značky Taiza, donekonečna jsem si opakovala: Ničemu se nediv, pasivně přijímej módní trendy a tvař se přirozeně, i kdyby ti přes cestu přeběhlo stádo velbloudů s chocholy pštrosího peří na hrbech a s pestrými boa omotanými kolem dlouhých krků. Nic takového se nestalo. Majitel sice kdysi choval lva, ale dnes bych u jeho vily mohla potkat leda tak psy, koně, pávy, mývaly nebo klokany.
Ve stráni v hustém lese se tyčí překrásná secesní vila, kterou postavil v roce 1910 Ladislav Pračka. Místo ani architekturu si nevybral náhodou. Dům byl totiž postaven jako místní hvězdárna, proto musela poloha přesně odpovídat požadavkům na co nejpřesnější vědecké výzkumy. Vilu časem koupila rodina Pospíšilova, která ji věnovala jako svatební dar dceři, jejíž manžel byl vášnivý astronom. Jak léta plynula, vila dobře sloužila svému účelu. Po válce se však z luxusního vyhlášeného sídla stal polozbořený tichý dům, k němuž by se dostal snad jen princ, jdoucí se šavlí v ruce vysvobodit zakletou princeznu. Nebyl to sice on, kdo vysvobodil spící vilu k životu, ale činorodý Osmany, který ji před třemi léty objevil, když se byl koupat nedaleko odtud. Za tu dobu se tu skutečně hodně změnilo. Když jsem vstoupila do domu, vládl zde čilý ruch — rozkvetlou zahradou se proháněli dva psi, zpovzdáli byli slyšet pávi a z ohrádky si mě zvědavými pohledy měřili dva zakrslí klokani. Sedla jsem si na terasu do houpacího křesla a s výhledem do soukromé zoologické zahrady jsem Osmanymu Laffitovi položila několik otázek. Proč jste si vybral právě tuhle vilu? Bydlel jsem v Praze a uvažoval o tom, že se přestěhuji z města na místo, kde budu mít klid k práci a kde budu moci také odpočívat a relaxovat. Dům jsem objevil náhodou, a hned jak jsem sem poprvé vstoupil, bylo jasné, že ho chci. Získat ho však nebylo jednoduché. Jak vypadal? Zvenku je pořád stejný, uvnitř se toho ale hodně změnilo. Museli jsme udělat kompletní rozvody vody, elektřiny, topení a dispozici přizpůsobit našim požadavkům. V současné době je už hodně zrekonstruováno, ale ještě stále máme velký kus cesty před sebou.
Práce neprobíhaly plynule? Ne, původně jsme najali stavební firmu, ale nebyli jsme spokojeni, a tak dnes všechny úpravy dělají zaměstnanci. Ti se zároveň starají o zahradu a zvířata. Nevadí vám, že rekonstrukce trvá dlouho? Myslím, že člověk nesmí být rychlejší než život. A k čemu spěch? Není to pak ono, když nevidíte, jak se všechno mění. Takhle mám lepší pocit, víc to prožívám. Co bych pak dělal? Takhle musím každý den říct, co se bude dělat dalšího, jsou to pro mě běžné starosti. Jaké máte plány se stavbou? Architekturu chci rozhodně zanechat v původním stylu, uvnitř pak dispozici změníme podle našich přání. Obnovíme kopuli, která sloužila k pozorování hvězd, nechám zrekonstruovat terasu, abych tady mohl v létě sedět. Co se týká zahrady, tam nastanou změny. Chtěl bych, aby tady bylo hodně okrasných květin, sochy a nejrůznější umělecká díla. Jak dům zařizujete? Některé kusy, i když je jich hodně málo, protože dům vykradli, jsou původní, něco je z mého bývalého bytu a něco jsem koupil. Přesně ještě nevím, jak bude celý dům zařízený, ale určitě nechám hlavní salon nezměněný, ostatní pokoje pravděpodobně budou v různých stylech.
Jak si to mám představit? Každý pokoj bude mít svou atmosféru, líbí se mi japonský styl, takže jeden pokoj by mohl být v tomto duchu, chtěl bych tady ale i kubánský styl a mnoho dalších. V konečném výsledku tedy budete procházet mezi salony a pokaždé budete v jiné zemi. K tomu všemu ale budeme potřebovat nějakého šikovného architekta. Nenapadlo vás někdy, že byste si navrhl nábytek sám? Jedním z mých předmětů na malířské akademii byl také design interiéru. Nemyslím, že bych nedokázal načrtnout nábytek, ale víc mě baví navrhovat šaty. Sledujete současné trendy v zařizování? Samozřejmě, čtu interiérové časopisy, které vycházejí u nás a nechávám si posílat nejrůznější magazíny ze zahraničí. Nacházím v nich inspiraci a tu přenáším do svého domova.
V jakém prostředí jste vyrůstal? Pocházím z diplomatické rodiny, která mi umožnila cestovat a tím mi dovolila poznávat jiné krajiny a jejich kultury. Na Kubě jsem bydlel v rodinné vile uprostřed překrásné zahrady. Proč jste se rozhodl žít v České republice? Maminka mě sem poslala studovat, našel jsem si tu přátele a vybudoval vlastní život. Kdykoliv chci, můžu se domů vrátit. Je to jako stroj času — jsem na Kubě a cítím se jako dítě, v Čechách jsem dospělý a podnikám. Je důležité posouvat se v čase, nestát na jednom místě a nekoukat na totéž, co vidíte každý den. Snažím se být vždycky o krok vpředu. Prostředí, kde jsem si našel nový domov, mě inspiruje. Jak? Na Kubě je stále hezky, tady se střídají čtyři roční období, a tak mám inspiraci k navrhování kolekcí také pro podzim a zimu. Nebylo jednoduché si na změny teploty zvyknout. Abych se tu cítil úplně šťastný, muselo by tu být moře. Máte ještě nějaký další byt jinde ve světě? Pominu-li Kubu, kde máme rodinný dům, tak ne, tato vila je hlavní sídlo. Uvažuji ale o koupi menšího domku právě někde u moře. Buď ve Španělsku, nebo v Miami. Z praktického hlediska zatím vyhrává Evropa. U moře bych byl za dvě hodiny, cestování by bylo pohodlnější a nepřinášelo by komplikace. Nezdá se vám vila velká? Zpočátku možná ano, ale dneska mi připadá malá. Chtěl bych větší, potřebuji hodně místa, volný prostor, abych se necítil svázaný. Ten ostatně dávám svým blízkým i svým zvířatům. Jak vlastně vznikla vaše soukromá zoo? Od dětství miluji zvířata, rád chodím do akvaristiky. Nikdy však nekoupím zvíře na první pohled, čekám, a když ho tam znovu vidím při další návštěvě a mám pocit, že se trápí, tak ho musím koupit. To je asi můj trest. Nemám děti, možná takhle zaplňuji prázdné místo v životě. Jste rozhodnutý zůstat v České republice? Nic neplánuju, žiju teď. Každé ráno, když se probudím, děkuju bohu, že mě dovolil žít další den. Pravda je, že můj pracovní program je skutečně vytížený, čeká mě teď velká přehlídka na Mercedes Benz Fashion Week v New Yorku, chystáme se otevřít další butiky v Evropě i v Americe… Beru život tak, jak přichází.
Kontakt: TAIZA, pasáž Broadway, Na Příkopě 31, Praha 1, tel.: 221 613 308
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová zdroj: Moderní byt 11/2002 |
Soukromé nebe Osmanyho Laffity
Záře reflektorů osvětlovala pouze přehlídkové molo a první manekýna vstoupila ladným krokem mezi diváky. Před šesti měsíci proběhla v Paříži přehlídka kubánského módního návrháře Osmanyho Laffity, už patnáct let žijícího v Praze. Nevšední modely z luxusních látek a střihy, které ocení každá sebevědomá žena, se nesly na dokonalých tělech modelek. Autor obléká naši první dámu a mezi jeho časté klientky patří také Ivana Trumpová, thajská princezna Ubol Ratana i egyptská princezna Mme Mansour. Napadlo mě, jak vlastně bydlí. Odpověď jsem získala o několik měsíců později. Navštívila jsem ho v malém městečku za Prahou.
