|
|
Nejprve se zabývejme otázkou okamžiku přechodu majetku ze zůstavitele na dědice. Zákon zde jasně stanoví, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Tím je myšlen skutečný okamžik smrti. Ovšem ačkoli se dědictví nabývá tímto okamžikem, je vždy třeba, aby proběhlo dědické řízení před notářem a následně u soudu, který usnesením určí, kdo co z dědictví nabyl. Do právní moci takového usnesení dědického soudu se všichni v úvahu připadající dědici považují za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví, což má mimo jiné za následek, že třetí osoba, která by chtěla zahájit spor ohledně tohoto majetku, musí žalovat tyto dědice všechny najednou. Soud tedy v řízení o dědictví vlastně „zpětně“ deklaruje, kdo a jaký majetek patřící do dědictví v okamžiku smrti zůstavitele nabyl. |
|
Dědickým titulem je buď závěť, anebo zákon, případně oba tyto důvody (mohou se doplňovat). Dědictví lze výslovně odmítnout (takový postup je logický zejména při dědictví nevelké hodnoty, které by dědice spíše zatížilo, nebo při hrozbě nabytí majetku, který by byl kontraproduktivní – např. nabytí staré nemovitosti, jež vyžaduje značné náklady na opravy). Dědictví však nemůže platně odmítnout ten, kdo si již jako dědic počínal (začal vyrovnávat dluhy zůstavitele apod.). Zákonná dědická posloupnost Vydědění Z hlediska zákona připadají v úvahu jen čtyři důvody vydědění:a) jestliže potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech Jakkoli se většina těchto důvodů může zdát být poněkud obecně formulována, rozhodovací praxe soudů je již značně konkretizovala. Jako příklad je možné uvést, že za neplatné vydědění je považována situace, kdy zůstavitel sám o svého potomka za života nejevil téměř žádný zájem a poté jej vydědil s tím, že se s ním tento potenciální dědic nijak nestýkal. Veškeré důvody vydědění je tedy na místě konkretizovat a je třeba počítat s tím, že se tyto důvody stanou v dědickém anebo dokonce sporném řízení předmětem dokazování před soudem. Neplatné vydědění či prosté opominutí potomka v závěti má za následek to, že jestliže se potomek takové neplatnosti či opominutí před soudem dovolá a prokáže ji, náleží mu buď celý jeho zákonný dědický podíl (v případě nezletilého potomka), nebo polovina takového podílu (zletilý potomek). Závěť Z hlediska obsahu je třeba upozornit na zákonné ustanovení, podle nějž žádné podmínky k závěti připojené nemají právní následky – soud tedy při vypořádání dědictví k podmínce prostě nepřihlédne, a je-li nabytí dědictví vázáno na její splnění, bude postupovat, jako by podmínky nebylo. V našich poměrech tedy nelze uvažovat o tom, že po vzoru románu Julese Vernea zůstavitel závětí „nastartuje“ jakousi soutěž a dědicem se stane ten, kdo nejlépe splní její podmínky. Vypořádání dědictví Autor je právník a v současné době pracuje v bankovní sféře. |
