![]() |
Může rodinný dům navazovat na tradiční architekturu a přitom být veskrze současný? O tom, že se nejedná o nic nemožného, přesvědčil mladé klienty architekt Tomáš Havlíček ve spolupráci se svým kolegou Michalem Mihalčíkem. Investoři prostředí Českého ráje dobře znali z minulosti, protože zde několik let bydleli. V blízkosti jejich domu se však nacházely penziony a neustálý ruch je přece jen rušil. Proto si vyhlédli parcelu v klidnějším prostředí, na níž však její původní majitelé nechali vybudovat základy stavby, kterou nakonec nerealizovali. „Předchozí majitelé počítali s napodobeninou historické chalupy, ale toto řešení jsme nenásledovali. Byli jsme naopak pro moderní dům,“ říká Tomáš Havlíček. Stávající základy tedy autoři využili pro výstavbu rodinného domu, který se skládá ze dvou hlavních hmot, které spojuje přízemní krček. V něm se nachází koupelna, kuchyň a průchozí šatna. Obě části mají samostatné vstupy. Menší byt na západní straně je možné s hlavní obytnou částí propojit i přes terasu, obě křídla však mohou fungovat zcela samostatně. Stavba jako celek evokuje zemědělské usedlosti a statky, avšak má zcela současný „kabát“.
|
Jako proudové letadloUž když se k domu přiblížíte, je jasné, že vás čeká silný zážitek. Uzavřená severní stěna je stejně jako střecha obložená měděným plechem, který nečekaně ladí s kamenem i lazurovanými smrkovými palubkami, které pokrývají zbývající část stavby vyzděné keramickými tvárnicemi. Měď přitom slouží nejen jako nápaditý výtvarný prvek, ale navíc dům chrání před nepříjemnými povětrnostními vlivy. „Jsme tady jako na větrné hůrce. Navíc třeba letos v zimě tady bylo místy přes metr sněhu,“ říká majitel.
Hned od příjezdové cesty si všimnete výrazného vikýře, který dotváří kompoziční schéma severního průčelí a „vyvažuje“ jeho levou stranu. Tvar vikýře a jeho nasazení na hranu střechy evokuje sací otvor motoru proudového letadla. Asi ne náhodou – staré, třeba i velmi hezké chalupy působí ve srovnání s domem od Tomáše Havlíčka a Michala Mihalčíka jako dávné dvouplošníky…
|
|
Rozšířená podestaDům se svými prosklenými plochami otevírá směrem na jih. Z obývacího pokoje, který proteplují nejen sluneční paprsky, ale i jasanová podlaha, se před vámi objeví výhled na panoráma Českého ráje se zříceninou hradu Trosky. V tu chvíli si uvědomíte, že tato oblast byla osídlena ještě dříve než ve středověku – první stopy po osídlení se v okolí Kozákova datují až do pravěku.
Zatímco v přízemí se střetávají jednotliví členové rodiny a přijímají zde návštěvy, ložnicové patro slouží jako intimní zóna rodičů. Sem vás přivede jednoramenné jasanové schodiště. Hned na něj navazuje rozšířená podesta, kde se nachází dětská herna. Až potomci majitelů povyrostou, přestěhují se právě do patra a ložnice se změní na místnosti pro děti.
Manželé si po konzultacích s autory interiér vybavují nábytkem sami – zvláštní zmínku si určitě zaslouží kuchyňská linka z břízy vyrobená podle představ paní domu. Dokonale „zapadá“ do interiéru obývacího prostoru, který projasňují okrové a modré akcenty vnitřních omítek.
![]() ![]() Přizpůsobivá bytost„Obytný dům je živá, přizpůsobivá bytost, která nabízí bezpočet řešení,“ říká architekt Tomáš Havlíček. Právě garsoniéra na západní straně domu toto jeho tvrzení dokládá v praxi. Se zbytkem domu může i nemusí být propojena a je možné ji využívat k různým účelům. Může sloužit jako pokoj pro hosty, byt 2 + kk k pronajmutí nebo jako pracovní kancelář. V budoucnu ji lze využít také k bydlení „nanečisto“ pro dospívající dítě či ještě později jako výminek pro rodiče. Historie domu navrženého Tomášem Havlíčkem a Michalem Mihalčíkem však teprve začíná.
|
Půdorysy |
TECHNICKÉ ÚDAJE: Zastavěná plocha: 240 m² Obestavěný prostor: 1 360 m³ Obytná plocha: hlavní byt 170 m², garsoniéra 50 m², příslušenství a technické zázemí 65 m² Spolupráce: Michal Mihalčík Obvodové zdi: keramické tvárnice Stropy: monolitické betonové Střecha: trámová konstrukce opláštěná měděným plechem stejně jako průčelí |
![]() KontaktLétající inženýři
Kounicova 23, 602 00 Brno
mobil: 602 765 900
e-mail:
|
ARCHITEKTIng. arch. Tomáš Havlíček (1967) |