Živé ploty zelené po celý rok

To ovšem nelze vždy říci o současném způsobu oplocování – různé betonové zdi, drátěné ploty a plechové bariéry činí naše okolí neprostupné, neprůhledné a často až nepřátelské. Chcete-li však zlidštit své okolí, dostat do něj více zeleně a zároveň ohraničit své království, je tu dobré řešení v podobě živého plotu. Keře nejen dokážou uzavřít pohled do soukromí zahrady, ale na rozdíl od rozpáleného betonu či kovu také zvlhčí a zpříjemní klima v horkém létě.

Krása a různost

Živé ploty mohou být buď přísně stříhané do tvaru, nebo volné, omezené jen svou konečnou výškou a šířkou. Některé ohraničení pozemku jen symbolicky naznačují výškou po kolena, jiné tvoří hustou dvoumetrovou živou stěnu. Někdo má raději jednopruhové pásy, jiný dá přednost volnější výsadbě složené z různých druhů dřevin. Žádané jsou ploty jehličnaté i listnaté, stálezelené i opadavé.

Stálezelené ploty mají výhodu celoroční neprůhlednosti a zeleně. Volí je hlavně majitelé zahrad v okolí rušnějších ulic a hlavních silnic, neboť pohlcují hluk a prach neustále, v každém ročním období. Hodí se spíše do měst, kde se cení každá zelená plocha a v zimě je olistěný keř aspoň malým kontaktem s přírodou. Na malých pozemcích mezi velkým množstvím lidí je také větší potřeba soukromí. A od konkrétního pozemku a jeho vlastností se odvíjí i výběr dřeviny tak, aby na daném stanovišti splnila očekávání majitelů. Správný výběr dřeviny je nejdůležitějším momentem.

Bariéra z jehličnanů

Některé druhy do nízkého kompaktního tvaru prostě znásilnit nejdou (těžko někdo bude vysazovat plot z douglasek, které patří mezi nejvyšší stromy světa), jiné jsou pro řez jako stvořené (zvláště pokud pomohou šlechtitelé a vyberou zakrslé a kompaktní formy). K nejvhodnějším rodům patří tis (Taxus) a cypřišek (Chamaecyparis), v některých případech i zerav (Thuja), v některých případech ve vyšších polohách lze použít i smrk (Picea) a další.

Zerav patří k nejčastěji používaným jehličnanům, nedorůstá příliš velkých rozměrů a stříhání zvládne bez potíží. Hodí se do městské zástavby a je oproti ostatním dřevinám velmi levný. Roste neobyčejně rychle, stejně rychle však i stárne, řídne a „pelichá“ odspodu. Hodí se tam, kde je potřeba velmi rychlý efekt, ale po osmi až deseti letech začne plodit a nehezky stárnout bez možnosti účinného zmlazení. Vzhledem podobný cypřišek roste a stárne o něco pomaleji. Je vhodný na vysoké husté ploty (1 až 3 metry). Stříhá se jen jednou v roce, koncem června a nemělo by se střihat příliš hluboko do starého dřeva.

Tis je naopak spíše stínomilný, v přírodě se vyskytuje v podrostu listnatých lesů. Roste mnohem pomaleji a pěkný plot začne tvořit až po několika letech, krásný však při dobré péči zůstane mnoho desítek let. Tis lze tvarovat nejen do pásu plotu, ale i do různých koulí, ornamentů a zvířátek, jak občas vídáme v zámeckých parcích. Pokud se chystáte kupovat sazenice, zeptejte se zahradníka na způsob množení (zda jsou prodávané rostliny jen řízkované z jedné matečné rostliny). Pokud vyžadujete u tisů plody, je potřeba mít samčí i samičí rostliny, jinak pochopitelně krásné rudé bobulky nebudou.

Smrky jsou dřevinami vlhkých podhorských a horských lesů a v suchém městském prostředí teplé nížiny se jim dařit nebude. Zabírají také dost místa na šířku a dovolit si je mohou především majitelé větších pozemků v deštivějších oblastech podhůří a vysočin. Počítejte s tím, že smrkový plot poměrně účinně odděluje, ale pohledově příliš nezakrývá, navíc rychle stárne a nepůsobí příliš přirozeně.

Listnáče stále zelené

Z listnatých neopadavých keřů se nejčastěji setkáváme s ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare) nebo se zimostrázem vždyzeleným (Buxus sempervirens).

Ptačí zob je naše domácí dřevina v podrostech listnatých lesů teplejších oblastí a dorůstá málokdy do výšky více než dva metry. Zimostráz pochází ze Středomoří, kde obývá skalnaté stráně a svahy na slunci i ve stínu. Oba keře jsou výjimečně odolné a přizpůsobivé, snášejí městský smog, sucho i nekvalitní půdu. Nevýhodou je poněkud fádní vzhled, ptačí zob sice v červnu a červenci kvete bílými květenstvími, ale černé drobné plody potěší spíše ptáky než vaše oko.  Oba druhy lze stříhat velmi dobře a přesně do stěn a přesných tvarů. Zimostráz zůstává celoročně velmi pěkně hustý, ptačí zob je po ostříhání řidší a průhlednější.

Zajímavě vypadá živý plot ze stálezelené bobkovišně lékařské (P. laurocerasus), pocházející z jihovýchodní Evropy a Malé Asie. U nás ji známe jen jako nižší keř, ale v teplejších podmínkách dorůstá velikosti malého stromu vysokého 4 až 6 metrů. Má krásné temně zelené kožovité listy a je spíše stínomilná. Hodí se jako volnější živý plot v podrostu pod vyššími stromy nebo do vlhčích tmavých dvorků a severně orientovaných zahradních zákoutí. Do přesných pravidelných tvarů se stříhat nedá, ale půvabně doplní drobnolisté dřeviny v plotech vícedruhových.

Podobně teplomilný keř skimmie japonská (Skimmia japonica) se hodí mezi jiné druhy jako oživení. Dorůstá výšky asi 1,5 metru (ale prodává se množství nižších odrůd, které se hodí spíše do nádoby na balkon), kvete časně zjara a během podzimu a zimy keře krášlí rudé plody. Nesnáší přímé slunce.

Z Dálného východu pochází i aukuba japonská (Aucuba japonica) s pestrými listy. Má velmi podobné nároky na stín a stálou půdní vlhkost jako skimmie, velmi jim to také sluší ve společné výsadbě.

Živý nemusí být jen plot, ale zazelenat se může i zídka či zeď. Můžete ji nechat porůst břečťanem (Hedera helix) nebo brslenem (Eonymus fortunei), z opadavých lián lze vysadit na větší plochy i přísavník (Parthenocissus).