Ačkoliv se o růžích popsalo již mnoho papíru, musíme je neustále obdivovat. Hlavně v situacích, kdy mnoho jiných kytek již kolabuje. Loňské léto to plně potvrdilo. I přes zničující vedro a sucho to byly právě růže, které dokázaly i v těchto podmínkách naplnit očekávání a nadále kvetly a zdobily zahrady. Klobouk dolů – tohle není samozřejmost.
Jak poznat tu pravou
Lidé vybírají růže hlavně podle toho, nakolik se v nich vyznají. Úplný laik chce „nějakou červenou růži asi takhle vysokou…“. Pokročilejší znalec už ví, že jsou různé skupiny růží, a orientuje se podle toho. A pak jsou růžoví nadšenci, kteří hledají a kupují konkrétní odrůdu, protože mají přehled a vědí přesně, co chtějí. Žádná metoda výběru není nutně špatná nebo dobrá, pokud nezanedbáte i další kritéria. Růži necharakterizuje pouze její krása nebo vůně. Minimálně stejně důležitou vlastností by měla být vysoká odolnost a zdraví konkrétní odrůdy – tedy pokud z ní chcete mít dlouhodobý estetický zážitek bez zbytečné péče a starostí.
Kde tyto informace vzít? Kvalitní pěstitel dodává na etiketě k sazenici nejen informace, jako je název a případně výška, ale i další údaje. Mezi nejdůležitější patří odolnost proti listovým houbovým chorobám, jako je černá skvrnitost a padlí. Důležitá vlastnost ale může být i odolnost proti extrémním mrazům, pokud se růži chystáte vysadit ve vyšších horských polohách. V běžných oblastech do cca 700 m n. m. to není třeba řešit, v italských Alpách je jedno rozárium ve výšce 1 500 m n. m. (podívejte se na Uhrerhof.com).
Kam s ní a co sní
Růže má ráda slunce, ale nemusí být celý den – stačí půl. Bude spokojenější na místě, kde proudí vzduch a osuší listy. Půdy chce hlubší, propustné, jílovito-písčité, s dostatkem živin a mírně kyselé. Dostatek vláhy je dobrý v prvních letech po výsadbě, než její kořeny proniknou do větší hloubky – pak už si vodu najde i bez zálivky. Jinak jde o nenáročnou a skromnou rostlinu, která se i za malou péči vpravdě královsky odmění.
Péče se omezuje na jarní střih (když začne kvést zlatice – forsythia), během vegetace zastříháváme, jen když je to nutné a jen krátce po 1. pravý list na stonku (s pěti lístky). Na podzim jen lehce zakrátíme a nakopčíme. Hnojíme 2x – při jarním střihu a na konci srpna. Toť vše.
Pokud si ještě stále myslíte, že pěstování moderních růží je příliš složité a náročné, zakupte si jednu špičkovou odrůdu a přesvědčíte se sami, že to stojí za to.
Růže se dělí podle vzrůstu a charakteru do základních skupin:
1. Zakrslé / mini růže – nízké keříčky do 40–50 cm, bohatě a stále kvetoucí. Hodí se na malé zahrádky, skalky, do nádob na balkony a terasy, jako předsadba vyšších růží a trvalek
2. Půdopokryvné růže – kromě plazivých a poléhavých sem patří i husté a kompaktně rostoucí keříčky dobře kryjící půdní povrch. Jsou nenáročné, odolné a bohatě kvetou. Hodí se do záhonů, na zídky, do nádob a na svahy. Výška dosahuje 30–60 cm podle odrůdy
3. Mnohokvěté / záhonové (floribundy a polyantky) růže – bohatě kvetoucí keříky s nejširší škálou barev a velikostí květů. Výška keře je od 50 do 100 cm. Je to základní skupina záhonových růží, kde si vybere každý. Tvoří kostru pro osázení záhonů a do kombinací s jinými růžemi, trvalkami i drobnějšími dřevinami
4. Velkokvěté (čajohybridy) růže – „nejvyšší“ třída s typickými velkými a ušlechtile tvarovanými květy, často i omamnou vůní. Dlouhé a rovné stonky nesou jednotlivé květy nebo květenství. Hodí se do záhonů a k řezu. Dorůstá do výšky 70–100 cm
5. Keřové/sadové růže – mohutnější kvetoucí keře dorůstající do výšky 1 až 2 metry. Hodí se do větších skupin v kombinaci s jinými růžemi nebo většími trvalkami a dřevinami. Vyniknou i jako solitéry
6. Popínavé (pnoucí) růže – dělí se na climbery a ramblery. Climber je klasická šlechtěná popínavka dorůstající do výšky 2,5–3 m. Kvete opakovaně a má mnoho barev a typů květů. Rambler je divoká, vitální a samopnoucí růže kvetoucí jen jednou v červnu/červenci a dosahující až 8 metrů
ARD – označení nejvyšší kvality |
 Pokud chcete mít jistotu o kvalitách růže, existují objektivní mezinárodní testy růží ADR. Rostliny se anonymně testují po 3 roky na dvanácti klimaticky odlišných místech v Německu bez použití chemických ochranných prostředků. Po tuto dobu je bedlivě pozoruje a hodnotí nezávislá komise podle všech možných kritérií – od krásy a bohatosti kvetení až po zdraví, odolnost a snadnost pěstování. Nakonec se body sečtou a jen ty odrůdy, které mají určitý počet, získají prestižní označení ADR. Toto označení najdete na etiketách. Nutno však podotknout, že ne všechny odrůdy procházejí tímto testem (je dobrovolný a drahý), a proto existuje i mnoho vynikajících odrůd, které toto označení nemají. O tom se dozvíte z diskusí na internetu a z dalších zdrojů. |
